Nemáte vlastní auto a mrzí vás účty za taxíky? Hromadná doprava je pro vás nekomfortní, ale nechcete kupovat vůz? Nebo snad narychlo potřebujete sehnat SUV na výlet s celou rodinou? Vyzkoušejte carsharing! Přinášíme 5 věcí, které o něm potřebujete vědět.
Rozdíl mezi carsharingem a spolujízdou. Nebo je to to samé?
Carsharing je anglické označení pro sdílení aut. Častěji než s českým překladem se ale setkáte právě s anglickou verzí. Carsharing je taková alternativa k taxíkům a veřejné dopravě.
Jako carsharing se někdy označují dvě věci:
- Auto si půjčujete sami pro sebe u carsharingové firmy. Většinou přes aplikace nebo webové stránky firmy. Sdílení je za nějaký poplatek. Není to tedy tak, že byste přispívali jenom na benzín.
- Někdy se jako carsharing označuje také spolujízda. Tedy využijete sdílení auta s více lidmi. Třeba na trase Praha-Brno, do školy, práce. Domlouvá se přes sociální sítě nebo fóra. Na benzín se skládá celá posádka a je to hned o poznání levnější. Více v článku Autostop a spolujízda.
Dnes se zaměříme hlavně na carsharing v té první verzi. Tedy probereme ho coby službu půjčování/sdílení automobilů za poplatek od firem či soukromníků.
Žádné starosti s vlastním autem
Proč byste se měli spoléhat na carsharing místo toho, abyste si kupovali vlastní auto? V jakých situacích se vám vyplatí?
- Bydlíte ve větším městě, ideálně v Praze, Brně, Liberci, Plzni nebo ČB (=nejvíc firem)
- Chcete se vyhnout starostem se servisováním, údržbou, parkováním
- Nechcete platit povinné ručení a další poplatky
- Rádi střídáte auta
- Chcete jezdit elektromobilem (i ty některé carsharingové firmy nabízí)
- Nenajezdíte více jak 10 000 Km za rok – tak proč si kupovat auto
Když si budete skrze carsharing půjčovat auto, vlastě budete neustále mobilní. A přitom vám odpadnou všechny starosti, které se s vlastnictvím vozu pojí. Carsharing je ideální i pro ty z vás, kdo se běžně přepravují pomocí hromadné dopravy, ale sem tam auto potřebují. Třeba na rodinný výlet nebo stěhování. K zapůjčení jsou běžná auta, velké rodinné vozy, ale třeba i dodávky atd.
Jak to celé funguje a kolik carsharing stojí
Princip je jednoduchý. Zaregistrujete se a vyplníte formulář – jméno, kontaktní informace. Následně svou registraci potvrdíte v mailu a ofotíte své osobní doklady. Většinou se požaduje jak řidičský, tak občanský průkaz.
Jak se za carsharing platí? Jednoduše, online kartou. Tu si můžete uložit do aplikace firmy, případně ji zadávat pro každou platbu zvlášť. Běžně aplikace podporují platby formou Google Pay, Apple Pay atd.
Nedivte se, když po vás bude společnost chtít složit vratnou kauci. Zablokují ji na vaší kartě, potom můžete začít auto používat. Jinde je zase nutné nejprve zaplatit nějaký vstupní poplatek.
Jaká je cena? Carsharing většinou vyjde na cca 4 až 6 Kč za ujetý kilometr. Cena se může lišit podle poskytovatele a také typ auta, který jste si zvolili.
Existují 3 druhy carsharingu
Sdílení aut může vypadat různě. V zásadě se setkáte se 3 systémy.
- Roundtrip carsharing či Station-based carsharing – firma nakoupí flotilu aut, které nabízí ke sdílení. Do vozů je vstup přes aplikaci nebo čipovou kartu. Firma má většinou nějaká svoje místa, kde parkují. Auto si rezervujete dopředu. Vracíte ve stanovený čas na předem určené místo.
- Free-floating carsharing – auta se dají převzít a zase odevzdat kdekoliv, firma funguje po celém městě. Většinou není možné auto rezervovat dopředu. Ideální pro krátké výpůjčky.
- Sdílení mezi lidmi, peer-peer carsharing – jak už název napovídá, auta mezi sebou sdílí samotní lidé. Své vozy nabízí skrze platformu nějaké firmy, která výpůjčku zastřešuje. Bere si za to nějakou provizi. Většinou se nedá půjčovat bezkontaktně, musíte osobně za majitelem. Minimální doba výpůjčky je 1 den.
Poskytovatelé, na které je spoleh
Nejčastější dotazy
Carsharing většinou vyjde na cca 4 až 6 Kč za ujetý kilometr.
Například HoppyGo, Autonapůl a další.
Prvně je nutné se zaregistrovat na dané platformě. Předání většinou probíhá bezkontaktně (čip, aplikace), ovšem bývá nutné složit nějakou kauci.
Kdy má přednost autobus nebo tramvaj? Kdy stačí zpomalit, kdy musíte úplně zastavit? A věděli jste, že tramvaj nemá absolutní přednost vždy a všude? Posvítili jsme si na situace, které dělají spoustě řidičům problémy.
Kdy má přednost autobus?
Možná se vám už párkrát stalo, že jste při cestě do práci míjeli zastávku, na které stál autobus. A zničehonic se vám začal tlačit do vašeho jízdního pruhu, aniž byste mu dávali přednost. Co o tom říká zákon?
Zákon č. 361/2000 Sb., § 25 odstavec 6 říká:
Řidič vozidla, které zastavilo nebo stálo a opět vyjíždí od okraje pozemní komunikace nebo od chodníku, musí dávat znamení o změně směru jízdy a nesmí ohrozit ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Řidiči autobusu hromadné dopravy osob nebo trolejbusu musí v obci řidiči ostatních vozidel umožnit vyjetí ze zastávky nebo ze zastávkového pruhu, a to snížením rychlosti jízdy, popřípadě i zastavením vozidla; řidič autobusu nebo trolejbusu přitom nesmí ohrozit zejména řidiče vozidel jedoucích stejným směrem.
V zákoně je celkem jasně formulované, že když před vámi začne vyjíždět autobus, musíte mu dát přednost. Záleží na situaci, jestli jen zpomalíte, nebo úplně zastavíte. To už musíte vyhodnotit sami.
Autobus nesmí ohrozit své okolí!
Řidiči autobusů, zejména ve městech, na toto pravidlo spoléhají. A někdy se bohužel setkáte s tím, že se nechovají zrovna ohleduplně. Přitom v zákoně se rovněž uvádí, že nesmí ohrozit zejména řidiče vozidel jedoucích stejným směrem.
Ve stejném zákoně najdete také § 2, který vysvětluje některé pojmy. O termínu nesmět ohrozit říká, že se má řidič (MHD či auta) chovat tak, aby ostatní neohrozil a nepřivedl je do nebezpečné situace. To je rozhodně něco, co stojí za zamyšlení. Ne vždy tomu tak je, že?
Kdy musíte za autobusem zcela zastavit?
Jedná se o dvě situace:
- Autobus zastavil na nástupním ostrůvku nebo na zvýšeném tramvajovém pásu. V takovém případě musíte zastavit a počkat, až cestující vystoupí a nastoupí.
- Když jedete za autobusem, který převáží děti a je označený oranžovou značkou pod tímto odstavcem, musíte za ním zastavit vždy, když stojí v zastávce. Pokračovat smíte až tehdy, když autobus opustí zastávku. Opatření se týká i protijedoucích vozidel – jejich řidiči by zase měli dávat pozor na to, aby neohrozili děti, které by případně vběhly do vozovky.
Kdy má přednost tramvaj?
Tramvaj nemá přednost v naprosto všech případech. Ve spoustě případů však ano. Tak například má přednost, když odbočuje vpravo nebo vlevo. To se týká ale jenom vozů, které jedou stejným směrem jako tramvaj. V případě, že tramvaj jede proti vám, musí dát přednost protijedoucím vozům. Pozor na najíždění na tramvajový pás a předjíždění tramvaje. Tramvaj však musí dodržovat dopravní značení, typicky dávat přednost těm, kdo jedou po hlavní atd.
Chovejte se ohleduplně
Určitě i vám se už někdy stalo, že se před vás autobus začal tlačit v momentě, kdy jste už neměli, jak mu dát přednost. A jen tak tak jste vyvázli z nejhoršího. Jestli přeci jen došlo k nehodě, dokázat, že vina nebyla na straně řidiče automobilu, bude obtížné. Pomohou zejména svědci, kteří situaci dosvědčí policistům.
Hříchy ale páchají obě strany. Existuje spousta řidičů, kteří ignorují právo řidiče MHD a často mu bezohledně zablokují cestu, vjedou na jeho vyhrazený jízdní pruh. Nebo se chtějí natlačit do každé malé skulinky, a při provádění manévru zablokují a zpomalí linku MHD. Každý si musí sáhnout do svědomí – není přeci jen lepší se trochu zdržet, než ohrozit lidi okolo sebe? Buďme k sobě ohleduplní.
Dopravní značky spojené s objížděním MHD
Nejčastější dotazy
Dávejte si pozor na situaci, kdy řidič autobusu hromadné dopravy nebo trolejbusu vyjíždí ze zastávky nebo zastávkového pruhu. Vy jako řidiči mu musíte dát přednost.
Když odbočuje vpravo nebo vlevo. To se týká ale jenom vozů, které jedou stejným směrem jako tramvaj. V případě, že tramvaj jede proti vám, musí dát přednost protijedoucím vozům. Zároveň je povinná dodržovat dopravní značení.
Autoškolou musí projít každý, kdo chce řídil automobil nebo jiné motorové vozidlo. Pokud patříte mezi zájemce o řidičské oprávnění, tak ani vám se tato skutečnost nevyhne.
Každá autoškola končí teoretickou i praktickou zkouškou. Na tu teoretickou se můžete připravit pomocí online testů. Ta praktická samozřejmě znamená řízení, ale patří k tomu i kontrola vozu před jízdou. Mnozí ji podceňují, ale jedná se o důležitou část zkoušky, která může rozhodnout o výsledku.
Kontrola vozidla před jízdou
Důležitá je kontrola povinné výbavy automobilu. Dále je třeba zkontrolovat motorový prostor, provozní kapaliny, pneumatiky, osvětlení vozidla, ale také i správné a pohodlné posezení ve vozidle a také nastavení zrcátek.
Tohle je ale jen náhled do kontroly. Musíte vědět i detailnější informace, například jak zjistit hladinu oleje a dalších kapalin nebo například jaký je dezén letních či zimních pneumatik. Vše najdete postupně v našem článku nebo v přiloženém videu.
Ideálně když s kontrolou začnete od spodu a budete směřovat nahoru.
Pod vozidlem
Podívejte se na silnici, zdali vám z vozidla nevytéká nějaká provozní kapalina.
Pneumatiky
Základní kontrola pneumatik je pouze vizuální, to znamená, jestli nejsou pneumatiky nějak poškozené (trhlinka, boule nebo není zaražený nějaký předmět). Dále je třeba zkontrolovat, zdali není pneumatika nerovnoměrně sjetá.
Výška dezénu u letních pneumatik je předepsána minimální hloubka 1,6 mm.
Výška dezénu u zimních pneumatik je předepsána minimální hloubka 4 mm.
Dále je třeba zkontrolovat tlak v pneumatikách je předepsán výrobcem. Správné hodnoty jsou uvedeny v manuálu vozidla nebo na vnitřní straně víčka palivové nádrže. Kontrolu tlaku provádíme pomocí tlakoměru.
Registrační značka
Zkontrolujeme upevnění registrační značky a taky to, aby byla čistá a čitelná. Dále je nutné zkontrolovat technickou způsobilosti vozidla, to znamená její platnost.
Červený štítek má zobrazen měsíc a rok příští technické kontroly. Například označení čísla 2 znamená měsíc únor, a označení 21 je rok 2021. To znamená, že příští technická kontrola připadne na únor roku 2021.
Osvětlení vozidla
Zkontrolujeme čistotu osvětlení. Dále je třeba zkontrolovat funkčnost všech světel ve vozidle. Zapneme zapalování a poté můžeme postupně zkontrolovat všechna světla:
- obrysová světla
- potkávací světla
- mlhová světla
- dálková světla
- výstražná světla
- světla denního svícení
- směrová světla (blinkry)
- couvací světlo
- brzdová světla
- osvětlení registrační značky
Ostré hrany
V další části zkontrolujte své celé vozidlo a zdali není poškozené nebo nabourané.
Skla, zrcátka, stěrače
Zkontrolujte čistotu zrcátek. Dále zdali jsou stěrače funkční a gumičky drží součástí. Výměna gumiček u stěračů se doporučuje vyměnit jednou za rok.
Kontrola povinné výbavy vozidla
- autolékárnička
- výstražná vesta (doporučujeme pro každého účastníka člena posádky)
- výstražný trojúhelník
- rezervní kolo včetně zvedáku a klíče na matice nebo sada pro opravu pneumatiky
Rezervní kolo není povinností pro vozidla s tzv. dojezdovými pneumatikami, které lze opravit bez demontáže.
Provozní kapaliny
Motorový prostor otevřeme speciální páčkou, která je u většiny vozů umístěna pod palubní deskou. Odjištěné dveře kapoty zvedneme a zajistíme.
Množství kapaliny do ostřikovačů můžete doplnit do plna. V zimním období používáme nemrznoucí směs.
Množství motorového oleje je třeba kontrolovat na rovině. Motor je nutné mít vychladnutý poté je možná kontrola. Hladina oleje musí být mezi dolní a horní hranicí, které je vyznačena na měrce. Je třeba zkontrolovat jak množství oleje i barvu. Starý olej je tmavý, až černý, naopak nový je čistý a světlý. Výměna oleje u benzínových motorů je třeba po roce nebo po 15 000 ujetých kilometrů. Naopak u dieselových motorů výměnu provádíme po 10 000 km nebo po roce jízdy.
Množství brzdové kapaliny udává horní a dolní hranice rysek. Ideálně pokud je mezi těmito hranicemi.
Množství chladící kapaliny udává horní a dolní hranice rysek. Ideálně pokud je mezi těmito hranicemi.
Akumulátor
U autobaterie je nutné zkontrolovat čistotu, zdali nikde nic nevytéká nebo nekoroduje. Autobaterie musí být také řádně upevněná ve vozidle.
Nastavení sedadla a zrcátek
V poslední řadě nastavte sedadlo tak, aby se vám pohodlně sedělo. Dále nastavte zrcátka, abyste viděli všechno okolí. Nezapomeňte na bezpečnostní pás a můžete směle vyrazit!
Nejčastější dotazy
Ideálně když s kontrolou začnete od spodu a budete směřovat nahoru. Podívejte se na silnici, zdali vám z vozidla nevytéká nějaká provozní kapalina. Dále zkontrolujte pneumatiky, registrační značku, osvětlení vozidla, provozní kapaliny a povinou výbavu vozidla
V motorovém prostoru musíme zkontrolovat množství kapaliny do ostřikovačů, množství motorového oleje, množství brzdové kapaliny a množství chladící kapaliny. Dále zkontrolujte upevnění autobaterie a upevnění klínového řemenu.
Nastavte sedadlo tak, aby se vám pohodlně sedělo. Dále nastavte zrcátka, abyste viděli všechno okolí vedle auta a za autem. Nezapomeňte na bezpečnostní pás a můžete směle vyrazit!
Dopravní nehoda je nepříjemná událost, která může v životě potkat každého z nás. I když jste sebevíc opatrní, v některých případech se jí zkrátka nevyhnete. Na čem ale každopádně záleží, tak to je připravenost a každý účastník provozu musí vědět, co v takové chvíli dělat. Pokud budete při dopravní nehodě postupovat správně, tak můžete zachránit lidské životy. V každém případě je důležité zůstat v klidu a celou situaci začít postupně řešit.
Vypsali jsme pro vás jednotlivé kroky, které musíte při dopravní nehodě provést, abyste předešli dalším škodám a zabezpečili vyrovnání nákladů na opravu vozidla po nehodě.
Ať už dopravní nehoda nastane v tady v České republice nebo vás potká dopravní nehoda v zahraničí, zachovejte klid a postupujte s řešením jako na českých silnicích.
1. Označte a zabezpečte místo dopravní nehody
Pokud jste se zapletli do dopravní nehody a nejste v šoku či nejste vážně zranění, tak rychle vypněte motor, zatáhněte ruční brzdu a zapněte varovná světla, díky čemuž ostatní řidiči budou vědět, že si mají dávat pozor. Z auta vystupte s oblečenou reflexní vestou, aby vás náhodou někdo při průjezdu nepřehlédl. Následně přehledně označte také místo nehody, k čemuž můžete využít výstražný trojúhelník. Reflexní vesta ani výstražný trojúhelník nesmí chybět v povinné výbavě vozidla. V krizové situaci můžete také mávat kusem barevné látky.
2. Zjistěte stav účastníků nehody, poskytněte první pomoc a zavolejte IZS
Po zabezpečení místa nehody se pusťte do kontroly ostatních účastníků dopravní nehody a zkontrolujte, zda-li není někdo zraněný. Pokud je, tak mu urychleně poskytněte první pomoc a volejte záchrannou službu, kterou můžete vytočit na čísle 155, případně 112. Na dálnici je nutné, aby všichni účastníci nehody neprodleně opustili místo nehody a dostali se za svodidla na pravém okraji dálnice. Poskytnutí první pomoci a zavolání záchranné služby není nutné jen z lidského hlediska, ale za neposkytnutí pomoci vám hrozí trestní řízení.
3. Kdy k dopravní nehodě zavolat policii
Obecně lze říct, že policii můžete zavolat ke každé nehodě. Povinností však je ji zavolat v následujících případech:
- došlo ke zranění některého z účastníků nehody, přičemž nerozhoduje rozsah tohoto poranění
- v případě, že byla během nehody usmrcena osoba
- v situaci, kdy došlo k zablokování dopravy, jejíž plynulost nejste schopni sami obnovit
- škoda na vozidle včetně přepravovaných věcí přesáhla hranici 100 000 Kč
- byl poškozen majetek třetí osoby (například nemovitost, či automobil)
- v případě střetu se zvěří
- v důsledku nehody byly poškozeny součásti nebo příslušenství pozemní komunikace (např. dopravní značení)
- poškodili jste pozemní komunikaci
- při nehodě došlo k poškození obecně prospěšného zařízení (např. přejezdové zabezpečovací zařízení)
- došlo k újmě na životním prostředí (např. únik paliva z vozidla)
- pokud situace nevyžadovala přítomnost policie, ale zároveň některý z účastníků odmítl spolupracovat při sepsání záznamu o nehodě
Ve všech těchto bodech musíte Policii ČR zavolat. Pokud tak neučiníte, dopouštíte se závažného přestupku, jehož následky mohou mít několikanásobně větší důsledky, než nehoda samotná.
4. Kdy doporučujeme volat policii?
Policii dále doporučujeme zavolat v případě, kdy je těžké se domluvit s druhou stranou a začnou vznikat různé komplikace.
- Viník nehody z místa nehody ujel
- Máte pocit, že jste účastníkem nehody tlačeni k přiznání své viny
- Nelze se domluvit na viníkovi
- Druhý účastník nehody je cizinec
- Vyhrocená situace.
5. Kdy není třeba volat policii
V situaci, kdy nehoda proběhla bez zranění, ztrát na životech, cizím majetku a dalších zmíněných souvislostech, při kterých je třeba policii zavolat, musíte společně sepsat takzvaný záznam o dopravní nehodě.
Co do něj patří? Bezpodmínečně je třeba uvést následující informace:
- čas, kdy se nehoda stala
- místo nehody
- příčinu nehody (pokud se neshodnete, je lepší zavolat policii)
- podrobný průběh nehody
- jaké jsou bezprostřední následky nehody
- identifikaci zúčastněných vozidel i účastníků nehody
- podpis účastníků nehody.
V současnosti neexistuje žádný platný právní předpis, kvůli kterému by bylo povinné vozit předlohu záznamu o dopravní nehodě ve vozidle. Tento formulář je ale navržen tak, aby v kritické situaci napomohl účastníkům nehody uvést všechny důležité a zákonem stanovené skutečnosti a informace do záznamu. Evropský záznam o dopravní nehodě platí po celé Evropě a jeho verze existují i v dalších jazycích. Dokáže vám tedy pomoci vyřešit problém i v zahraničí, a proto vám silně doporučujeme vozit ho.
Záznam o dopravní nehodě získáte od své pojišťovny při uzavření pojištění pro váš vůz. Záznam o dopravní nehodě je možné i stáhnout zde.
6. Zaznamenejte si co nejvíce informací
Snažte se mít co nejvíce důkazů a informací o nehodě, jelikož se vám budou hodit při určení viníka nehody. Zapište si jména a také adresy bydliště účastníků dopravní nehody, v ideálním případě si zapište také kontakt na svědky dopravní nehody a snažte se zajistit si zajistit také jejich výpovědi.
7. Přivolejte asistenční službu
Když je vaše auto po nehodě nepojízdné, tak musíte zavolat asistenční službu své pojišťovny, u které máte uzavřeno havarijní pojištění a povinné ručení. Asistenční službu volejte i v tom případě, že si nejste jistí dalším postupem, jelikož vám poradí či pomohou. I pokud jste viníkem nehody, tak téměř vždy je odtah nepojízdného vozidla po dopravní nehodě součást havarijního pojištění.
Pokud by to tak nebylo počítejte s tím, že odtah vozidla není nic levného, průměrná cena je 15 až 20 Kč za jeden kilometr. Logicky v rámci jednoho města to bývá levnější, než když musí odtahovka vyjet mimo město.
Telefonní číslo na asistenční službu najdete na zadní straně zelené karty. Pokud viníkem nehody nejste, tak máte nárok na proplacení nákladů na odtah vozidla z povinného ručení viníka nehody. V žádném případě nepřijímejte nabídky poskytovatelů odtahu, kteří nejsou smluvními partnery vaší pojišťovny.
Co když jste nehodu nezavinili vy?
Pokud je viníkem nehody někdo jiný, tak máte nárok na náhradu škody u jeho pojišťovny. Po viníkovi chtějte předložit občanský průkaz, řidičský průkaz, a hlavně doklad o odpovědnosti z provozu vozidla, což je zelená karta.
Budete potřebovat tyto údaje:
- jméno příjmení a bydliště řidiče
- pokud není majitelem vozidla řidič, tak i jméno a příjmení majitele vozidla nebo sídlo firmy, která vozidlo vlastní
- typ a SPZ vozidla
- jméno pojišťovny, u níž je viník pojištěn. V ideálním případě si opište také číslo zelené karty. Pokud je vozidlo registrováno v cizím státě, tak si opište nejen číslo, ale také její časovou platnost. Hodit se vám bude také číslo dokladu o zahraničním pojištění vozidla a v nejlepším případě si pořiďte fotokopie obou těchto dokumentů.
Jak nechat uplatnit nárok na pojistné plnění?
S uplatněním nároku na pojistné plnění a dokumentací prokazující odpovědnost za škodu se obraťte na pojišťovnu viníka nehody. Může se ale stát, že viník pojištěn není a vy se tedy nemáte na koho obrátit. V tom případě je vaše naděje Česká kancelář pojistitelů, jež vám poskytne pojistné plnění z k tomu určeného fondu. Na ČKP se obraťte také v případě, že vám viník nehody odmítne dát své údaje, jelikož ho dokážou dohledat podle SPZ. Tuto skutečnost nahlaste také na Policii ČR.
Jste viníkem dopravní nehody?
Pokud jste viníkem vy, tak bez odkladu doložte poškozené osobě všechny údaje, které bude potřebovat pro uplatnění práva poškozeného. Neprodleně uvědomte také svou pojišťovnu, že jste zapříčinili nehodu a pojišťovna následně uhradí nároky poškozeného. Pokud se nacházíte v cizině, tak se obraťte na svou asistenční službu.
Jaké jsou pokuty v rámci zavinění nehody?
Pokud vás zajímají, jak jsou vysoké pokuty za dopravní nehodu. Vždy záleží na konkrétní situaci a také typy a závažnosti přestupku. Jestliže jste zavinili srážku, při které došlo k poškození vozidla a nikdo nebyl zraněn, dostanete pokutu 2 000 Kč, ve správním řízení 1 500 až 2 500 Kč. Střet se zvěří je nutné nahlásit, pokud si zvířete necháte, hrozí vám až 20 000 Kč nebo odnětí svobody až na 2 roky.
" ["post_title"]=> string(37) "Jak postupovat při dopravní nehodě" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(4) "open" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(22) "postup-dopravni-nehoda" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2023-05-23 10:39:04" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2023-05-23 08:39:04" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(25) "https://autotrip.cz/?p=64" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [4]=> object(WP_Post)#18649 (24) { ["ID"]=> int(19335) ["post_author"]=> string(2) "16" ["post_date"]=> string(19) "2023-02-10 10:33:12" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2023-02-10 09:33:12" ["post_content"]=> string(7609) "Správně nastavená zpětná zrcátka jsou naprosto klíčová pro bezpečnou jízdu. I proto by kontrola nastavení zpětných zrcátek měla být jedna z prvních věcí, které řidič po usednutí do vozu provede. Bohužel na to mnozí nekladou dostatečně velký důraz. Klasickým případem bývá krátké půjčení vozu. Vzhledem k rozličným tělesným konstitucím potřebuje každý nastavit zrcátka trošku jinak. Pojďme se tedy společně podívat na to, jak si správně nastavit zrcátka.
K čemu slouží zpětná zrcátka?
Boční a vnitřní zrcátka jsou velice důležitým prvkem pro sledování provozu. Do zrcátek se nedíváme jen proto, abychom viděli ubíhat cestu, ale máme díky nim přehled o dopravní situaci za námi a vedle nás. Abyste ale viděli co největší možný kus cesty, tak si je musíte důkladně nastavit. Ani tím nejlepším možným nastavením zrcátek se nezbavíte mrtvého úhlu, ale můžete ho co nejvíce zmenšit.
Jak nastavit boční zrcátka
Než nadšeně začnete s nastavováním venkovních zrcátek, tak se ujistěte, že máte správně nastavenou sedačku. V autech se dnes dá sedačku i volant nastavit do mnoha směrů, tudíž by si každý měl najít tu správnou polohu. Při sezení za volantem musíte být v ideální výšce, v odpovídající vzdálenosti od volantu a musíte bez problému dosáhnout na pedály. Jakmile úspěšně upravíte sedačku, tak se můžete pustit do nastavení vnějších zrcátek.
- Boční zrcátka se nastavují pomocí páček nebo tlačítek, kterými se nastavují jednotlivé strany. Starší vozy disponují páčkami, jiné moderní vozy mají tlačítka vypadající jako joystick.
- Prvně nastavte zpětné zrcátko na vaší straně, tedy na straně řidiče. Proveďte úpravu, abyste měli jistotu, že uvidíte celou cestu za vámi a také kousek boku vašeho auta.
- Poté seřiďte zrcátko na straně spolujezdce. Stejným způsobem, tak ať vidíte, kus cesty a také bok auta. Pokud se vám to přišli nedaří, je možné si přesednout na sedadlo spolujezdce.
- Po nastavení obou zrcátek se posaďte na sedadlo řidiče a zkontrolujte obě strany. Je nutné, aby bylo všechno vidět.
Co musíte vidět v bočním zrcátku
Účelem vnějších zrcátek je ukázat vám co největší část silnice za vámi a vedle vás. Je proto jasné, že většinu zrcátka nemůže zabírat vaše auto. I když se na něj rádi díváte. V takovém případě byste měli jen velice úzký výhled za sebe a mohli byste se dostat do nebezpečných situací. Správný ale není ani opačný extrém. Pro snadnou orientaci potřebujete ve zpětném zrcátku vidět hranu auta. To vám hodně pomůže třeba i při parkování. Pokud si myslíte, že svůj automobil naprosto dokonale znáte, tak si je teoreticky můžete nastavit tak, že v nich skoro auto neuvidíte. Pomocí toho minimalizujete mrtvý úhel.
Opomenout nesmíte ani nastavení výšky zrcátek. Asi je vám jasné, že když v nich uvidíte oblohu, tak vám to ke sledování dopravy moc nepomůže. Vidět jen silnici také není praktické. Musíte najít kompromis, kdy uvidíte dostatečně daleko za sebe, ale uvidíte také silnici, aby se vám snadno parkovalo. Správné nastavení zrcátek vám pomůže neodřít si kola. A už jenom kvůli tomu se vyplatí strávit nad tím trošku času.
Jak nastavit vnitřní zrcátko v autě
Zde také platí, že musíte mít nejprve dobře nastavenou sedačku řidiče. Do ní se následně posaďte takovým způsobem, jak budete sedět při jízdě. Vnitřní zpětné zrcátko nastavujte tak, abyste viděli co největší část zadního okna. Vidět dopravní situaci za vámi je zde naprostou prioritou. I když budete chtít sledovat děti na zadních sedačkách, tak myslete na to, že nedostatečný přehled může skončit nehodou. Vnitřní zrcátka bývají také vybaveny ztmavováním v nočních hodinách. Pokud tím váš automobil nedisponuje, tak si ho můžete pomocí páčky sklopit, aby vás neoslňovaly auta za vámi.
Víte, jaká pravidla platí na silnicích pro motorová vozidla? Jaká je nejvyšší povolená rychlost a musíte zde platit nějaké poplatky? V článku jsme se podívali na to, o co se jedná a také si tyto úseky porovnali s dálnicemi.
O co se jedná?
V zákoně se o silnicích pro motorová vozidla hovoří jako o silnicích 1. třídy. Jedná se o úseky, na kterých kromě běžných pravidel silničního provozu platí také určitá zvláštní pravidla. Konkrétně pravidla pro provoz na silnici pro motorová vozidla. Jedná se hlavně o vyšší povolenou rychlost.
V mnohém jsou podobné dálnicím, ale v některých bodech se rozchází. Proč stát v některých případech raději přistupoval právě k tomuto typu silnic místo dálnic?
Jedním z hlavních důvodů je nedostatek prostoru pozemků, které byly k mání. Budování silnice 1. třídy navíc vyšlo v mnoha případech levněji. Ale nebylo to pravidlem. S rozpočtem totiž dovede nepěkně zamíchat například členitost povrchu území, výskyt vodotečí a další položky.
Ač se jeví jako sňatek z rozumu, nejsou dokonalé. Silnice pro motorová vozidla mají podle odborníků i dvě nepěkná mínus.
- Tak jednak jsou vzhledem k provedení a stavu méně bezpečné. V případě nehod nebo odstavení poskytují menší ochranu. Po technické stránce by navíc současnými normami nejspíš spousta z nich vůbec neprošla – jedná se dědictví minulého režimu a méně přísných bezpečnostních regulí.
- A za druhé, větší podélný sklon, který ale není přítomný všude, znamená větší spotřebu pohonných hmot ve srovnání s dálnicí.
Jak se silnice pro motorová vozidla označuje
Tyto úseky se označují značkami:
- IZ 2a pro začátek silnice
- IZ 2b pro konec silnice
Pokud na tuto značku narazíte na dálnici, znamená to jediné – konec dálnice.
Vztahují se na silnice pro motorová vozidla poplatky?
Na pozemní komunikaci se nic neplatí, nepotřebujete dálniční známku. Jedinou výjimku představuje situace, kdy by bylo na dodatkové tabulce pod značkou napsáno jinak – tedy že se na úsek nějaký poplatek vztahuje.
Rychlostní limity
Na silnicích pro motorová vozidla platí vyšší rychlostní limity.
- Pokud je silnice směrově rozdělená, dodržujte nejvyšší povolenou rychlost 110 km/h. Další značení však může rychlost upravit, ať už směrem nahoru, nebo dolů. Někde se setkáte s rychlostí až 130 km/h.
- V případě, že úsek není nijak směrově rozdělený, platí nejvyšší povolená rychlost 90 km/h.
Jaká jsou pravidla pro cyklisty a chodce
V zákoně č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích se dočtete, že:
Silnice I. třídy vystavěná jako rychlostní silnice je určena pro rychlou dopravu a je přístupná pouze silničním motorovým vozidlům.
Jen pro upřesnění – pojmy „silnice pro motorová vozidla“ a „rychlostní silnice“ jsou dva výrazy pro jednu kategorii pozemní komunikace (viz. LEITNER, M., LUKÁŠEK, V., KOPECKÝ, Z.: Praha 2001, s. 110).
Z citátu vyplývá, že cyklista na silnici pro motorová vozidla jezdit nesmí. Pravidla jsou tu v tomto ohledu stejná jako na dálnici. To samé logicky platí i pro chodce. Auta tu jezdí rychle a snadno by mohlo dojít k nejhoršímu.
Silnice pro motorová vozidla vs dálnice. V čem se od sebe liší?
Jak už jsme nastínili, silnice pro motorová vozidla, a dálnice jsou si v něčem podobné. A v jiných ohledech zase vůbec. Pojďme si je porovnat.
V čem je silnice pro motorová vozidla podobná dálnici
- Na obou bývá k vidění směrové dělení. Tzn. každý směr má alespoň dva jízdní pruhy.
- Vysoká maximální povolená rychlost. V některých úsecích dosahuje až 130 km/h.
- Stejné dopravní značení v zelené barvě. Číslo komunikace je podbarvené červeně.
- Výjezdy a nájezdy jsou v obou případech mimoúrovňové.
- Nesmí sem cyklisté a chodci.
V čem se od sebe odlišují
- Za jízdu na silnici motorová vozidla běžně neplatíte, na dálnici potřebujete dálniční známku.
- Mohou mít větší stoupání a klesání než dálnice (až o 0,5 %).
- Dálnice jsou širší než silnice první třídy.
- Dálnice zároveň mají vyšší nároky na poloměry křižovatkových větví.
Nejčastější dotazy
Jedná se o úseky, na kterých kromě běžných pravidel silničního provozu platí také určitá zvláštní pravidla.
Pokud je silnice směrově rozdělená, dodržujte nejvyšší povolenou rychlost 110 km/h. Další značení však může rychlost upravit, ať už směrem nahoru, nebo dolů. Někde se setkáte s rychlostí až 130 km/h. Pokud úsek není směrově rozdělený, je nejvyšší povolená rychlost 90 km/h.
Nikoliv, v tomto ohledu zde panují stejná pravidla jako na dálnici. Cyklista, který zákaz nedodrží, riskuje pokutu.
Láká vás jízda stopem? Aby ne – je to skvělý způsob, jak ušetřit a zároveň lépe poznat cizí kulturu. Ovšem ani stopování po ČR ještě nevymřelo. Alternativu představuje carsharing neboli spolujízda. Poradíme, jak si spolujízdu domluvit a na jaké appky je spoleh.
Autostop aneb jízda stopem
Autostop nebo prostě jet stopem. Láká vás představa, že se vydáte za dobrodružstvím po vlastní ose a s minimálními náklady? Tak to jste našli ten pravý způsob, jak na to. Cestování stopem je oblíbené nejen proto, že většinou nic nestojí. Ale v cizině je to zároveň i dobrý způsob, jak poznat místní kulturu a nové lidi.
Jak stopovat a na co se připravit?
Doporučuje se, abyste měli při stopování zavazadlo na viditelném místě (nevypadáte potom jako nějaký „vandrák“, ale skutečný turista) a dobře čitelnou ceduli. Řidič nemá čas číst dlouhé básničky. Takže stačí jméno města a třeba jen ve zkratce. Názvy měst přizpůsobte zemi, ve které se nacházíte.
Počítejte s tím, že se musíte přizpůsobit řidiči, který vás nabere. Jeho tempu, výběru hudby, málomluvnosti atd. Nakonec ani nemusí jet až do vašeho města, ale třeba vás jen přiblíží. V zahraničí se snažte zvládnout alespoň minimum místního jazyka, ne každý umí anglicky.
Co se týče stopařského gesta, zvednutého palce, není to úplně 100% mezinárodní. V některých zemích Afriky a Blízkého východu ho znají jako urážlivé gesto. Raději si tedy udělejte průzkum, než začnete u silnice něco ukazovat.
Bezpečnost stopování
- Stopujte na místě, kde může řidič bezpečně zastavit
- Informujte se předem, jestli je stopování v zemi legální. V evropských zemích tomu tak je. Nesmí se ale stopovat na některých místech, například na dálnicích (Dánsko, Norsko a další) či čtyřproudých silnicích (např. Rakousko a Itálie).
- Pamatujte na vlastní bezpečí – sedáte do auta k cizímu člověku, stát se může cokoliv.
Cestování stopem po Evropě se považuje za bezpečné, zejména v severních, západních a jihozápadních oblastech. Navíc si nemusíte dělat starost s hranicemi, jsme v Schengenu.
Low-cost cestovatelé rádi využívají zejména stopování po Itálii. Italové jsou ke stopařům vstřícní, a můžete tak vesele projet celou zemi. Stopování v Irsku nebo stopování v Norsku jsou rovněž trendy. Vzhledem k vysokým nákladům na dovolenou ve Skandinávii je to určitě něco, co stojí za zvážení.
Spolujízda autem
Jízda stopem je náhodná. Oproti tomu spolujízda je předem dohodnutá, ať už přes aplikaci, sociální sítě nebo internetové fórum. Nejčastěji to vypadá tak, že vás někdo sveze vlastním autem. Ovšem v některých zemích existuje i spolujízda mikrobusy, autobusy či taxíky. V takovém případě se tím částečně nahrazuje funkce veřejné dopravy.
Jak to celé funguje?
Dobrou zprávou je, že v nějakých formách funguje spolujízda úplně po celém světě. Počítejte ale s tím, že je placená. Přesto je to pořád výhodnější forma přepravy než konvenční způsoby. Když cestujete s pomocí aplikace, hned víte, kdo vás vlastně poveze. Řidiči totiž mají hodnocení, stejně jako cestující. Z pohledu bezpečnosti je to tedy o něco jistější varianta.
Platí se většinou cena benzínu, ale někdy může být v ceně zahrnutý i poplatek řidiči za službu, hlavně v cizině. Při spolujízdě do zahraničí sice máte pořád možnost zažít trochu dobrodružství a poznat tamní kulturu. Ale oproti stopu v této formě většinou převažuje komerční ohled – řidiči jezdí, aby si něco vydělali. Pro některé je to práce. Proto nepočítejte s tím, že budou vždy sdílní a v dobré náladě.
Jedná se o skvělý druh přepravy i na pravidelné cesty po republice (tzv. pravidelná spolujízda). Řidiči vás po ČR dopraví do práce či do školy a za rozumný peníz.
Jak začít – aplikace na spolujízdu a další
- BlaBlaCar – spolujízda dostupná ve 22 zemích Evropy
- ZipCar – funguje v Evropě, USA a Kanadě
- Jizdaspolu.cz – české fórum, se kterým vyjedete i do zahraničí (v sekcích jsou nabídky a poptávky, např. spolujízda Chorvatsko, spolujízda Brno-Praha atd.)
Spolujízda je oblíbená hlavně v západním světě – spolujízda po Francii či spolujízda v Německu vám ušetří spoustu peněz za cestování vlakem nebo autobusem. Navíc je to často rychlejší.
Nejčastější dotazy
Pokud hledáte někoho, kdo by s vámi pravidelně sdílel například cestu do práce nebo do školy, vyzkoušejte některá fóra. V článku poradíme jaká.
Doporučujeme využívat mezinárodně populární aplikace, které jsou věrohodné. Spolujízdu si skrze ně domluvíte a hned budete vědět také to, kolik vás bude stát a kdo vás poveze.
Prvně se ujistěte, že je stopování v dané zemi legální. Stopujte tam, kde může řidič bezpečně zastavit a zbytečně neriskujte, co se týče vaší bezpečnosti. Další tipy, jak stopovat, se dozvíte v článku.
Zima je v plném proudu. Letos nám dokonce i vydatně sněží ve všech koutech republiky. Jestli jste tak ještě neudělali, je nejvyšší čas se zbavit letňáků. Jenže kam s pneumatikami, které jsou na odpis? Odpověď najdete v následujícím textu.
Pokud se naplnil čas vašich současných pneumatik, nezbývá nic jiného, než je odvést na příslušné místo a zbavit se jich. Výrobci uvádějí, že byste si zhruba každých pět let měli koupit novou sadu.
Jelikož se ale nejedná o nejlevnější záležitost a spousta z nás doufá, že ty staré ještě něco vydrží, životnost často překračujeme. Což může být nebezpečné. Zhoršují se jejich jízdní vlastnosti.
Potom tu jsou řidiči z opačného spektra – kterým by ještě měly pár let sloužit. Ale kvůli špatnému zacházení jsou na odpis. Určitě se k nim chováte, jak byste měli? Podívejte se na náš článek Jak skladovat pneumatiky, ať vám vydrží co nejdéle.
A teď už zpátky k tématu – Kam vyhodit pneumatiky?
Kam vyhodit pneumatiky?
Existuje hned několik míst, kde se můžete starých pneumatik legálně zbavit. Některé je od vás odebrat musí, jiné pouze mohou (tedy závisí na rozhodnutí konkrétního podniku). Také není pravda, že za ně nic nedostanete. Narazíte totiž i na zařízení, která od vás pneumatiky za poplatek odkoupí za účelem dalšího zpracování.
Sběrná místa – autoservisy, pneuservisy, prodejny pneu
Sběrné místo není to samé, co sběrný dvůr. Sběrné místo se zaměřuje na jeden druh odpadu. Jako sběrné místo pneumatik může fungovat pneuservis, autoservis či prodejna pneu, která se ke sběru přihlásila. Stačí na takové místo přijít a staré pneumatiky odevzdat. Tato služba je zdarma, což určitě potěší nejednu peněženku. A tím to pro vás končí. Podnik zařídí zbytek.
Jak ověřit, že technik ve vašem městě staré kousky odebírá? Není nic jednoduššího než zvednout telefon a zeptat se. Nebo se podívejte na mapu sběrných míst. Možná najdete něco ještě blíž.
Jestli máte gumy jen 4, je to bez problémů. Pokud jste jich za sezónu nashromáždili tucet a víc, raději se domluvte předem. Pozor – pneumatiky se musí odevzdávat bez ráfků a neznečištěné chemikáliemi. Sběrná místa mají povinnost vám gumy v normálním, ojetém stavu vzít. Kdyby odmítali, nechte si vystavit protokol a můžete se obrátit na Českou inspekci životního prostředí.
Sběrný dvůr
Víte o sběrném dvoře v okolí a chystáte se tam zamířit? Tak na to pozor – nemusí vám pneumatiky vzít. Není to jejich povinnost. Záleží na provozovateli. Navíc, na sběrném dvoře to bývá zřídkakdy zadarmo. Za likvidaci jedné pneumatiky zaplatíte až 100 Kč.
Dejte je na výkup!
Pneumatiky by možná ještě za něco stály? Nebo prostě jen chcete zkusit štěstí a trochu si vydělat? Existují provozovny, které se specializují na sběr, svoz a další využití materiálů pneumatik. Pohledejte na internetu, zda nějaký výkup pneumatik ve vašem okolí není. Kolik za to dostanete, to vám sice neřekneme, ale nemusí to být úplně marné. Cena se odvíjí podle stanoveného ceníku a dohody.
Pneumatiku nikdy nevyhazujte do přírody a nepalte
Nemůžeme si odpustit na závěr pár řádků o tom, jak by se se starými pneu rozhodně zacházet nemělo. Každý rok se do české přírody vyhodí až 1000 starých gum. Přitom se jedná o věc, která se jednak ve výhledné době rozhodně nerozloží. A za druhé je plná toxických chemikálií. Opravdu si chceme svůj prostor zamořovat něčím takovým? Hodit gumu do rybníka nebo do lesa je prostě barbarství. Když vás u toho někdo chytí, hrozí vám pokuta až 100 000 Kč.
K tomu se váže i druhé upozornění – pneumatiky byste rozhodně neměli spalovat na vlastní pěst. Jinak ohrožujete zdraví své i lidí v blízkém okolí. Zplodiny jsou totiž plné karcinogenů.
Nejčastější dotazy
Nejlepším způsobem je využít některé ze sběrných míst. Existují ale i další zařízení, kde vám pneumatiky převezmou. V některých případech dokonce vykoupí.
Vyhodili jste staré pneu do lesa za barákem? V takovém případě vám hrozí pokuta až 100 000 Kč.
Zamysleli jste se někdy nad obutím za volantem? Každému z nás se nejspíš stalo, že bylo potřeba rychle někam přejet, a proč se přeci přezouvat kvůli několika minutám z pantoflí do pevných bot. Jenže správné obutí za volantem je stejně důležité jako obutí automobilu a neměli byste tedy podceňovat to, v jakém druhu obuvi vlastně řídíte. O osvětu se snaží experti z platformy Vize 0. Tak se na tuto problematiku tedy dnes podíváme.
Co nám říkají zákony v ČR?
Není nijak pevně stanoveno, v jaké obuvi by se mělo řídit a závisí tedy na řidiči vozidla, v čem on sám za volant usedne. Kvůli bezpečnosti by ale řidič měl za volant sedat v takové obuvi, která mu umožní bezpečné ovládání vozu a zároveň se během cesty bude cítit příjemně. Jako argumenty je možné uvést průzkum z Velké Británie, kde téměř 27% řidičů přiznalo potíže během řízení kvůli špatnému obutí a 5% řidičů bylo přesvědčeno o tom, že špatná obuv může vést k nehodě.
Jaká obuv může být při řízení nebezpečná?
Jak již bylo řečeno, téměř nikde není konkrétně a pevně stanoveno, v jaké obuvi by se mělo řídit. Závisí to tedy na řidiči vozidla, v čem on sám za volant usedne.
Odborníci uvádí, že tento druh obuvi je považován při řízení za nebezpečný:
- Nohy naboso
- Sandále s otevřeným podpatkem
- Boty s otevřenou špičkou
- Žabky
- Vysoké podpatky a boty na klínu
- Boty s vysokou podrážkou
- Boty s kluzkou podrážkou nebo jinak nepřilnavé
- Boty s dlouhými tkaničkami
- Boty, které nejsou na noze pořádně upevněny.
Kvůli bezpečnosti by ale řidič měl za volant sedat v takové obuvi, která mu umožní bezpečné, bezproblémové a snadné ovládání vozu a zároveň se během cesty bude cítit příjemně, a nebude jej nic rozptylovat.
Špatná obuv za volantem může skončit nehodou
Ve skutečnosti se důrazně nedoporučuje jezdit ani naboso, v žabkách nebo například ve vysokých podpatcích či jiné nevhodné obuvi. Klíčový je cit na pedálech a dobrá pohyblivost. Podpatek či vysoká podrážka může velice snadno skončit opožděným sešlápnutím pedálu, což může být velký problém v krizové situaci, kdy je potřeba rychle brzdit. Stejně nepříjemné může být s podpatky ovládání spojky. Hlavně v letních měsících jsou oblíbené žabky a pantofle. Stačí málo a bota se může smeknout z nohy řidiče a v nejhorším případě se může zaklínit pod pedál.
Snažte se tedy nechat si v kufru auta například tenisky, které si budete moci za volant obout. Tohle se vám vyplatí také v zimě, jelikož nebudete muset do auta se špinavými a mokrými botami. Zimní boty také často mívají silnou hrubou podrážku, kvůli které můžete mít velice omezený cit na pedálech.
A co takové řízení bez bot?
Řízení naboso je kapitola sama o sobě a experti na bezpečnost za volantem to rozhodně nedoporučuji. Jen si představte, jak silně a razantně budete muset bosou nohou sešlápnout pedál, abyste zabránili nehodě. Jestli jste už řízení naboso někdy zkoušeli (doufáme, že ne a ani to nedělejte!), tak už jen klidné řízení může být bolestivé. Slabší sešlápnutí brzdového pedálu může vést k o několik metrů delší brzdné dráze a nehodě. Bosé nohy také mohou jednoduše sklouznout po pedálu, zvláště pokud by byly mokré.
Další nepříjemností je také to, že pokud řídíte naboso a stane se nehoda nebo budete muset z nějakého důvodu vystoupit, tak si můžete vážně poranit vaši bosou nohu o rozbité sklo nebo jinou část auta či jiných ostrých předmětů na silnici. Pamatujte také na to, že pokud jste naboso nebo jen v žabkách, tak při autonehodě může díky tomu dojít k horšímu zranění, protože vaše nohy nemají žádnou ochranu
Pojišťovny nebo policie také zajímá příčina nehody a pokud zjistí, že jste řídili ve špatné obuvi, tak to může být drahý problém. Mimo to, policie tuto skutečnost může zapsat do protokolu o nehodě.
Kde na vás čekají pokuty?
Jak jsem si již řekli, tak špatně vybraná obuv může skončit nehodou a není teda překvapivé, že se některé země rozhodli proti tomuto nešvaru bojovat. Vždyť v Německu hrozí pokuta až 30 Euro, když vás německá policie zastaví třeba v sandálech nebo naboso. Ve Velké Británie je dáno, že oblečení a obutí řidiče nesmí bránit řidiči v bezpečném provozování vozidla a záleží tak na uvážení policisty. Následky za špatnou obuv můžete nést také v Bosně a Hercegovině i Maďarsku.
" ["post_title"]=> string(60) "Řízení naboso či v žabkách: Kde na vás čeká pokuta?" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(49) "rizeni-naboso-ci-v-zabkach-kde-na-vas-ceka-pokuta" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2023-05-23 10:39:25" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2023-05-23 08:39:25" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(28) "https://autotrip.cz/?p=17574" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "3" ["filter"]=> string(3) "raw" } [9]=> object(WP_Post)#18700 (24) { ["ID"]=> int(19337) ["post_author"]=> string(2) "16" ["post_date"]=> string(19) "2023-02-07 14:45:10" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2023-02-07 13:45:10" ["post_content"]=> string(10097) "Mrtvý úhel je strašák každého řidiče. Ani dokonalé nastavení zpětných zrcátek ho nedokáže úplně eliminovat a musíte s ním počítat. U některých vozů se do tohoto slepého místa může vejít i celé auto. A je vám nejspíš jasné, že něco takového může skončit nehodou. Mít dokonalý přehled o dopravní situaci kolem auta je nesmírně důležité, tudíž by měl každý řidič tento pojem znát. V tomto článku si to tedy vysvětlíme.
Co je to mrtvý úhel
Mrtvý úhel je oblast kolem vašeho vozidla, kterou i přes dobře nastavené zpětné zrcátka a kamery nemůžete kontrolovat. Jediným způsobem je otočení hlavy, ale to spustíte oči ze silnice před vámi. Podle modelu automobilu a jeho výbavy může být oblast mrtvého úhlu tak velká, že se vám do ní schová cyklista, motorkář, auto a nebo třeba chodec. V podstatě každý dopravní prostředek má mrtvý úhel. Tedy nejen osobní automobily, ale také kamiony a lodě. A mrtvý úhel není jen jeden.
Jaké jsou druhy mrtvých úhlů
Důležité je uvědomit si, že váš automobil nemá jen jeden mrtvý úhel. Ale existuje hned několik případů, kdy si řidič musí hlídat mrtvý úhel. Například u velkých SUV je známý mrtvý úhel, který vzniká kvůli silným A sloupkům. To jsou sloupky mezi čelním sklem a dveřmi řidiče či spolujezdce. Neschová se vám za něj automobil jedoucí za vámi, ale mohou vás potrápit třeba na křižovatce. Stejně tak nebezpečné mohou být pro chodce, protože prostě bude stát na místě, kam vy neuvidíte.
Další mrtvé úhly:
- Okenní nebo dveřní sloupky
- Opěrka hlavy vašeho spolujezdce
- Hlava vašeho spolujezdce
- Vnitřní a vnější zrcátka
- Zadní okna
- Jestliže prší, tak část čelního skla, která je schovaná pod stěrače
V čem spočívá nebezpečí mrtvého úhlu
Jak jsme si již řekli, tak do oblasti mrtvého úhlu se vám může schovat celý osobní automobil i nákladní vůz. Velice nebezpečné jsou také motocykly s cyklisté, jelikož se rád proplétají dopravou. Vy se tak rozhodnete změnit jízdní pruh nebo zatočit a velký problém bude na světě.
Kdy kontrolovat mrtvý úhel?
Tuhle situaci si možná pamatujete z autoškoly. Při výjezdu od pravého obrubníku musíte zkontrolovat nejen zrcátka, ale měli byste se také podívat za sebe. Tímto právě eliminujete cyklistu schovaného v mrtvém úhlu. Takový střet bude pro obě strany velice nepříjemný. Další situace, kdy je potřeba hlídat si mrtvý úhel, je změna jízdní pruhů a pozor si dejte také při vjíždění do nepřehledných křižovatek.
K čemu slouží přídavná zrcátka
Přídavná zrcátka se týkají hlavně nákladních automobilů. Na základě právních předpisů EU musí být vybaveny speciálními přídavnými zrcátky, které napomáhají k eliminaci mrtvého úhlu. Dokoupit si je samozřejmě můžete i pro svůj automobil. Jedná se o o zakřivená zrcátka, které si připevníte k těm stávajícím. Pokud jsou správně nastaveny, tak vám zobrazí to, co boční zrcátka ne.
Jak zkontrolovat mrtvý úhel při jízdě?
Pokud se rozhodnete změnit jízdní pruh nebo se chcete zařadit, nejdříve musíte zkontrolovat všechny možné slepé úhly auta ve výhledu řidiče.
- Nejprve zapněte blinkr, abyste upozornit ostatní řidiče, že chcete přejet.
- Zkontrolujte zpětná zrcátka a také zda za vozem není nic, co by vám mohlo bránit ve výhledu.
- Nakonec ještě proveďte rychlou kontrolu otočením hlavy přes rameno.
- Pokud žádné auto nejede, můžete bezpečně přejet a změnit jízdní pruh.
- Pokud provádíte kontrolu situaci na silnici otočením hlavy přes rameno, vždy držte volant pevně, abyste náhodou nevybočili z jízdního pruhu jinam.
Novější a modernější vozidla mohou mít součástí zabudované doplňkové systémy hlídání mrtvého úhlu zvané detekce mrtvých úhlů. Zařízení umí monitorovat situaci na silnici, vedle vozu, ale i šikmo za ním, tzv. trojúhelníkový prostor.
Co je to Platzerova metoda?
George Platzer je držitelem několika patentů na design zrcátek. Mimo to vyvinul jednoduchou metodu nastavení zpětných zrcátek, který eliminuje mrtvé úhly. Tato metoda uspořádání zrcátek odstraní běžné mrtvé úhly na vašem osobním automobilu.
- Posaďte se na sedadlo řidiče a položte hlavu doleva, dokud se vaše hlava nedotkne bočního okna.
- V tomto bodě nastavte levé boční zrcátko tak, aby okraj vašeho blatníku a část vašeho auta byla viditelná.
- Pokud chcete nastavit pravou stranu vnějšího zrcátka, nakloňte se hlavou doprava ke středu vozidla a seřiďte zrcátko na straně spolujezdce, opět dokud neuvidíte stranu vozidla.
Nemáte vlastní auto a mrzí vás účty za taxíky? Hromadná doprava je pro vás nekomfortní, ale nechcete kupovat vůz? Nebo snad narychlo potřebujete sehnat SUV na výlet s celou rodinou? Vyzkoušejte carsharing! Přinášíme 5 věcí, které o něm potřebujete vědět.
Rozdíl mezi carsharingem a spolujízdou. Nebo je to to samé?
Carsharing je anglické označení pro sdílení aut. Častěji než s českým překladem se ale setkáte právě s anglickou verzí. Carsharing je taková alternativa k taxíkům a veřejné dopravě.
Jako carsharing se někdy označují dvě věci:
- Auto si půjčujete sami pro sebe u carsharingové firmy. Většinou přes aplikace nebo webové stránky firmy. Sdílení je za nějaký poplatek. Není to tedy tak, že byste přispívali jenom na benzín.
- Někdy se jako carsharing označuje také spolujízda. Tedy využijete sdílení auta s více lidmi. Třeba na trase Praha-Brno, do školy, práce. Domlouvá se přes sociální sítě nebo fóra. Na benzín se skládá celá posádka a je to hned o poznání levnější. Více v článku Autostop a spolujízda.
Dnes se zaměříme hlavně na carsharing v té první verzi. Tedy probereme ho coby službu půjčování/sdílení automobilů za poplatek od firem či soukromníků.
Žádné starosti s vlastním autem
Proč byste se měli spoléhat na carsharing místo toho, abyste si kupovali vlastní auto? V jakých situacích se vám vyplatí?
- Bydlíte ve větším městě, ideálně v Praze, Brně, Liberci, Plzni nebo ČB (=nejvíc firem)
- Chcete se vyhnout starostem se servisováním, údržbou, parkováním
- Nechcete platit povinné ručení a další poplatky
- Rádi střídáte auta
- Chcete jezdit elektromobilem (i ty některé carsharingové firmy nabízí)
- Nenajezdíte více jak 10 000 Km za rok – tak proč si kupovat auto
Když si budete skrze carsharing půjčovat auto, vlastě budete neustále mobilní. A přitom vám odpadnou všechny starosti, které se s vlastnictvím vozu pojí. Carsharing je ideální i pro ty z vás, kdo se běžně přepravují pomocí hromadné dopravy, ale sem tam auto potřebují. Třeba na rodinný výlet nebo stěhování. K zapůjčení jsou běžná auta, velké rodinné vozy, ale třeba i dodávky atd.
Jak to celé funguje a kolik carsharing stojí
Princip je jednoduchý. Zaregistrujete se a vyplníte formulář – jméno, kontaktní informace. Následně svou registraci potvrdíte v mailu a ofotíte své osobní doklady. Většinou se požaduje jak řidičský, tak občanský průkaz.
Jak se za carsharing platí? Jednoduše, online kartou. Tu si můžete uložit do aplikace firmy, případně ji zadávat pro každou platbu zvlášť. Běžně aplikace podporují platby formou Google Pay, Apple Pay atd.
Nedivte se, když po vás bude společnost chtít složit vratnou kauci. Zablokují ji na vaší kartě, potom můžete začít auto používat. Jinde je zase nutné nejprve zaplatit nějaký vstupní poplatek.
Jaká je cena? Carsharing většinou vyjde na cca 4 až 6 Kč za ujetý kilometr. Cena se může lišit podle poskytovatele a také typ auta, který jste si zvolili.
Existují 3 druhy carsharingu
Sdílení aut může vypadat různě. V zásadě se setkáte se 3 systémy.
- Roundtrip carsharing či Station-based carsharing – firma nakoupí flotilu aut, které nabízí ke sdílení. Do vozů je vstup přes aplikaci nebo čipovou kartu. Firma má většinou nějaká svoje místa, kde parkují. Auto si rezervujete dopředu. Vracíte ve stanovený čas na předem určené místo.
- Free-floating carsharing – auta se dají převzít a zase odevzdat kdekoliv, firma funguje po celém městě. Většinou není možné auto rezervovat dopředu. Ideální pro krátké výpůjčky.
- Sdílení mezi lidmi, peer-peer carsharing – jak už název napovídá, auta mezi sebou sdílí samotní lidé. Své vozy nabízí skrze platformu nějaké firmy, která výpůjčku zastřešuje. Bere si za to nějakou provizi. Většinou se nedá půjčovat bezkontaktně, musíte osobně za majitelem. Minimální doba výpůjčky je 1 den.
Poskytovatelé, na které je spoleh
Nejčastější dotazy
Carsharing většinou vyjde na cca 4 až 6 Kč za ujetý kilometr.
Například HoppyGo, Autonapůl a další.
Prvně je nutné se zaregistrovat na dané platformě. Předání většinou probíhá bezkontaktně (čip, aplikace), ovšem bývá nutné složit nějakou kauci.
