Lowrider je automobil, který je upraven tak, aby měl snížený podvozek a obvykle se vyznačuje výrazným, často barevným a detailním designem. Tyto vozy jsou známé svou schopností jezdit velmi nízko nad zemí a skákajícími nápravy, což jim dává charakteristický vzhled.
Historie a kultura lowriderů
Lowrider kultura má své kořeny v mexicko-amerických komunitách v Kalifornii, zejména v oblasti Los Angeles, v období po druhé světové válce. Mnoho členů této komunity začalo upravovat své vozy jako projev osobního stylu a kulturní identity. Tato úprava byla částečně inspirována tradičními mexickými vozy z 50-70 let, které byly zdobeny a upravovány pro slavnostní příležitosti. Účelem lowriderů, jak napovídá jejich motto "Low and Slow", je co nejpomalejší a nejplynulejší jízda.
Technické úpravy
Lowrider auta jsou plná zajímavých technických řešení, která jim umožňují dosáhnout svého unikátního vzhledu a funkčnosti. Zde jsou některé technické zajímavosti.
Hydraulické systémy
Hydraulické systémy jsou srdcem každého lowridera. Tyto systémy umožňují vozidlu měnit svou výšku a "skákat." Hydraulické čerpadlo tlačí kapalinu do válců připojených k nápravám auta, což zvedá nebo snižuje vůz. Počet čerpadel a baterií se liší podle požadovaného výkonu; některé lowridery mají až šest čerpadel a dvanáct baterií, což jim dává schopnost extrémně rychle měnit výšku nebo provádět složité "tančící" pohyby.
Pneumatické systémy
Méně časté, ale stále populární alternativou k hydraulice jsou pneumatické systémy, které používají stlačený vzduch místo hydraulické kapaliny. Pneumatické systémy jsou obvykle jednodušší na instalaci a méně náročné na údržbu, ale nemají tak rychlou odezvu jako hydraulické systémy, což je činí méně vhodnými pro dramatické skákání.
Přizpůsobené nápravy a rám
Při snížení podvozku na tak extrémní úroveň je často nutné upravit nebo přestavět rám a nápravy vozu. Například, aby se kola vešla do blatníků, mohou být nápravy zúžené nebo přemístěné. U některých lowriderů je také běžné "channelování" karoserie, což znamená, že je karoserie snížena dolů na rám, což ještě více snižuje výšku vozu.
Drátěná kola
Lowridery jsou často vybaveny speciálními koly s tenkými dráty, známými jako "drátěná kola" (wire wheels), které dodávají autu klasický vzhled. K těmto kolům se často přidávají vysoce lesklé chromované poklice. Typická kola jsou 13" nebo 14" palců, což je menší než standardní kola, aby se vůz dostal co nejblíže k zemi.
Bílé pneumatiky a "plátěné" bočnice
Další typickou úpravou jsou bílé bočnice pneumatik, které jsou někdy vyrobeny ručně z tenkých gumových plátů, připevněných na normální pneumatiky. Tento klasický prvek přidává vozu retro vzhled a odkazuje na estetiku 50. a 60. let.
Custom paint a airbrushing
Lakování lowriderů je často velmi detailní a vyžaduje pokročilé techniky airbrushingu, které mohou zahrnovat vrstvení metalických barev, perl mutací nebo i holografických efektů. Malíři lowriderů používají speciální techniky, aby vytvořili hloubku a lesk, které běžné automobilové laky nemají. Populární jsou také motivy jako plameny, náboženské obrazy nebo kulturní symboly.
Interiérové úpravy
Interiéry lowriderů jsou často stejně bohaté jako exteriéry, s detailními úpravami, které zahrnují ručně šité kožené nebo sametové čalounění, personalizované volanty, speciální audio systémy a další luxusní prvky. Nezřídka se v interiéru nachází i nástroje pro ovládání hydrauliky přímo na dosah ruky řidiče, což mu umožňuje předvádět různé pohyby vozu za jízdy.
Lowrider auta jsou tak nejen výrazem individuality a kultury, ale také vrcholem technického umu a kreativity. Každý lowrider je unikát, který často představuje stovky hodin práce a inovativní řešení.
Lowrider auta jsou často vybavena hydraulickými nebo pneumatickými systémy, které umožňují nezávislé pružení jednotlivých kol nebo celé nápravy. Díky samostatnému ovládání každé pumpy lze dosáhnout různorodých a originálních pohybových kreací. Tyto systémy dovolují řidiči "skákat" nebo "tančit" s autem, což je výrazný prvek lowrider kultury.
Oblíbené modely
Chevrolet Impala
- Roky výroby: 1958–1976 (nejoblíbenější jsou modely z let 1961–1965)
- Proč: Chevrolet Impala je asi nejikoničtější lowrider auto. Modely z počátku 60. let jsou oblíbené pro svůj elegantní styl a dostatek prostoru pro hydraulické systémy.
Chevrolet Monte Carlo
- Roky výroby: 1970–1977
- Proč: Monte Carlo má dlouhou, nízkou karoserii, která je ideální pro nízký podvozek. Modely z 70. let jsou oblíbené pro svou robustnost a klasický design.
Buick Regal
- Roky výroby: 1978–1987
- Proč: Buick Regal je kompaktnější než některé jiné klasické lowridery, ale jeho styl a dostupnost dílů z něj činí oblíbenou volbu, zejména u mladších nadšenců.
Cadillac DeVille
- Roky výroby: 1959–1970
- Proč: Cadillac DeVille je symbolem luxusu a elegance. Tyto velké sedany nabízejí spoustu prostoru pro interiérové úpravy a přidání hydrauliky, což z nich činí populární volbu.
Chevrolet Bel Air
- Roky výroby: 1950–1957
- Proč: Bel Air je další ikonický model, který se často přeměňuje na lowrider díky své klasické americké siluetě a širokým možnostem úprav.
Lincoln Continental
- Roky výroby: 1961–1969
- Proč: Lincoln Continental je známý svými charakteristickými "sebevražednými dveřmi" (dveře otevírané dozadu). Je to velké a těžké auto, ideální pro výrazné lowrider úpravy.
Oldsmobile Cutlass
- Roky výroby: 1964–1977
- Proč: Cutlass je populární díky své robustní konstrukci a elegantnímu vzhledu. Modely z konce 60. a začátku 70. let jsou často upravovány na lowridery.
Pontiac Grand Prix
- Roky výroby: 1962–1977
- Proč: Pontiac Grand Prix nabízí stylový design a robustní podvozek, což z něj dělá skvělý základ pro lowrider úpravy.
Ford Galaxie
- Roky výroby: 1959–1974
- Proč: Ford Galaxie je další klasický model, který se hodí k lowrider úpravám díky svému designu a velikosti. Verze z 60. let jsou obzvláště oblíbené.
Chevrolet Caprice
- Roky výroby: 1965–1976
- Proč: Chevrolet Caprice má podobnou konstrukci jako Impala, ale je o něco větší, což ho činí ideálním pro ty, kdo chtějí výrazný a prostorný lowrider.
Tyto vozy jsou populární kvůli své konstrukci, stylu a dostupnosti, což je činí ideálními kandidáty pro přeměnu na lowridery.
Ceny jednotlivých úprav
Cena předělání auta na lowrider může značně kolísat v závislosti na několika faktorech, včetně typu a stavu auta, rozsahu úprav, a použitých materiálů a komponentů. Zde je přehled hlavních nákladových položek a přibližných cen, které vám mohou pomoci získat představu o nákladech:
Pořízení automobilu
- Cena: 110 000 až 330 000 CZK
- Poznámka: Cena závisí na stavu a modelu vozu. Vyšší ceny mohou být za vozy v lepším stavu nebo raritní modely.
Hydraulický nebo pneumatický systém
- Cena: 33 000 až 220 000 CZK
- Poznámka: Cena se liší podle složitosti systému. Základní systémy mohou stát kolem 33 000–66 000 CZK, zatímco pokročilé systémy mohou stát až 220 000 CZK nebo více.
Úprava podvozku a náprav
- Cena: 22 000 až 110 000 CZK
- Poznámka: Náklady zahrnují práci a materiál pro snížení podvozku, přizpůsobení náprav a rámu.
Lakování a airbrushing
- Cena: 44 000 až 220 000 CZK
- Poznámka: Kvalitní lakování a detailní airbrush design mohou být velmi nákladné. Ceny závisí na složitosti a kvalitě provedení.
Interiérové úpravy
- Cena: 22 000 až 110 000 CZK
- Poznámka: Úpravy interiéru zahrnují nové čalounění, volant, audio systémy a další doplňky.
Kola a kování
- Cena: 11 000 až 44 000 CZK
- Poznámka: Další úpravy mohou zahrnovat nové kování, kola, pneumatiky nebo jiné detaily.
Práce a instalace
- Cena: 44 000 až 220 000 CZK
- Poznámka: Cena za práci závisí na místních sazbách a složitosti úprav. Vyšší náklady mohou zahrnovat specialisty na konkrétní úpravy.
Celkové náklady
- Přibližně: 220 000 až 1 100 000 CZK nebo více
- Poznámka: Celkové náklady na přestavbu auta na lowrider mohou být velmi variabilní. Vyšší náklady zahrnují profesionální práci, rozsáhlé úpravy a luxusní materiály.
Při plánování přestavby na lowrider je důležité konzultovat s odborníky a získat několik cenových nabídek, abyste získali lepší představu o celkových nákladech a co všechno je potřeba udělat.
Umělecký a kulturní význam
Kromě technických úprav jsou lowridery často považovány za umělecká díla. Automobily jsou často ručně malované a zdobené složitými vzory, které mohou obsahovat vše od náboženských symbolů po obrazy, které odrážejí kulturní dědictví. Tento umělecký aspekt je důležitý prvek identity pro majitele těchto vozů. Při úpravách se hojně využívá chrom a často se upřednostňuje výrazná okázalost, která dává na odiv bohatství a finanční zázemí.
Moderní vliv
Lowrider kultura se od svého vzniku rozšířila po celém světě a získala si popularitu mimo původní latinskoamerické komunity. Dnes jsou lowrider kluby a srazy populární nejen v USA, ale i v zemích jako Japonsko, Švédsko a Brazílie. Kromě toho lowridery často vystupují ve filmech, hudebních videích a dalších médiích, což dále přispívá k jejich celosvětové popularitě. Hodně populární jsou v rapové komunitě.
" ["post_title"]=> string(53) "LowRiders: Příběh vozů, které tančí na silnici" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(44) "lowriders-pribeh-vozu-ktere-tanci-na-silnici" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2024-09-12 17:19:47" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2024-09-12 15:19:47" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=44763" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [1]=> object(WP_Post)#14971 (24) { ["ID"]=> int(44740) ["post_author"]=> string(2) "33" ["post_date"]=> string(19) "2024-09-09 10:51:29" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2024-09-09 08:51:29" ["post_content"]=> string(8251) "Ford Mondeo čtvrté generace je považováno za všestranné auto, které se osvědčilo jak svou praktičností, tak i výkonnými motory. Mezi nejlepší verze této generace patří model s přeplňovaným pětiválcem o objemu 2,5 litru, který poskytoval výkon 220 koní a svižnou jízdu, ačkoliv nedosahoval takové dynamiky jako někteří konkurenti.
Flexibilní auto
Jakákoliv generace Mondea byla komfortním autem. Ne každá ale dokázala vypadat tak nenápadně a přitom jet dost svižným tempem. To totiž dokázal zajistit pouze motor o objemu 2,5 litru. Interiér nabízí pohodlné sedačky i dost prostoru na nohy a hlavně kvalitní odhlučení. Bylo by to i vynikající rodinné auto, kdyby v interiéru nebylo tolik součástek vyrobených z levného plastu, který by děti snadno rozbily. Ba ne, objem kufru 550 litrů u sedanu mluví za vše. Rozdíl mezi sedanem a kombíkem už není nijak výrazný, jen asi 20 litrů.
V kombíku to za mě však Mondeu sluší o dost víc, u sedanu kazí zadek až moc zaoblená světla a spoustu dalších drobnůstek. Jestli nevěříte, podívejte se na naše video a rozhodně si pusťte zvuk.
Motor od Volva
Teď už ale přejděme k tomu hlavnímu. Nejvýkonnější motor ze všech generací a modelů je benzínový pětiválec o objemu 2,5 litru přeplňovaný turbem od značky Duratec. Stejný motor, který je mimochodem od Volva, byl použit například i u Focusu ST. Tento řadový pětiválec ovšem nedokáže vyvinout výkon vyšší než 220 koní, kvůli čemuž mu ujede kdejaký jiný sedan či kombík včetně Passatu a Superbu.
Z nuly na sto mu to proto trvá poměrně dlouho – necelých 8 sekund. Neváží však ani 1,5 tuny (verze liftback), což zase pomohlo jeho maximální rychlosti. Ta činí skoro 250 km/h a to už tak špatně nezní, pokud se bavíme o “obyčejném“ rodinném autě.
Motorizací bylo nabízeno více a ty se od sebe lišily především objemem. Až na dnes probíraný 2,5 litr šlo u všech ostatních Mk-čtyřek o čtyřválce. I přes to, že V6 už nebyly dále nabízeny, je to přeci jen pořád Ford, k němuž patří vysoká spotřeba benzínu. Ta se i u řadového motoru pohybuje okolo deseti litrů na sto kilometrů.
Převodovka byla u tohoto specifického modelu nabízena pouze manuální, šestistupňová. Důvod byl prostý, jedná se o nejsportovnější verzi Mondea, a tak chtěl Ford dopřát nadšencům svižnější jízdy nějakou tu zábavu.
Poněkud zajímavý byl také náhon na přední kola. Hlavní konkurenti, jako třeba BMW řady 3 nabízeli buďto pohon zadních nebo všech čtyř kol. Jen u Mazdy 6 byste se setkali s pohonem předních kol, ale i ta měla v nabídce AWD verzi.
Konec produkce
Motoristické magazíny o Mondeu psali jako o skvělém autu, jenže ani to nepomohlo vyšším číslům v prodeji. Zatímco u první generace se prodalo i 100 tisíc kusů ročně a u druhé 80, u této to bylo slabých 30 tisíc a rok od roku se prodejnost snižovala. Nepomohl ani fakt, že jednu z verzí tohoto Mondea řídil slavný James Bond ve filmu Casino Royale. Jestli si Bonda nedokážete představit v jiném autě než Aston Martin, mrkněte na následující video.
Od zahájení prodeje uběhly rychlé tři roky, když byl v roce 2010 představen facelift, který s sebou přinesl novou přední masku, světla, nárazníky a kvalitnější plasty. Tehdy se do nabídky dostal výkonnější motor s technikou EcoBoost, který měl splňovat přísnější emisní normy. Žádný z modelů už ale nebyl schopný dosáhnout tak vysoké maximální rychlosti jako 2,5 litrový Duratec, jenž se v tomto roce přestal dávat pod kapoty.
" ["post_title"]=> string(52) "Nejlepší verze Ford Mondeo Mk4 - 2.5 turbo benzín" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(32) "ford-mondeo-mk4-2-5-turbo-benzin" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2024-09-09 10:51:33" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2024-09-09 08:51:33" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=44740" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [2]=> object(WP_Post)#15158 (24) { ["ID"]=> int(44385) ["post_author"]=> string(2) "32" ["post_date"]=> string(19) "2024-07-12 04:52:00" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2024-07-12 02:52:00" ["post_content"]=> string(16507) "Dnes uděláme radost nadšencům Japonské automobilky Honda. Její mory Vtec, jsou známy po celém světě. Mnozí je zatracují, jiní je milují. Jak vlastně tyto motory fungují, a kde se vzal „Vtec“?!
Co je to VTEC
Vtec (Variable Valve Timing & Lift Electronic Control) je označení spalovacího pístového motoru, který vyvinula značka Honda. Tyto motory mají proměnlivé časování ventilů. Ne, že bychom se jinde s proměnlivým časováním motoru nesetkali, Vtec má však, jakousi magickou pověst, je spolehlivý, vcelku jednoduchý a odolný. Slovo Vtec známe především díky zážehovým motorům od Hondy. Tento motor si zakládá především na účinnosti, nižší spotřebě, nízkým emisím vzhledem k výkonu a my musíme uznat, že mu tohle jde skvěle.
Jak to celé probíhá?
Abychom pochopili princip časování ventilů musíme přistoupit k motoru, jako k celku. Spalovací motor, pro to, aby fungoval potřebuje především dvě věci a to palivo a vzduch. Tato směs musí doputovat do válců, zde pak nastane v ideálním případě exploze, která hýbe pístem.
Známy jsou nám jak vznětové, tak i zážehové motory. Princip je podobný, někde svíčka, jinde zase vysoký tlak. Motory mají různé škály otáček, ve kterém mají různé výkonové křivky. Jak víme třeba diesel má například maximální kroutící moment, již od útlého spektra otáček, atmosférický benzín zase dosahuje špičky výkonu ve vysokých otáčkách. Co je však problém, udržet tzv. jednolitou dobře rozstříknutou směs a ektivitu spalování, jak jsme si, kdysi řekli u vstřikování paliva.
Směs paliva musí být dokonale rozvedena do spalovací komory. To z části samozřejmě můžeme eliminovat vstřikováním paliva, ale stejně může hrát další proměnná. A to, že nám nemusí stíhat ventily. Obecně víme, že ventily nám ovládají vačky. Důležité je, samozřejmně vše načasovat (seřídit vačku, či vačky vůči klice a dejme tomu, že i někdy načasovat vysokotlaké čerpadlo), aby docházelo k jejich uzavírání a otevírání, kdy je třeba a neťukli se nám s písty, což způsobí fatální poškození motoru a motor se nám tzv. „potká“.
K tomu abychom však z tohoto principu vymáčkli maximum, je ideální, kdy i ventily budou mít variabilní časování s ohledem na momentální výkon a otáčky motoru. Tím docílíme dokonalého chodu, vyšší účinnosti a také snížení emisí. A nyní jsme doma, co to vlastně to variabilní časování ventilů je a v čem nám pomáhá. Navíc ventily budou mít širší pole účinnosti, než kdyby chodili jen striktně a v omezeném množství, jako je to bez variabilního časování ventilů.
Jak tedy docílit různého otevírání a dálky otevření ventilů?
Mnohdy víme, že v obyčejných motorech vačka na pevno mačká, díky svým zaobleným vejcovitým výčnělkům ventily, a to vymezuje jejich dobu i otevření. Ve své podstatě jednoduchý systém. Honda na to šla od lesa a vlastně zdokonalila to, co už dlouhou dobu funguje a to, že na věc šla tzv. přes „vačku“.
Abychom si to udělali srozumitelné, tak vačková hřídel od Hondy, alias Vtec má na sobě různě velké výběžky. A díky tomu lze různě díky jejich šířce, ostrosti a naklonění ventil ovládat. No to je hezké, ale to přece nejde, když se vačková hřídel otáčí na pevno. To je pravda, ale je třeba říci, že vahadla u Vtecu, se mohou dle výšky otáček a výkonu libovolně připojovat, tím pádem si vahadlo sedne zrovna na tu část vačky, která je momentálně ideální.
To funguje na principu oleje, víme, že na volnoběh má vůz jiný tlak oleje, jako když s ním jedeme tzv. „pilu“ a je třeba pořádně mazat. To právě využil systém Hondy a na základě tlaku oleje, který je elektronikou hnaný do správných kanálů posune vahadlo z výchozího bodu dále na bod na vačce, který se doposud volně protáčel, zapadne do segmentu a zázrak je na světě a naopak, až nám tlak oleje zase klesne dochází k posunutí zpět. To za pomocí posuvných spojovacích čepů ovládaných právě zmíněným tlakem oleje (omlouvám se motorářským mistrům za jednoduché vysvětlení, ale myslím, že nám obyčejným autařům to takto stačí).
Obecně je to tak, že v nízkých otáčkách nám proudí do spalovacího prostoru válce méně paliva a vzduchu, ale v momentě kdy potřebujeme výkon se nám déle a více ventily otevřou a tím pádem dostaneme více vzduchu s více palivem, což znamená větší výkon.
Kdy vznikl Vtec?
Honda vymyslela variabilní časování ventilů, už v roce 1983 tehdy se systém pojmenovali REV REV, který sloužil pro motocykly a byl určitým předchůdcem, nebo lépe řečeno odnoží Vtec, rozhodně zde byly položeny základy i pro automobilový průmysl. Je třeba zmínit, že Honda je za mne jedním z nejlepších výrobců motocyklů, zahradní techniky a vlastně motorů na světě, alespoň těch benzinových. Slovo dalo slovo a v roce 1989 spatřil světlo světa první motor Vtec, kdo by tušil, že vznikla jedna automobilová legenda…
Co znamenal příchod Vtec?
Už mnohokrát jsme zmínili, že velký kus automobilové historie napsala značka Mercedes-Benz, nyní konečně mohu říci, že si do pomyslné knihy legend krásně přisadila Honda. Tato revoluce znamenala to, že Honda v čtyřválcových motorech s objemem do 2l, dokázala vyždímat mnohem více, než někteří konkurenti v šesti válcích s větším objemem. Znamenalo to pokrok ve spotřebě paliva vzhledem k výkonu a snížení emisí a jistou jedinečnost značky.
Variabilní časování u Hondy způsobilo revoluci, nejen v automobilovém průmyslu, ale také v motocyklech.
Varianty motoru Vtec
Hlavní dělení motorů Vtec je dle počtu vačkových hřídelý. SOHC označuje motor s pouze jednou vačkou hřídelí DOHC označuje motor s dvěma a více vačkovými hřídeli.
Vtec-E
Toto je tz. ekonomická verze Vtecu. Motor je naladěn na úspornou jízdu na úkor ubrání trošky výkonu. Laděný tak, aby dbal na nízké emise a spotřebu. Disponuje dvěma vačkovými hřídeli a v režimu Econom je u některých modelů Hondy schopen fungovat s menším počtem otevírání sacích ventilů a tím snížit svoji spotřebu, kdy například 16v funguje, jako 12v. To vše díky hydraulickému čepu, který připojuje nebo odpojuje zdvihátka ventilů. Lidově řečeno tento typ motoru „nemá ostrou vačku“.
Vtec-i
Tohle jeden z posledních přírůstků do rodiny Vtec. Jedná se o tzv. inteligentní pohon řízený za pomocí řídící jednotky, chcete li „počítače“. Je to nejmodernější Vtec spojující všechny výhody svých předchůdců a dosahuje nejlepších emisních norem.
Motory Vtec mohou být dopovány turbem, mít klidně i 3 vačkové hřídele a disponovat dalšími prvky, jako všechny ostatní motory.
Jak již zaznělo pokud koupíme Vtec dostaneme úžasný motor s jistým puncem na víc. Dokonce se prý dostává do vývoje Vtec-Di s přímým vstřikováním paliva, vysokou výkonností a ohromnou užitnou hodnotou, neboť bude v nízkých otáčkách schopný pracovat s extrémně chudou směsí.
Výhody a nevýhody motorů Vtec
Nejznámější Hondy s motorem Vtec
Honda NSX 3.0 V6 Vtec 201 Kw – maximální rychlost 270 Km/h z 0 na 100 km/h za 5,9 s
Honda Civic type R EK 09 1.6i Vtec 136Kw – maximální rychlost 225 Km/h z 0-100Km/h za 6,6 s
Honda S2000 2.0i Vtec 177kw – maximální rychlost 240 Km/h z 0-100Km/h za 6,2 s
" ["post_title"]=> string(44) "Motory VTEC: Jak Honda změnila pravidla hry" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(11) "motory-vtec" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2024-08-09 09:34:41" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2024-08-09 07:34:41" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(43935) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=44385" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [3]=> object(WP_Post)#15161 (24) { ["ID"]=> int(44377) ["post_author"]=> string(2) "33" ["post_date"]=> string(19) "2024-07-11 10:35:28" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2024-07-11 08:35:28" ["post_content"]=> string(10769) "Alfu Romeo má rád snad každý automobilový milovník a model jménem Giulietta je jednou z ikon této značky. Tento stroj ze starých dobrých padesátých let rozhodně patří stále mezi nejhezčí dosud vyrobené Alfy.
Motor
Nejen že Alfa Romeo Giulietta zaujme vzhledově, určitě si všimnete i italského stylového interiéru. Všechny verze poháněl 1,3litrový řadový čtyřválec, což z Giulietty dělá sportovně elegantní vůz. I přesto se však jedná o rodinné auto.
Převodovka byla samozřejmě manuální, buďto čtyř nebo pětistupňová. Alfa si také zachovala umístění motoru vpředu, který poháněl zadní kola.
Předtím než se pustíme na samotné modely, kterých vzniklo během pár let hned několik, bych rád doporučil všem, kteří mají Alfy rádi tak jako já tento článek, kde se dozvíte něco o prvních několika dekádách značky Alfy Romeo.
Sprint
Začneme třídveřovým kupé pro čtyři lidi, které navrhl jistý Franco Scaglione. Giulietta Sprint byla představena v roce 1954 na Turínském autosalonu. Kvůli velké poptávce a oblíbenosti vyrobila Alfa Romeo prvních několik stovek kusů téměř celé ručně. Tím vzniklo hned několik rozdílů, kterými se tyto vzácné stroje liší od těch, které byly vyrobeny později, po zahájení sériové výroby, která probíhala v Grugliascu poblíž Turína. Tam se vyrobilo něco přes dvacet sedm tisíc kusů. Maximální rychlost modelu Sprint dosahovala 165 km/h.
Berlina
Nejprodávanějším modelem byla jednoznačně Berlina a od toho se odvíjel i počet vyrobených kusů, který činil přes 130 tisíc. Tento vůz byl představen v roce 1955 opět na autosalonu v Turíně. Jedná se o čtyřdveřový sedan, který byl vyráběn v Miláně. V roce 1957 udělala Alfa Romeo prvních několik změn, které se týkaly především výkonu. Giulietta se ale nevyhnula ani drobným úpravám na kapotě, zadních světlech a cifernících. Jméno se tedy změnilo také, a to na Giulietta T.I., tedy Turismo Internazionale.
Další verze byla představená v roce 1959, kdy se úpravy se týkaly opět motoru, kde inženýři posunuli palivové čerpadlo, do nižší polohy. Dále přemístili víčko nádrže ze zadní části vozu doprava dozadu a karoserii byly opět dopřány úpravy na kapotě i světlometech. Zadní světla se o něco zvětšila a i interiér se podařilo udělat o něco elegantnější. Mám na mysli nové čalounění, propracovanější rámečky pro rychloměr a u verze T.I. jste dokonce mohli vidět teplotu oleje.
Během tohoto roku stihlo ještě vedení Alfy Romeo změnit typové označení pro všechny modely ze 750 a 753 na 101.
Ke konci roku 1961 dostala jak verze Normale tak T.I. revidované motory a nové výfukové systémy. Díky tomu se zvýšil výkon na nějakých 70 koní, což znamenalo maximální rychlost téměř 160 km/h.
Spider
Přesně v polovině padesátých let byl představen další model Giulietty. Tentokrát dvoumístný roadster v kabrioletu od Pininfariny, který se vyráběl opět v blízkosti Turína, tentokrát ve městě San Giorgio Canavese. Celkově vzniklo okolo sedmnácti tisíc kusů, včetně verze Spider Veloce.
Promiscua
Nejvzácnější byl přesto všechno kombík nazvaný Promiscua. Milánská karosárna Colli totiž vyrobila pouhých 91 kusů. Pár dalších jich ještě postavila karosárna Boneschi, jejichž kombíku se říkalo Weekendia. Byl totiž prý přímo dělaný na výlety na „italské Mácháče” či ježdění na chalupy. Moc lidí si ho ale dopřát nemohlo.
Konec slavných 11 let
Za těchto jedenáct let, po sečtení vyrobených kusů všech modelů, stihla automobilka vyrobit 177 tisíc kusů.
Berlinu už během její výroby nahradila v červnu roku 1962 zčásti Alfa Romeo Giulia. Rozdíl tvořil jenom objem motoru, a tak se vyráběla Berlina Normale ještě jeden rok a verze T.I. až do roku 1965.
Ostatní, sportovní modely, jako Giulietta Sprint, Sprint Speciale a Spider dostaly pod kapotu 1,6litrový motor právě z nové Giulie. Do roku 1965 se dokonce pod názvem Giulia prodávaly, tedy dokud nebyly nahrazeny novějšími modely.
" ["post_title"]=> string(64) "Ikona italského automobilového průmyslu: Alfa Romeo Giulietta" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(60) "ikona-italskeho-automobiloveho-prumyslu-alfa-romeo-giulietta" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2024-07-11 10:35:35" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2024-07-11 08:35:35" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=44377" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [4]=> object(WP_Post)#15162 (24) { ["ID"]=> int(42145) ["post_author"]=> string(2) "33" ["post_date"]=> string(19) "2024-02-21 14:58:58" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2024-02-21 13:58:58" ["post_content"]=> string(7824) "Je to rozhodně jedno z těch aut, u kterých se pod kapotou schovává opravdový poklad. Dodnes se o něm bavíme jako o nejlepším autě od Opelu. Sám to ale nedokázal…
Spolupráce Opelu s Lotusem
V názvu můžete slyšet jména hned dvou automobilek. Spolupráce Opelu s britským Lotusem započala v roce 1990 a výroba trvala pouhé dva roky.
I kvůli tomuto faktu nese toto auto mnoho jmen. Lotus je totiž z Anglie, kde se Opelu říká Vauxhall. Mezi ty nejznámější názvy pak patří právě Lotus Omega, či Vauxhall Lotus Carlton.
Jakmile zaznělo slovo Lotus, nejspíš vám hned docvaklo, že se jedná o sporťák. Jde opravdu o vylepšení vcelku obyčejného sedanu nesoucí název Opel Omega A, ze kterého se stalo neskutečně rychlé auto. Veškeré úpravy byly prováděny právě Lotusem.
Vyrobeno bylo pouhých 950 kusů, z čehož 320 kusů mělo z důvodu anglického původu Lotusu volant vpravo. Dostupný byl v jediné barvě nesoucí název Imperial green. Obě tato tvrzení vám mají říct, o jak moc vzácné auto jde.
Co se změnilo od áčkové Omegy
Lotus vylepšil auto jak z vnějšku, tak z vnitřku, včetně motoru. Začali se zadním spoilerem a chladícími otvory na kapotě. Důležité pro marketing bylo nacpat svá loga, kam jen to půjde. Můžete si jich tedy všimnout na blatnících, prahových lištách i volantu.
Mimo zmíněných blatníků se Lotus zkušeně rozhodl dát na auto širší pneumatiky, což značně pomohlo k lepší stabilitě vozidla při vyšších rychlostech.
Většinou platí pravidlo čím širší disky, tím širší pneumatiky a tento vůz se sedmnáctipalcovými pětipaprskovými disky není výjimkou.
Když pak otevřete dveře, první co uvidíte, budou pohodlné sportovní sedadla Recaro, která jsou pokrytá měkkou kůží.
Teď pojďme konečně k tomu vzácnému motoru. Umístěn je vpředu auta, nicméně kvůli použitému samosvornému diferenciálu má náhon na zadní nápravu. Sami řidiči tvrdí, že kvůli tomu je v nižších rychlostech a na vlhkém povrchu velmi jednoduché se dostat do smyku.
Bavíme se o 24ventilovém šestiválci, jehož původní objem činil tři litry. Blok motoru byl zpevněn a objem vzrostl na 3,6 litru. Díky dvěma turbodmychadlům dosahoval jeho výkon nad hranici 280 kW, tedy okolo 382 koní.
Vůz dostal šestistupňovou manuální převodovku z oceňovaného vozu Corvette ZR-1. Klasické tlumiče byly vyměněny za samovyrovnávací, brzdy se o něco zvětšily a díky mezichladiči značky Behr se dokázala teplota kapaliny snížit ze 120 °C na obdivuhodných 60 °C.
Na závěr této kapitoly určitě stojí za zmínku tachometr, na jehož pravé straně byla napsána ve své době vzácná hodnota 300 km/h. Když si majitel s autem ještě trošku pohrál, byl prý schopen dosáhnout i této hodnoty.
Kdo byl proti a proč
Britský parlament, BMW i Mercedes chtěli tento, podle nich nebezpečně rychlý, Opel zakázat. Automobilkám se nelíbila jeho konkurenceschopnost a britskou vládu znepokojovalo využití tohoto nenápadného auta zloději.
Pravda je, že díky úpravám Lotusu se z normálního rodinného auta stal nejrychlejší čtyřdveřový vůz své doby. Maximální rychlost byla neuvěřitelných 285 km/h, čímž se Omega vyrovnala skoro i Ferrari Testarossa a zrychlení z nuly na sto trvalo méně než 5,3 sekundy. Policistům díky tomu zmizel během pár sekund. Jako názorný příklad tady máte legendární video, kde se Švédská policejní hlídka v Saabu 9000 ani zdaleka Opelu Omega nevyrovnala.
Sběratelská hodnota
Lotusu Omega díky svým výkonnostním parametrům a omezené produkci rychle stoupla jeho hodnota.
V současnosti jsou exempláře tohoto modelu velmi drahé. Moc k prodeji jich momentálně není, nicméně cena se pohybuje okolo dvou milionů korun.
Kdyby někoho zajímalo, v jaké výši se cena pohybovala v devadesátých a nultých letech, bylo to pod 50 000 £, takže plus mínus jeden milion korun.
Toto období ve spojení s automobily byla sama o sobě zlatá éra a tento unikátní vůz je toho jasným důkazem.
Foto ze SportovniVozy.cz
" ["post_title"]=> string(36) "Lotus Omega: nadupané rodinné auto" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(11) "lotus-omega" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2024-02-21 14:59:58" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2024-02-21 13:59:58" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=42145" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [5]=> object(WP_Post)#15163 (24) { ["ID"]=> int(41799) ["post_author"]=> string(2) "33" ["post_date"]=> string(19) "2024-02-01 10:58:57" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2024-02-01 09:58:57" ["post_content"]=> string(11288) "Fiat Uno představuje více než jen malý automobil; je to legenda, která překročila hranice běžného vozidla a stala se ikonou motorismu. Jeho cesta od představení v roce 1983 až po globální úspěch ukazuje, jak může inovativnost, dostupnost a trvanlivost proměnit jednoduchý hatchback v milovaný a historicky významný model. Podívejme se na příběh Fiatu Uno, malého auta s nezapomenutelným dědictvím, které ovlivnilo generace řidičů a automobilový průmysl.
Dlouhá léta produkce
Fiat se odjakživa zabýval výrobou malých aut a ani Uno nebylo výjimkou. Budeme se bavit o tří nebo pětidveřovém hatchbacku z osmdesátek. Fiat Uno byl představen v roce 1983, a to na mysu Canaveral na Floridě. Proto má tohle mrňě fotky s vesmírnými rakety Spojených států. Jak je ale známo, obyvatelé USA mají rádi spíše velká a silná auta, takže Uno se tam vůbec neprodávalo. Za to Evropa a Jižní Amerika si ho oblíbila.
Hned druhý rok výroby byl Fiat Uno prohlášen autem roku. O rok později, tedy v roce 1985 bylo už vyrobených přes milion kusů. Toto číslo jen a jen dokazuje jeho popularitu mezi malými rodinnými vozy.
Fiat Uno měl nahradit svého předchůdce nesoucí jméno Fiat 127. Výroba v Itálii trvala jen do poloviny 90. let, kdy následoval Fiat Punto. V Polsku se pak vyráběl ještě dalších 7 let. Jedna z těch největších „poboček“ sídlila v Brazílii, kde se vyráběly mimo hatchbacky i sedany, či kombíky s označením Duna. Tam s produkcí skončili až v roce 2013, což je přesně 30 let od zahájení výroby.
Do roku 2021 se tam ještě vyráběla novější verze, která se ale nijak moc nelišila od Fiatu Panda. Dá se tedy říct, že Fiat Uno se vyráběl necelých 40 let dlouho, a to se jen tak nevidí…
Když ne Lancia, tak Fiat
Autobianchi (známá také jako Lancia) A112 Abarth už bylo považováno za zastaralé auto, a proto tato automobilka požádala Giorgia Giugiara, aby navrhl malé, novější auto. Ten jejich úkol splnil, jenže kvůli neshodám v automobilce se konstruktéři do výroby nepustili.
Po návrhu nakonec skočil právě Fiat. Auto bylo na svou hranatost poněkud vysoké, což ale nabídlo celkem prostorný vnitřek. Design auta byl na tehdejší poměry nový a krásný, nicméně šlo tak trochu o naleštěnou bídu. Musel si totiž vystačit se staršími motory z jiných, už vyrobených Fiátků.
Motory ve Fiatu Uno
Konstruktéři se rozhodli umístit motor pod kapotu a ne dozadu, jako u většiny předchůdců. Auto proto mělo - na Fiat poměrně neobvyklý - pohon předních kol. Nejčastěji byly používány motory z již zmíněné sto sedmadvacítky, nebo z Fiatu Ritmo. V roce 1985 začal Fiat vyrábět nové benzínové i naftové motory FIRE, právě pro jejich malé vozy.
Měly objem o velikosti jednoho litru a výkon 33 kW. Písty tohoto typu motoru nedosáhly na ventily, tudíž nehrozilo prasknutí rozvodového řemenu. Díky tomu byl tak spolehlivý a téměř nerozbitný, že ho používají častokrát až dodnes.
Nabídka po čase obsahovala i dva motory s turbodmychadlem s označením Uno Turbo i. e. Poslední dvě písmena nám říkají, že motor funguje na novém principu - elektronickém vstřikování paliva. V jednom z nich bylo ukryto 118 koní, díky kterým toto malé auto dokázalo jet rychlostí přesahující 200 km/h.
Většina těchto Fiatů měla pětistupňovou manuální převodovku, kterou v několika kusech v roce 1989 vystřídal automat.
Protože se Uno vyráběl tři dekády, rozměry se samozřejmě lišily. Většina kusů měla na délku něco pod 3700 cm, na šířku 1560 cm a vysoká byla 1420 cm.
Uno jako konkurent Favorita? Rozhodně ne cenově
Za komunistického Československa jste si mohli pořídit auto buď v Mototechně, anebo v Tuzexu. Uno, jakožto zahraniční a na československé poměry luxusní vůz, byl k mání pouze v tom druhém podniku. Jde sice o prostý hatchback, ale Itálie holt byla na úplně jiném levelu. V přepočtu z tzv. bonů na Kčs stál tenkrát okolo 130 tisíc, zatímco taková Škoda Favorit maximálně 85 tisíc Kčs.
V dnešní době je to prosté staré auto, které koupíte pod sto tisíc korun.
Zatímco u nás probíhala sametová revoluce, v Itálii v roce 1989 řešili co změnit a zdokonalit na jejich Fiatu Uno. Změny se týkaly jak vnějšku, tak interiéru auta. Lehce se posunuly světlomety směrem dolů a zadek auta měl nový tvar.
Z palubní desky zmizel nespočet tlačítek na všechno možné, a spousta z nich byla nahrazena páčkami na volantu.
Závěr
Jak jsme společně prozkoumali, Fiat Uno není jen dalším vozidlem na silnici. Je to auto s bohatou historií, které si získalo srdce milionů automobilistů po celém světě díky své spolehlivosti, dostupnosti a inovativnímu designu. Od jeho odvážného představení na mysu Canaveral až po poslední vyrobený kus v Brazílii, Uno dokázalo, že i malé auto může mít velký dopad. Jeho odkaz přetrvává nejen v těch, kteří ho milovali a řídili, ale i v automobilovém průmyslu jako celku, připomínající nám, že skvělé věci opravdu mohou přijít v malém balení. Fiat Uno je skutečně malým autem s velkou historií, které navždy změnilo, jak vnímáme malé rodinné vozy.
" ["post_title"]=> string(41) "Fiat UNO - Malé auto s velkou historií" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(17) "fiat-uno-historie" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2024-02-01 11:12:44" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2024-02-01 10:12:44" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=41799" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [6]=> object(WP_Post)#15164 (24) { ["ID"]=> int(41058) ["post_author"]=> string(2) "33" ["post_date"]=> string(19) "2024-01-11 11:15:07" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2024-01-11 10:15:07" ["post_content"]=> string(10509) "1967 nebo 2023
Jak jste nejspíš zaregistrovali, před pár měsíci Alfa Romeo představila nový vůz nesoucí jméno Alfa Romeo 33 Stradale, kterého je pořád plný internet. Proto si myslím, že je na čase se dozvědět něco o starší verzi, podle které vznikla ta nová.
Jedná se o stejnojmennou Alfu z roku 1967. Za šestnáct měsíců výroby vzniklo pouze 18 kusů. To prý proto, že šlo prosím pěkně jen o ruční práci.
Dodnes se zachovalo asi 11 kusů. To se sice jen tvrdí a není to nijak dokázáno, ale ono se to dá celkem snadno dopočítat. Jeden kus leží v muzeu Alfy Romeo a dalších 6 bylo rozdáno.
Díky tomu je také tenhle veterán tak vzácný a momentálně není žádný na prodej nebo v kauci.
O co se jedná a čím je tak doceňovaná
Toto kupé pro dvě osoby je poháněné zadními koly a svůj motor, ve kterém se nachází dvoulitrový osmiválec, vozí uprostřed auta. Kvůli tomuto vozu nechala Alfa Romeo konečně vyrobit jejich první šestistupňovou převodovku.
Jelikož už tenkrát bylo zvykem, aby se jednotlivé kusy stejného modelu lišily, i Alfa musela být “cool”. To znamenalo, co kus, to originál. Konstruktéři tedy měnili spoustu věcí. Od součástek použitých při výrobě karoserie přes počet stěračů až po počet světel v předních světlometech.
Tehdejší zákon neumožňoval mít světlomety tak nízko, a proto se musel počet světel snížit ze dvou na jedno.
Důležité údaje
Výkon této Alfy už dneska není tak vzácný, nicméně se jedná o 230 koní a točivý moment 206 Nm. Jak už jsem ale zmínil, jde o pouhý dvoulitr, takže to zas taková bída není, že?
Důležitá je hlavně lehkost. 33 Stradale vážila totiž pouhých 700 kg, díky čemuž se dokázala vyšvihnout z nuly na sto pod 6 sekund . Při osmi tisících osmi stech otáčkách za minutu mohla pak jet přes 260 km/h. S těmito údaji se tehdy stala nejrychlejším autem, se kterým se mohlo na veřejné silnice. Od toho se odvíjí i název. „Stradale” totiž znamená v italštině jízda na silnici.
Původ vs. tehdejší poměry
Tahle Alfa vznikla z Tipo 33, což byla ve své podstatě závodní verze Stradale. Ta reprezentovala Alfu Romeo v 60. a 70. letech letech na spoustě závodů ježděných na okruzích. Šéfové chtěli nabídnout ten zážitek z jízdy i “prostým” řidičům, a tak se konstruktéři v roce 1967 dali do práce. Prostým je v uvozovkách, protože takové auto si člověk ze střední třídy dovolit prostě nemůže. Stálo totiž 9 750 000 lir a tím se stala na několik let dokonce nejdražším autem. No zkuste si sami představit průměrného občana Itálie, který si chce na takové auto našetřit, když průměrný plat činil asi 150 000 lir ročně.
A i proto bylo vyrobeno jen 18 kusů. Ono o moc víc milovníků aut, co měli tolik peněz, snad ani nebylo.
Jedním z mnoha důvodů tak vysoké ceny je použití lehkého materiálu. Inženýři Alfy Romeo použili na výrobu karoserií hliník (do té doby používali ocel) a kola byla tvořená z hořčíkové slitiny. Zároveň na všechny kola nechali dát kotoučové brzdy. Dveře otevírané směrem šikmo nahoru také nejsou levná záležitost a o ceně motýlích dveří a ohnutých sklech přesahující až na střechu auta asi ani nemusíme mluvit.
Další čísla
Rozměry tohoto supersportu jsou také poněkud zajímavé. Na délku měl něco pod 4 m a na šířku 1,7 m. Vysoký byl pouze 99 cm. Měl tudíž hodně nízkou, až nebezpečnou světlou výšku.
Shrnutí
Pojďme se teď pobavit o první otázce. Je cena srovnatelná s kvalitou a krásou?
Je sice pravda, že ať už jste nebo nejste milovník Alfy Romeo, tohle auto se vám prostě musí líbit. každopádně se dají najít i o několik milionů levnější automobily, které budou téměř srovnatelné s prvky této Alfy. Ať už výkonnostně, tak vzhledem.
Bezesporu tahle Alfa patřila nejen mezi nejhezčí auta na přelomu 60. a 70. let, ale i dnes by vám nejspíš spadla brada, kdyby se okolo vás prohnala. Kdokoliv v ní seděl, musel být zkrátka pirát silnic. Kort v době, kdy na okreskách nebyla omezená rychlost. Tak třeba v příštím životě!
Zdroj náhledového obrázku: By edvvc - Flickr: 1968 Alfa Romeo Tipo 33 Stradale, CC BY 2.0
" ["post_title"]=> string(65) "Alfa Romeo 33 Stradale the First (1967) - Vyrobeno pouze 18 kusů" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(32) "alfa-romeo-33-stradale-the-first" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2024-01-22 15:41:00" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2024-01-22 14:41:00" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=41058" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [7]=> object(WP_Post)#15165 (24) { ["ID"]=> int(37702) ["post_author"]=> string(2) "29" ["post_date"]=> string(19) "2023-08-29 16:41:22" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2023-08-29 14:41:22" ["post_content"]=> string(14783) "Automobily Volkswagen jsou dlouhodobě nejen v České republice velmi poptávané. Německá automobilka zaujala spotřebitele hned několika různými modely a mezi ty nejoblíbenější se řadí hlavně Volkswagen Passat. Znáte ale historii tohoto modelu a jednotlivé generace? Tak právě na to se podíváme v tomto článku.
Historie modelu Passat je úctyhodná a první verze spatřila světlo světa už v roce 1973. Od té doby automobilka stihla připravit a následně i vyrobit už osm generací. V roce 2023 se má zároveň začít vyrábět už i generace devátá, na kterou se i řada českých spotřebitelů či firem těší. K Passatu má velmi blízko model Superb od české společnosti Škoda, a právě tento model od Volkswagenu je velkým konkurentem.
První generace
První generace vozu Volkswagen Passat (B1) se dostala na trh už v roce 1973. Tato generace měla za úkol nahradit tehdy už zastaralé modely Volkswagen 1600 a 411. Své zákazníky se Passat v té době snažil získat díky na tu dobu velmi modernímu designu se splývanou karoserií či unikátním pohonem předních kol.
Nejvýkonnější vůz v té době zaujal zákazníky silou 63 kW a v nabídce byl ve čtyřdveřové či dvoudveřové verzi. První generace se v továrnách vyráběla až do roku 1980. V roce 1977 přišla modernizace, která řadu tehdejších firem i spotřebitelů zaujala.
Autor: Sven Storbeck, Licence: Attribution-ShareAlike 3.0 Unported (CC BY-SA 3.0)
Druhá generace
Druhá generace Volkswagen Passat B2 se vyráběla v letech 1980 až 1988. Vůbec poprvé v rámci tohoto modelu se pracovalo i s pohonem všech kol. Celosvětově se prodalo celkem 4,5 milionu kusů tohoto vozu. V nabídce byl ve variantě sedan, kombi i hatchback a vozy poháněla celá řada motorů, a to včetně pětiválce 1,9 litru s 85 kilowatty.
Autor: Lothar Spurzem, Licence: Attribution-ShareAlike 2.0 Germany (CC BY-SA 2.0 DE)
Třetí generace
V letech 1988 až 1993 se pak vyráběla generace třetí, a tedy VW Passat B3. K představení tohoto modelu došlo na ženevském autosalonu a oproti dřívějším generacím přišla automobilka Volkswagen i se sportovním motorem VR6 s výkonem 128 kilowatt. Poměrně velké změny se dotkly i designu, neboť Passat B3 nabídl svým zákazníkům objemné nárazníky či zaoblené a robustní tvary.
Autor: Rudolf Stricker, Licence: Attribution-ShareAlike 3.0 Unported (CC BY-SA 3.0)
Čtvrtá generace
Další etapou byla generace čtvrtá, a tedy Passat B4. Oproti třetí generaci však výrobce nepřišel s nějakými závratnými změnami. Řidiči však mohli ocenit čtyřramenný volant nebo kompaktní přístrojovou desku. Volkswagen do této generace přidal řadu bezpečnostních prvků. Řidič i spolujezdec se dočkal airbagů a výhodou byly i napínače bezpečnostních pásů. Objevil se i systém ABS.
Čtvrtá generace je vlastně takovým faceliftem předchozí verze B3. V rámci tohoto modelu se pracovalo už i s turbodieselem 1.9 TDI (66 kW) s přímým vstřikováním paliva. K výrobě této generace docházelo v letech 1993 až 1997.
Pátá generace
Netrvalo to moc dlouho, a už v roce 1996 se do výroby dostala v pořadí pátá generace Volkswagen Passat s označením B5. K modernizaci tohoto modelu docházelo ve fabrikách v letech 2000 až 2005 a oproti první verzi nabídl tento model třeba i prodloužené rozvory náprav. Modernizovaná verze se označovala jako B5,5.
Pátou generaci mnoho expertů vnímá jako přelomovou, a to i díky dlouhé výrobní době. Řidiče po celém světě zaujal prostor či dobře odhlučněný interiér. Na tu dobu tento vůz nabídl i velký komfort či aerodynamiku. Předností však byla i bezpečnost.
Zájemci o tento vůz si mohli vybírat z dvou turbodieselů a pěti zážehových motorů. Na světě se prodaly celkem 4 miliony kusů, což je rovněž dokladem toho, že jde o jeden z nejvíce povedených modelů v rámci celé historie automobilky Volkswagen.
Foto: Sportovnivozy.cz
Šestá generace
Varianta B6 procházela výrobou v letech 2005 až 2010. Vůz dodnes dokáže dosahovat téměř 200 kilometrové rychlosti, a to zároveň při příjemné spotřebě. Téměř žádný jiný vůz nemohl v té době přesvědčit své případné kupce takovou spotřebu a podle oficiálních údajů se pohybovala i kolem pěti litrů na sto kilometrů, samozřejmě v závislosti na konkrétní motorizaci.
Oproti předchozím generacím se Volkswagen v rámci této zaměřil na masku chladiče ve tvaru useknutého V. Zájemce ale často zaujaly i zaryté světlomety do nárazníků.
V roce 2008 se v rámci tohoto modelu začalo pracovat i s modelem Passat CC, který nejprve své zákazníky lovil ve Spojených státech a až následně se dostal do Evropy. Volkswagen chtěl tímto modelem připravit luxusnější verzi Passatu, která nabídne dynamickou a zároveň sportovní jízdu.
Autor: Vauxford, Licence: Attribution-ShareAlike 4.0 International (CC BY-SA 4.0)
Sedmá generace
V letech 2010 až 2014 se pak dostala do výroby už generace sedmá, a tedy Volkswagen Passat B7. V technickém pojetí vycházela ze svého předchůdce. V tomto ohledu se tak jedná v podstatě o modernizaci předchozí šesté generace. Touto generací se Volkswagen z hlediska exteriéru přiblížil dalším nabízeným modelům, jako je Polo, Golf či Sharan, a to hlavně díky velké masce s vodorovným žebrováním nebo díky specifickým zadním světlům.
Autor: High Contrast, Licence: Attribution 3.0 Germany (CC BY 3.0 DE)
Osmá generace
Stejně jako předchozí generace se vedení automobilky Volkswagen rozhodlo, že i generace B8 bude nabízena ve variantě sedan a combi (označení Passat Variant). Z pohledu designu se konstruktéři rozhodli vsadit na ostré hrany a poprvé v historii tohoto modelu měli zájemci možnost si za příplatek pořídit i digitální přístrojový štít s úhlopříčkou 12,3″.
Foto: Sportovnivozy.cz
" ["post_title"]=> string(49) "Volkswagen Passat - Historie a jednotlivé modely" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(26) "historie-volkswagen-passat" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2023-08-29 16:42:14" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2023-08-29 14:42:14" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=37702" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [8]=> object(WP_Post)#15166 (24) { ["ID"]=> int(35810) ["post_author"]=> string(2) "29" ["post_date"]=> string(19) "2023-06-20 09:43:05" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2023-06-20 07:43:05" ["post_content"]=> string(9936) "Škoda Octavia se na českých silnicích řadí mezi letité klasiky. Zvláštní postavení ale mají vozy s označením RS (Rally Sport). První generaci tohoto modelu automobilka představila už v roce 1996, nicméně světlo trhu poznala až o čtyři roky později. V dnešní době Škoda Octavia RS slaví už své třiadvacáté výročí.
Uložený přední stabilizátor, dodatečné výztuhy karoserie, tužší tlumiče a silnější brzdové kotouče o průměru 312 milimetrů vpředu a ventilované kotouče vzadu. Tím vším se úplně první model Škody Octavie RS mohl na přelomu tisíciletí pyšnit.
Škodovka nejprve nabízela svou Octavii RS v provedení liftback s elegantním spoilerem na víku zavazadelníku. Prozradit ji mohl také sportovně laděný přední nárazník s lízátkem nebo nerezová koncovka výfuku v nárazníku. Pod kapotou jí hřímal přeplňovaný čtyřválec 1.8 20V Turbo v kombinaci s pětistupňovým manuálem. Zrychlení z 0 na 100 zvládala za 7,9 vteřiny.
Interiér Škody Octavie RS první generace
Typickým prvkem prvního modelu Octavie RS byla sportovně tvarovaná sedadla. Oproti běžně dostupným byla lehčí, z čehož mohli těšit hlavně cestující na zadních sedačkách. Čalouněná sedla ale svým komfortem mnohé překvapovala a dones si drží své fanoušky, kteří na ně nedají dopustit.
K dostání byla první generace Octavie RS běžně s 16“ koly. V případě zájmu ale auto zvládlo i sedmnáctky. Dodávala se ve stříbrné, černé, červené i žluté barvě a v roce 2002 model RS liftback doplnilo i provedení kombi. Celkově byla výroba první generace RS ukončena až na počátku roku 2006.
Druhá generace byla výrazně robustnější
Octavia RS v dieselu? Pro první generaci něco nepředstavitelného. Pro tu druhou ale nic neobvyklého a dodnes toto provedení v hojném počtu brázdí české silnice. Model s motorovým provedení TDI měl 170 koní. Stejně jako v případě první generace byla Škoda Octavia RS k dostání v liftback i kombi karosářském provedení. Převodovka byla nově šestistupňová a připlatit si milovníci rallye sportů mohli i za dvouspojkovou DSG.
Vůbec poprvé spatřili fanoušci druhou generaci Octavie RS v roce 2004. Milovníci benzinové motorizace mohli vsadit na přeplňovaný čtyřválec 2.0 TFSI o výkonu 147 kW, který zrychlení z 0 na 100 km/h zvládal za 7,3 sekundy. A maximální rychlost? Ta dosahovala až na 240 kilometrů za hodinu.
Pro druhou generaci jsou dodnes typické speciální nárazník, xenonové světlomety nebo lakované třmeny větších kotoučových brzd o průměru 312 milimetrů. V interiéru se vlastníci druhé generace těší ze sportovně tvarovaných sedadel nebo z chromovaných a kožených dekorů na volantů či středovém tunelu.
Druhá generace byla k dostání v červené, stříbrné, žluté, modré a černé barvě. V roce 2009 se na trh dostal facelift, jehož součástí byl:
- tříramenný multifunkční sportovní volant,
- nový rychloměr,
- páčky pod volantem v případě automatické převodovky DSG.
Druhá generace Octavie RS se vyráběla až do roku 2013 a nahradila ji generace č. 3, která se vyznačovala znamenitou sportovností.
Třetí generace RS přinesla další vychytávky
Přitvrzená sportovní čase, snížený podvozek, elektronická uzávěrka diferenciálu CDS, víceprvkové zadní zavěšení, progresivní řízení s proměnlivým účinkem posilovače. To vše třetí generace Octavie RS už při prvotním představení přinesla. Nabízela se v obou karosářských provedení, a to v benzinovém i vznětovém agregátu.
Z pohledu estetiky nabídla třetí generace zdůrazněné koncovky výfuku, znamenitý design kol o průměru až 19 palců, decentní spoiler na víku zavazadelníku u liftbacku nebo prodloužené a upravené nárazníky. Vůbec poprvé se tu objevuje i generátor sportovního zvuku.
Benzinová třetí generace obdržela předplňovaný čtyřválec 2.0 TSI a maximálně zvládala rychlost ve výši 248 kilometrů za hodinu a zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,8 sekundy.
Generace č. 4 už i s hybridem
Nyní světové silnice ale brázdí už i čtvrtá generace Octavie RS. Ta se dostala na trh v plug-in hybridním provedení, která nabízí kombinaci čtyřválce 1.4 TSI s elektromotorem. Pro milovníky klasiky je ale k dispozici benzinová klasika s 245 koňmi a přeplňovaném dvoulitrovém čtyřválci, nebo turbodiesel o 200 koních.
Infobox: Víte, že maximální rychlost naftové verze je 249 km/hod?
Designově se zatím poslední generace dostala rovněž výraznějších nárazníků, v případě liftbacku decentního křídla i výraznějších koncovek výfuků. I tato generace má sportovní ozvučení, které je možné v komfortním režimu vypnout. V tom sportovním se ale naopak tato hlasitost ještě zvýší.
Fotky jsou použité z webu SportovniVozy.cz
" ["post_title"]=> string(43) "Škoda Octavia RS. Jaká je její historie?" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(25) "skoda-octavia-rs-historie" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2023-06-20 09:43:08" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2023-06-20 07:43:08" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=35810" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } [9]=> object(WP_Post)#15280 (24) { ["ID"]=> int(31731) ["post_author"]=> string(2) "29" ["post_date"]=> string(19) "2023-04-11 10:05:19" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2023-04-11 08:05:19" ["post_content"]=> string(8873) "Automobilka Ferrari přišla v minulosti hned s celou řadu modelů, které se v praxi těšili obrovské oblíbenosti. Najdeme mezi nimi ale i takové, které komerční sektor svými vlastnostmi příliš neoslovily. Řadí se mezi ně třeba model Ferrari 208 Turbo, který byl před několika desítkami let navržen jako reakce na vysoké daně za auta s velkými motory. Od té doby se ale situace na trzích změnila a v dnešní době je Ferrari 208 Turbo pro sběratele více než vyhledávaným artiklem.
V současné době tak jsou modely Ferrari 208 Turbo na trzích velmi vzácné a klasiky i velmi ceněné. Ti opravdoví milovníci si za ty nejcennější kousky nebojí pořádně zaplatit. Vzhledem k jejich omezenému počtu a historickému významu jsou třeba na aukcích velmi žádané a jejich ceny setrvale rostou.
Oblíbený sběratelský kousek
Mezi odborníky se tak modelu Ferrari 208 Turbo daří držet kultovní status a mezi sběrateli a fanoušky značky je v posledních letech velmi populární, a to podobně jako třeba model Ferrari Testarossa.
Při pohledu do historie ale zjistíme, že Ferrari 208 Turbo se v minulosti nesetkalo s tak velkým komerčním úspěchem, jak by si někteří mohli na první pohled myslet. To bylo způsobeno zejména jeho vysokou cenou, která byla srovnatelná s jinými modely Ferrari, jež ale měly mnohem větší motory a s tím i často související vyšší výkon.
Podobnost s modelem Ferrari 308 GTB
Je zároveň dost možné, že jste doposud o tomto modelu automobily Ferrari ještě ani neslyšeli. Při pohledu k historickým kořenům tohoto vozu zjistíme, že vycházel z modelu Ferrari 308 GTB, a i vzhledově mu bylo více než podobné.
Obrovské rozdíly se ale mezi těmito kousky odehrávaly pod kapotou. Kvůli regulacím ze strany státu a vysokým daňové zátěži výkonných automobilů se totiž automobilka Ferrari rozhodla připravit model, který oproti 308 GTB bude mít až o třetinu menší motor.
Cíl italské automobilky tak byl v tomto ohledu více než jasný. Přijít na trh s vozem, jehož příznivci ocení nižší daňové odvody do státní kasy. Ať totiž chceme, nebo ne, šlo o fenomén, který mnoho kupců v té době od koupě nějakého modelu automobilky Ferrari odrazoval.
Vysoká rychlost byla zajištěna
Vůz byl navržen tak, aby splňoval přísné normy a zároveň nabízel vysoký výkon, který je pro vozy Ferrari často tak charakteristický. Vyráběn byl v osmdesátých letech dvacátého století a model se vyznačoval objemem motoru o pouhých dvou litrech.
Model Ferrari 208 Turbo byl zároveň osazen turbodmychadlem, které zvyšovalo jeho výkon až na 220 koní, což následně umožnilo vozu dosáhnout rychlosti až 235 km/h. Šlo o jednu z jeho velkých předností, kterou milovníci automobilky Ferrari dodnes oceňují.
Dvoulitrový osmiválec
Ferrari 208 Turbo tak mělo pod kapotou ve všech svých verzích jen dvoulitrový osmiválec s rozevřením válců 90°. V roce 1980, když přišlo na trh, mělo zároveň také čtyři karburátory Weber, což z něj pro některé zájemce činilo zajímavým obchodním artiklem.
Důležité je ale myslet na to, že původní modely 208 GTB/GTS (kupé/targa) poháněla zadní kola s výkonem jen 116 kW/155 koní (při 6800 ot./min). Zrychlení z 0 na 100 km/h zabralo 9,1 sekundy a maximální rychlost byla jen necelých 200 km/h. To tak pro mnohé milovníky automobilky Ferrari nebylo příliš zajímavé, na což se vývojáři a konstruktéři italského výrobce rozhodli reagovat.
V roce 1982 přišla automobilka Ferrari s novou verzí svého oblíbeného modelu tři sta osmičky a Ferrari 208 Turbo bylo představeno jako první vozidlo této značky s přeplňovaným motorem. Osmiválcový motor s karburátory byl nahrazen vstřikováním Bosch K-Jetronic a doplněn turbodmychadlem KKK K26.
Stovka za 6,6 vteřiny
Výsledkem těchto inovací bylo zvýšení výkonu na 164 kW/220 koní (při 7000 ot./min) a točivého momentu 240 Nm (při 48100 ot./min). Tento motor dokázal pohánět zadní kola přes pětistupňovou manuální převodovku. Výsledkem bylo o zrychlení na stovku za 6,6 sekundy a maximální rychlost 242 km/h.
Ferrari 208 Turbo tak je modelem, který je navržený pro vysokou rychlost a zároveň pro pohodlnou jízdu. Díky svému turbodmychadlu dokáže poměrně snadno zrychlit, což řidiči umožňuje pohodlně zvládnout skoro každou situaci na silnici.
Model je zároveň vybaven kvalitním podvozkem, který poskytuje velmi dobrý přísun trakce na silnici a interiér Ferrari 208 Turbo je navržen tak, aby nabídl maximální komfort a zároveň splňoval estetické nároky automobilových nadšenců podobně jako třeba model Ferrari F355 Berlinetta.
Ferrari 208 Turbo se stal jedním ze symbolů italského designu i tehdejšího pokroku. Je to vůz, který spojuje eleganci s výkonem a nabízí nezapomenutelný zážitek z jízdy. Jeho design, výkon a kvalita jsou stále vysoko ceněny a dávají mu prestiž, která přetrvává dodnes. Jde o model, který má mezi nejlepšími veterány své místo.
Zdroj fotografií: Sportovnivozy.cz
" ["post_title"]=> string(74) "Ferrari 208 Turbo – reakce na legendární automobilky na zásahy státu" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(17) "ferrari-208-turbo" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2023-05-23 12:40:01" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2023-05-23 10:40:01" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(28) "https://autotrip.cz/?p=31731" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } } ["post_count"]=> int(10) ["current_post"]=> int(-1) ["before_loop"]=> bool(true) ["in_the_loop"]=> bool(false) ["post"]=> object(WP_Post)#15155 (24) { ["ID"]=> int(44763) ["post_author"]=> string(2) "31" ["post_date"]=> string(19) "2024-09-12 17:00:00" ["post_date_gmt"]=> string(19) "2024-09-12 15:00:00" ["post_content"]=> string(29547) "Lowrider je automobil, který je upraven tak, aby měl snížený podvozek a obvykle se vyznačuje výrazným, často barevným a detailním designem. Tyto vozy jsou známé svou schopností jezdit velmi nízko nad zemí a skákajícími nápravy, což jim dává charakteristický vzhled.
Historie a kultura lowriderů
Lowrider kultura má své kořeny v mexicko-amerických komunitách v Kalifornii, zejména v oblasti Los Angeles, v období po druhé světové válce. Mnoho členů této komunity začalo upravovat své vozy jako projev osobního stylu a kulturní identity. Tato úprava byla částečně inspirována tradičními mexickými vozy z 50-70 let, které byly zdobeny a upravovány pro slavnostní příležitosti. Účelem lowriderů, jak napovídá jejich motto "Low and Slow", je co nejpomalejší a nejplynulejší jízda.
Technické úpravy
Lowrider auta jsou plná zajímavých technických řešení, která jim umožňují dosáhnout svého unikátního vzhledu a funkčnosti. Zde jsou některé technické zajímavosti.
Hydraulické systémy
Hydraulické systémy jsou srdcem každého lowridera. Tyto systémy umožňují vozidlu měnit svou výšku a "skákat." Hydraulické čerpadlo tlačí kapalinu do válců připojených k nápravám auta, což zvedá nebo snižuje vůz. Počet čerpadel a baterií se liší podle požadovaného výkonu; některé lowridery mají až šest čerpadel a dvanáct baterií, což jim dává schopnost extrémně rychle měnit výšku nebo provádět složité "tančící" pohyby.
Pneumatické systémy
Méně časté, ale stále populární alternativou k hydraulice jsou pneumatické systémy, které používají stlačený vzduch místo hydraulické kapaliny. Pneumatické systémy jsou obvykle jednodušší na instalaci a méně náročné na údržbu, ale nemají tak rychlou odezvu jako hydraulické systémy, což je činí méně vhodnými pro dramatické skákání.
Přizpůsobené nápravy a rám
Při snížení podvozku na tak extrémní úroveň je často nutné upravit nebo přestavět rám a nápravy vozu. Například, aby se kola vešla do blatníků, mohou být nápravy zúžené nebo přemístěné. U některých lowriderů je také běžné "channelování" karoserie, což znamená, že je karoserie snížena dolů na rám, což ještě více snižuje výšku vozu.
Drátěná kola
Lowridery jsou často vybaveny speciálními koly s tenkými dráty, známými jako "drátěná kola" (wire wheels), které dodávají autu klasický vzhled. K těmto kolům se často přidávají vysoce lesklé chromované poklice. Typická kola jsou 13" nebo 14" palců, což je menší než standardní kola, aby se vůz dostal co nejblíže k zemi.
Bílé pneumatiky a "plátěné" bočnice
Další typickou úpravou jsou bílé bočnice pneumatik, které jsou někdy vyrobeny ručně z tenkých gumových plátů, připevněných na normální pneumatiky. Tento klasický prvek přidává vozu retro vzhled a odkazuje na estetiku 50. a 60. let.
Custom paint a airbrushing
Lakování lowriderů je často velmi detailní a vyžaduje pokročilé techniky airbrushingu, které mohou zahrnovat vrstvení metalických barev, perl mutací nebo i holografických efektů. Malíři lowriderů používají speciální techniky, aby vytvořili hloubku a lesk, které běžné automobilové laky nemají. Populární jsou také motivy jako plameny, náboženské obrazy nebo kulturní symboly.
Interiérové úpravy
Interiéry lowriderů jsou často stejně bohaté jako exteriéry, s detailními úpravami, které zahrnují ručně šité kožené nebo sametové čalounění, personalizované volanty, speciální audio systémy a další luxusní prvky. Nezřídka se v interiéru nachází i nástroje pro ovládání hydrauliky přímo na dosah ruky řidiče, což mu umožňuje předvádět různé pohyby vozu za jízdy.
Lowrider auta jsou tak nejen výrazem individuality a kultury, ale také vrcholem technického umu a kreativity. Každý lowrider je unikát, který často představuje stovky hodin práce a inovativní řešení.
Lowrider auta jsou často vybavena hydraulickými nebo pneumatickými systémy, které umožňují nezávislé pružení jednotlivých kol nebo celé nápravy. Díky samostatnému ovládání každé pumpy lze dosáhnout různorodých a originálních pohybových kreací. Tyto systémy dovolují řidiči "skákat" nebo "tančit" s autem, což je výrazný prvek lowrider kultury.
Oblíbené modely
Chevrolet Impala
- Roky výroby: 1958–1976 (nejoblíbenější jsou modely z let 1961–1965)
- Proč: Chevrolet Impala je asi nejikoničtější lowrider auto. Modely z počátku 60. let jsou oblíbené pro svůj elegantní styl a dostatek prostoru pro hydraulické systémy.
Chevrolet Monte Carlo
- Roky výroby: 1970–1977
- Proč: Monte Carlo má dlouhou, nízkou karoserii, která je ideální pro nízký podvozek. Modely z 70. let jsou oblíbené pro svou robustnost a klasický design.
Buick Regal
- Roky výroby: 1978–1987
- Proč: Buick Regal je kompaktnější než některé jiné klasické lowridery, ale jeho styl a dostupnost dílů z něj činí oblíbenou volbu, zejména u mladších nadšenců.
Cadillac DeVille
- Roky výroby: 1959–1970
- Proč: Cadillac DeVille je symbolem luxusu a elegance. Tyto velké sedany nabízejí spoustu prostoru pro interiérové úpravy a přidání hydrauliky, což z nich činí populární volbu.
Chevrolet Bel Air
- Roky výroby: 1950–1957
- Proč: Bel Air je další ikonický model, který se často přeměňuje na lowrider díky své klasické americké siluetě a širokým možnostem úprav.
Lincoln Continental
- Roky výroby: 1961–1969
- Proč: Lincoln Continental je známý svými charakteristickými "sebevražednými dveřmi" (dveře otevírané dozadu). Je to velké a těžké auto, ideální pro výrazné lowrider úpravy.
Oldsmobile Cutlass
- Roky výroby: 1964–1977
- Proč: Cutlass je populární díky své robustní konstrukci a elegantnímu vzhledu. Modely z konce 60. a začátku 70. let jsou často upravovány na lowridery.
Pontiac Grand Prix
- Roky výroby: 1962–1977
- Proč: Pontiac Grand Prix nabízí stylový design a robustní podvozek, což z něj dělá skvělý základ pro lowrider úpravy.
Ford Galaxie
- Roky výroby: 1959–1974
- Proč: Ford Galaxie je další klasický model, který se hodí k lowrider úpravám díky svému designu a velikosti. Verze z 60. let jsou obzvláště oblíbené.
Chevrolet Caprice
- Roky výroby: 1965–1976
- Proč: Chevrolet Caprice má podobnou konstrukci jako Impala, ale je o něco větší, což ho činí ideálním pro ty, kdo chtějí výrazný a prostorný lowrider.
Tyto vozy jsou populární kvůli své konstrukci, stylu a dostupnosti, což je činí ideálními kandidáty pro přeměnu na lowridery.
Ceny jednotlivých úprav
Cena předělání auta na lowrider může značně kolísat v závislosti na několika faktorech, včetně typu a stavu auta, rozsahu úprav, a použitých materiálů a komponentů. Zde je přehled hlavních nákladových položek a přibližných cen, které vám mohou pomoci získat představu o nákladech:
Pořízení automobilu
- Cena: 110 000 až 330 000 CZK
- Poznámka: Cena závisí na stavu a modelu vozu. Vyšší ceny mohou být za vozy v lepším stavu nebo raritní modely.
Hydraulický nebo pneumatický systém
- Cena: 33 000 až 220 000 CZK
- Poznámka: Cena se liší podle složitosti systému. Základní systémy mohou stát kolem 33 000–66 000 CZK, zatímco pokročilé systémy mohou stát až 220 000 CZK nebo více.
Úprava podvozku a náprav
- Cena: 22 000 až 110 000 CZK
- Poznámka: Náklady zahrnují práci a materiál pro snížení podvozku, přizpůsobení náprav a rámu.
Lakování a airbrushing
- Cena: 44 000 až 220 000 CZK
- Poznámka: Kvalitní lakování a detailní airbrush design mohou být velmi nákladné. Ceny závisí na složitosti a kvalitě provedení.
Interiérové úpravy
- Cena: 22 000 až 110 000 CZK
- Poznámka: Úpravy interiéru zahrnují nové čalounění, volant, audio systémy a další doplňky.
Kola a kování
- Cena: 11 000 až 44 000 CZK
- Poznámka: Další úpravy mohou zahrnovat nové kování, kola, pneumatiky nebo jiné detaily.
Práce a instalace
- Cena: 44 000 až 220 000 CZK
- Poznámka: Cena za práci závisí na místních sazbách a složitosti úprav. Vyšší náklady mohou zahrnovat specialisty na konkrétní úpravy.
Celkové náklady
- Přibližně: 220 000 až 1 100 000 CZK nebo více
- Poznámka: Celkové náklady na přestavbu auta na lowrider mohou být velmi variabilní. Vyšší náklady zahrnují profesionální práci, rozsáhlé úpravy a luxusní materiály.
Při plánování přestavby na lowrider je důležité konzultovat s odborníky a získat několik cenových nabídek, abyste získali lepší představu o celkových nákladech a co všechno je potřeba udělat.
Umělecký a kulturní význam
Kromě technických úprav jsou lowridery často považovány za umělecká díla. Automobily jsou často ručně malované a zdobené složitými vzory, které mohou obsahovat vše od náboženských symbolů po obrazy, které odrážejí kulturní dědictví. Tento umělecký aspekt je důležitý prvek identity pro majitele těchto vozů. Při úpravách se hojně využívá chrom a často se upřednostňuje výrazná okázalost, která dává na odiv bohatství a finanční zázemí.
Moderní vliv
Lowrider kultura se od svého vzniku rozšířila po celém světě a získala si popularitu mimo původní latinskoamerické komunity. Dnes jsou lowrider kluby a srazy populární nejen v USA, ale i v zemích jako Japonsko, Švédsko a Brazílie. Kromě toho lowridery často vystupují ve filmech, hudebních videích a dalších médiích, což dále přispívá k jejich celosvětové popularitě. Hodně populární jsou v rapové komunitě.
" ["post_title"]=> string(53) "LowRiders: Příběh vozů, které tančí na silnici" ["post_excerpt"]=> string(0) "" ["post_status"]=> string(7) "publish" ["comment_status"]=> string(4) "open" ["ping_status"]=> string(6) "closed" ["post_password"]=> string(0) "" ["post_name"]=> string(44) "lowriders-pribeh-vozu-ktere-tanci-na-silnici" ["to_ping"]=> string(0) "" ["pinged"]=> string(0) "" ["post_modified"]=> string(19) "2024-09-12 17:19:47" ["post_modified_gmt"]=> string(19) "2024-09-12 15:19:47" ["post_content_filtered"]=> string(0) "" ["post_parent"]=> int(0) ["guid"]=> string(50) "https://autotrip.cz/?post_type=clanky&p=44763" ["menu_order"]=> int(0) ["post_type"]=> string(6) "clanky" ["post_mime_type"]=> string(0) "" ["comment_count"]=> string(1) "0" ["filter"]=> string(3) "raw" } ["comment_count"]=> int(0) ["current_comment"]=> int(-1) ["found_posts"]=> int(84) ["max_num_pages"]=> float(9) ["max_num_comment_pages"]=> int(0) ["is_single"]=> bool(false) ["is_preview"]=> bool(false) ["is_page"]=> bool(false) ["is_archive"]=> bool(true) ["is_date"]=> bool(false) ["is_year"]=> bool(false) ["is_month"]=> bool(false) ["is_day"]=> bool(false) ["is_time"]=> bool(false) ["is_author"]=> bool(false) ["is_category"]=> bool(true) ["is_tag"]=> bool(false) ["is_tax"]=> bool(false) ["is_search"]=> bool(false) ["is_feed"]=> bool(false) ["is_comment_feed"]=> bool(false) ["is_trackback"]=> bool(false) ["is_home"]=> bool(false) ["is_privacy_policy"]=> bool(false) ["is_404"]=> bool(false) ["is_embed"]=> bool(false) ["is_paged"]=> bool(false) ["is_admin"]=> bool(false) ["is_attachment"]=> bool(false) ["is_singular"]=> bool(false) ["is_robots"]=> bool(false) ["is_favicon"]=> bool(false) ["is_posts_page"]=> bool(false) ["is_post_type_archive"]=> bool(false) ["query_vars_hash":"WP_Query":private]=> string(32) "7915cbef306b1cc75ca919279d5edd33" ["query_vars_changed":"WP_Query":private]=> bool(true) ["thumbnails_cached"]=> bool(false) ["allow_query_attachment_by_filename":protected]=> bool(false) ["stopwords":"WP_Query":private]=> NULL ["compat_fields":"WP_Query":private]=> array(2) { [0]=> string(15) "query_vars_hash" [1]=> string(18) "query_vars_changed" } ["compat_methods":"WP_Query":private]=> array(2) { [0]=> string(16) "init_query_flags" [1]=> string(15) "parse_tax_query" } }