Zrození legendy jménem 911: Jak Porsche stvořilo nesmrtelnou ikonu

Nahrazení poválečné a úspěšné 356

Po zastaralém modelu 356, který byl postaven vlastně na základě VW Brouk (který vyvinul první z rodu konstruktérů Ferdinand Porsche), se v automobilce rozhodli zůstat u konceptu sportovního kupé, ale v modernější podobě. Design prvního vozu Porsche, modelu 356, měl na svědomí Ferry Porsche, syn zakladatele společnosti, společně s Erwinem Komendou, dlouholetým zaměstnancem.

Autorem tvarů karoserie ikonické devětsetjedenáctky byl pro změnu syn Ferryho, a tedy vnuk zakladatele Ferdinanda Porsche, další Ferdinand (pro odlišení zvaný „Butzi„). Ve hře bylo několik návrhů designu, ale vyhrál ten, který tolik nehleděl na pohodlí cestujících na zadních sedačkách sportovního kupé a lépe navazoval na úspěšný model 356.

Název 911 měl patřit úplně jinému stroji

Legendární označení 911 dnes zná snad každý. Původně měl však tento model nést řadové označení 900, přesněji 901 a 902 a to kvůli tomu, že byl devítistým prvním projektem rodinné firmy. Automobilka totiž rovnou dopředu plánovala vyrábět šestiválcovou (901) a čtyřválcovou verzi (902). Pod těmito označeními se také poprvé ukázal nový model světu na frankfurtském autosalonu v roce 1963 a už v září téhož roku byla zahájena sériová produkce.

O rok později se měl vůz dostat do Francie, čemuž předcházelo představení modelu na pařížském autosalonu. Zde se ovšem proti označení s nulou uprostřed ohradila automobilka Peugeot, jelikož takto nazývala modely právě ona. Vyřešit tento problém nebylo vůbec snadné, ale něco museli vymyslet, jinak by nemohli model prodávat na francouzském trhu. Po všech možných nápadech vybral sám Ferry dnes slavné označení 911.

Dávalo to asi největší smysl, protože automobilka už měla v plném proudu rozjetou přípravu na prodej, včetně veškerých devětsetjedniček, které měly například zdobit palubní desku. Takhle se jednoduše vyměnila nula za jedničku. Aut s označením 901 se stihlo vyrobit 82. Ty byly využity třeba na testování, nebo se normálně předělaly na 911. Jeden takový kus se před jedenácti lety našel, byl renovován a teď pyšně stojí po boku dalších legend v Porsche Museum, kde jsem se právě díky němu dozvěděl historii tohoto označení. 

Výkonný motor a nestandardní řazení

Běžná sériová výbava nového modelu 911 znamenala dvoulitrový šestiválcový vzduchem chlazený motor s výkonem 130 koní umístěný za zadní nápravou, čtyři kotoučové brzdy a patnáctipalcová plechová kola. Pětistupňová převodovka měla označení 901 a měla jedničku vlevo dole, naproti zpátečce, která se řadila vlevo nahoru. Tento druh kulisy byl zvolen proto, že se při sportovní jízdě snadno přeřazovalo z dvojky na trojku a zpět.

Vůz byl odpružen torzními tyčemi, vpředu podélně uloženými, vzadu příčnými. Torzní tyče dodávají podvozku jeho typický sportovní charakter a jejich velmi kompaktní stavba umožnila vytvořit větší přední zavazadelník, než jakým disponoval předchozí model 356.

V průběhu sedmdesátých let automobilka dolaďovala detaily, zvyšoval se objem i výkon motorů, a v roce 1972 byla představena nová převodovka s označením 915, která se konečně vrátila k normálu a měla tradiční uspořádání rychlostních stupňů do H, s jedničkou doleva nahoru. 

60. léta plná vylepšování a nových možností

V roce 1966 v nabídce přibyl model 911 S, který měl výkon 160 koní a dnes už legendární kovaná kola značky Fuchs. Tato kola byla navržena tak, aby snížila neodpruženou hmotnost, což zlepšilo jízdní vlastnosti a odezvu podvozku. Design kol s pěti paprsky, který navrhl sám „Butzi“, se stal okamžitě rozpoznatelným a dodnes zůstává symbolem modelu 911. 

Dále se na trhu začal vyskytovat kabriolet nazvaný Targa, který měl kvůli obavám z přísných amerických předpisů sice otevřenou, ale pevnou karoserii s obloukem a plastové skládací zadní okno. Targa nabízela celkem tedy čtyři různé způsoby jízdy – od plně uzavřeného interiéru až po otevřený vůz s odstraněnou střechou nebo složeným zadním oknem.

V Evropě se mezitím začaly nabízet modely 911T (Touring, levnější varianta se slabším 110koňovým motorem) a z 911 se stává 911L (Lux), která dostala vnitřně chlazené brzdové kotouče. To značně vylepšilo odolnost brzd a větší pocit jistoty a bezpečí při sportovnější jízdě. Ani vrcholná verze 911S nezůstala stejná, i u té byly brzdy vylepšeny a automobilka se samozřejmě snažila dále pracovat na vylepšování motoru.

V roce 1969 došlo k prvním větším změnám také v konstrukci: rozvor devětsetjedenáctky byl prodloužen o 5,8 cm, čímž se zlepšila stabilita vozu. 911 se nadále nabízela ve třech stupních výbavy a výkonu: základní byla 911T s karburátorem Weber, 911E (E jako Einspritzung) je ekvivalentem předchozího modelu 911L, stejně jako výkonnější 911S (170 koní) měla mechanické vstřikování Bosch a maximální výkon činil 140 koní.

Porsche 911 Carrera RS

Na začátku sedmdesátých let potřebovala automobilka nový závodní vůz, a tak se v roce 1973 světu představila Carrera. Aby byl homologován nový závodní vůz, muselo se nejdříve prodat 500 kusů, z čehož měl management lehké obavy. Prvních 500 aut však bylo nakonec vyprodáno ještě před skončením výstavy a nakonec bylo vyrobeno 1800 kusů modelů Carrera RS s lakovanými koly a jejím typickým zadním křídlem. To dělá tuto verzi dost vzácnou a dneska není vůbec lehké jí sehnat. Pod cenu dva miliony korun se nejspíš nedostanete.

Motor tvořil samozřejmě šestiválec, a to o objemu 2,7 litru, který vyvíjel sílu 210 koní. Díky více součástí vozu z hliníku se podařilo dostat hmotnost na pouhých 1075 kg. I to zaručilo maximální rychlost 240 km/h, čímž se ve své době zařadil mezi jedny z nejrychlejších sériově vyráběných vozů. Carrera se pochopitelně také objevovala ve slavných závodech. Hned v onom roce 1973 přinesla automobilce další výhru na 24 h Daytona.

První turbomotor a s ním nové vymoženosti ve výbavě

V roce 1975 se pro evropský trh začal vyrábět model 930 s třílitrovým turbomotorem a výkonem 260 koní, v jehož výbavě nechyběla klimatizace, automaticky regulované vytápění, elektricky ovládaná okna, elektrická anténa a autorádio, dva další reproduktory vzadu a zadní stěrač. Převodovka byla překvapivě pouze čtyřstupňová a používala se až do roku 1988.

V roce 1978 se objem motoru zvětšil na 3,3 litru, jehož výkon stoupl především díky mezichladiči na necelých 300 koní. Vylepšily se také brzdy, které se nyní podobaly těm ze závodního vozu 917. Tyto všechny úpravy ovšem způsobily také přibrání vozu na váze, což značně změnilo chování a ovladatelnost auta. Z nuly na sto se konečně podařilo dostat pod pět sekund, čímž si model získal první a druhé místo (model z let 1975 a 78) v žebříčku nejrychlejších aut 70. let s náskokem 0,4 s před třetím místem. I maximální rychlost se opět posunula, a to na 250 km/h. Během celkových čtrnácti let se vyrobilo necelých 3000 kusů. 

Přes 60 let produkce, řada změn, ale silueta je stále stejná

Design vozu se v dalších letech měnil pouze v detailech a vývoj probíhal zejména uvnitř vozu, měnily se motory, elektronika, převodovka i vnitřní vybavení. Zvenčí bylo možno radikálně změnit vzhled pomocí takzvaného „turbo vzhledu“ – Porsche nabízelo celý balíček, který obsahoval širší blatníky a přední a zadní spoiler, který měla verze turbo. V osmdesátých letech se také objevil klasický kabriolet. Porsche 911 se vcelku během prvních dvaceti let svého života změnilo jen minimálně, zato za posledních dvacet let byl vývoj rychlejší.

Na konci osmdesátých let se začaly vyrábět nové 911, které měly přepracovanou karoserii, která už tolik nelpěla na minulosti. Přibyl i pohon všech čtyř kol. V devadesátých letech byla ukončena výroba modelů se vzduchem chlazeným motorem a postupně se přešlo na motory chlazené vodou. 

Od roku 1989 spatřily světlo světa vývojové řady 964, 993, 996, 997, 991 a 992. Zatím poslední osmá generace byla představená v roce 2018 a i ta si v sobě stále drží šestiválcový boxer, tedy motor s protilehlými písty. Verze 992.2 s sebou v letošním roce přinesla nový hybridní pohon, čímž se už trošku vytrácí DNA 911, každopádně silueta zůstává stále beze změn.