Tři velikáni, kteří psali historii: Když vůle zvítězí nad osudem

Karl Benz „otec automobilismu”

Karl Benz se narodil 25. listopadu 1844 v německém Mühlburgu. Jeho start do života by mohl sloužit jako definice těžkého osudu. Narodil se do chudé rodiny a o otce, který byl strojvedoucím, přišel už ve svých pouhých dvou letech. Zůstal jen s maminkou, která si však dala za úkol, že z jejího syna musí něco být.

Přes veškerou bídu šetřila každou marku, aby mohl Karl studovat. To je naprostý opak toho, co si dnes lidé o značce Mercedes-Benz myslí. Tato značka zkrátka nepřišla ze zlaté kolébky a každý její ohromný a blýskavý showroom byl zaplacen velmi tvrdou a obětavou prací, kterou kdysi začala maminka pana Benze. Jak kdysi řekl jeden klasik: „Není velkých mužů bez velkých žen.“

Tříkolka, která změnila svět

Tato mateřská oběť se světu vyplatila, protože Benz později nedal lidstvu jen první skutečný automobil, který představil světu roku 1886. Vůz nesl název Benz Patent-Motorwagen Number 1. Trochu kostrbaté, ale dostatečně pompézní a hodné té doby.

Než se začnete hádat, že tříkolka není vůz, věřte, že za vůz se rozhodně považovat dá. Hlavním důvodem tří kol byl problém s řízením. Když zkoušel osadit svůj vynález dvěma předními koly, při otáčení se zasekávala, a tak tento problém elegantně vyřešil jedním kolem vpředu.

Srdcem tohoto krásného kusu historie byl čtyřtaktní motor o objemu 954 kubických centimetrů. Výkon se téměř rovnal jednomu koni a dokázal uhánět rychlostí až 16 km/h. Otáčky motoru dosahovaly kolem 400 za minutu. Zajímavé bylo i chlazení. Přirovnal bych ho ke ztrátovému systému – chcete-li plnoprůtokovému. Voda z nádobky se jednoduše odpařovala, takže ji bylo nutné pravidelně dolévat.

Karl Benz vymyslel i věci, bez kterých by dnešní technika neexistovala. Na značku Mercedes-Benz je třeba pohlížet jako na průkopníka automobilismu. Není tajemstvím, že mnoho moderních technologií bylo poprvé použito právě ve vozech této věhlasné značky. Zapalovací svíčka, spojka, karburátor nebo vodní chladič – to vše jsou plody jeho mysli.

Mercedes z Moravy

S jeho jménem se pojí i jeden z největších mýtů historie – název Mercedes. Mnoho lidí si myslí, že šlo o někoho z Benzovy rodiny, ale pravda má hluboké kořeny i u nás na Moravě. Jméno patří dceři podnikatele Emila Jellineka, který Benzovy vozy prodával. Jellinek byl synem slavného učence Adolfa Jellineka, jenž se narodil v Drslavicích u Uherského Brodu. Právě po své dceři Mercedes, která měla po dědečkovi české kořeny, pojmenoval Emil závodní vozy. Název se natolik vžil, že se stal součástí identity celého koncernu. Je to krásné připomenutí, že i v těch nejslavnějších německých autech koluje kousek české historie.

Henry Ford „vozy pro každého”

Zatímco v Evropě Benz ladil technické detaily, v Americe se Henry Ford potýkal s úplně jinými démony. Henry se narodil 30. července roku 1863 na rodinné farmě v Greenfield Township v Michiganu. Ford se nestal úspěšným magnátem hned – naopak. Jeho první podnikatelské pokusy skončily krachem a investoři ho považovali za nespolehlivého snílka.

Musel čelit obrovskému tlaku monopolů, které mu chtěly zakázat vyrábět auta bez placení nesmyslných licenčních poplatků. Ford se ale nenechal zastrašit a vydal se cestou, která byla tehdy naprosto nevídaná. Odmítl stavět drahé hračky pro smetánku a rozhodl se postavit auto pro každého dělníka. Přestože mu mnozí říkali, že je to nemožné a finančně sebevražedné, svou tvrdohlavostí a zavedením pásové výroby doslova posadil svět na čtyři kola.

Ford Motor Company 

V roce 1903 založil Henry Ford s pár dolary v kapse společnost Ford Motor Company. Možná neměl téměř žádné finance, zato měl velké sny. Prvním vyráběným modelem byl Model A, tzv. Fordmobile. A jelikož byl Henry nejen snílek, ale i schopný byznysmen – i když několikrát zkrachoval – dokázal za první rok existence firmy prodat sedm set vozů.

Skutečný „megaboom“ však přišel roku 1908 s příchodem Fordu T, který už od roku 1913 sjížděl z pásové výroby. Trvalo přibližně 90 minut, než z linky vyjel nový Ford T, což bylo tehdy naprosto neuvěřitelné. Náklady tím klesly natolik, že si tento vůz mohl dovolit koupit téměř každý dělník z jeho továrny.

Jen se toho nebát

Pokud by se někdo dal označit za skutečně odvážného, byl by to právě Henry Ford. Jeho přístup typu „jakékoli auto v černé“ byl na svou dobu neuvěřitelný. Tehdy totiž jediná barva, která dostatečně rychle schla, byla japonská černá. Henry chtěl, aby výroba odsýpala, a právě tohle byl způsob, jak toho dosáhnout.

Na začátku 40. let se dokonce pokoušel vyrobit karoserii vozu z plastu. Aby tehdy dokázal, jak je plast pevný, rozhodl se opět chopit sekery a bušil do zadní části vozu, aby ukázal, jak je odolný. Jeho cílem bylo nahradit ocel lehčím materiálem a posunout automobilový průmysl zase o krok dál.

Brikety od Forda

Henry Ford dal světu víc než jen vozy pro každého. Při výrobě modelu Ford T vznikalo velké množství dřevěného odpadu, protože se tehdy dřevo při výrobě automobilů používalo hojně. Henry však nesnášel plýtvání, a tak se zrodil nový nápad.

Se svým příbuzným E. G. Kingsfordem nechal odpad slisovat a dřevěné brikety tak spatřily světlo světa. Ford je následně prodával ve svých prodejnách automobilů.

Václav Klement a Laurin „šunty si nechte, vyrobím si lepší”

U nás doma se zatím rodil příběh, který začal jednou uraženou reklamací. Václav Klement, narozen 16. října 1868, byl mladý knihkupec, kterému se rozbilo kolo značky Germania. Když ho poslal německému výrobci s žádostí o opravu napsanou v češtině, dostalo se mu drzé odpovědi, že mu odpoví, až když bude psát v jazyce, kterému rozumí.

To Klementa natolik rozčílilo, že se spojil s mechanikem Václavem Laurinem, narozeným 27. září 1865, a v Mladé Boleslavi si založili vlastní dílnu na výrobu kol pod vlasteneckým jménem Slavia. Německo tehdy bylo průmyslovou velmocí a tito muži si dovolili něco neslýchaného – prohlásili, že v Boleslavi vyrobí lepší kola než v Německu.

Laurin byl navíc něco jako král českých kutilů. Pokud do něčeho vdechl svou technickou duši, svět se mohl jen klanět. Jeho preciznost, zpracování do posledního milimetru a použití nejlepších materiálů nechávaly tehdejší výrobce kol daleko za ním.

Od oprav a výroby kol se postupně propracovali k mopedům, tehdy nazývaným motocykly, a nakonec v roce 1905 vyrobili své první auto. Z jedné naštvané odpovědi tak díky české šikovnosti vznikla automobilka, která dodnes patří k pilířům našeho průmyslu.

Všechny tyto příběhy nám připomínají jedno: je úplně jedno, jestli začínáte v chudé chalupě nebo v malé opravně kol. Důležitá je jen vaše vůle tu hru dohrát až do konce.

Od kol přes motocykly k vozům

Kola Slavia měla obrovský úspěch, ale oba muže – a především pana Laurina – fascinovaly motory. Chtěl sestrojit stroj poháněný motorem, a proto roku 1899 naši slavní průkopníci představili „motocykletu“. Bylo to technické nebe, protože nešlo jen o kolo s přidělaným motorem, ale o od píky postavený stroj.

Jejich motocykly byly tak spolehlivé, že dobyly Evropu. Dokonce roku 1905 vyhráli ve Francii neoficiální mistrovství světa. Nicméně pojďme k vozům, protože právě v roce 1905 opustil brány jejich dílny první automobil zvaný Voiturette. Malý dvoumístný vůz se srdcem o dvou válcích a precizním zpracováním.

Škoda Popular

Den, kdy český okřídlený šíp „dobyl svět“, přišel v roce 1934. Tento vůz byl pro český národ tím, čím byl Ford T pro Ameriku. Popular však měl něco, co tehdejší svět teprve hledal – páteřový rám podvozku.

Místo obyčejného rámu použili konstruktéři kovovou rouru, do které implementovali hřídel. Bylo to řešení lehké, neskutečně pevné a vozu dodalo mnohem lepší terénní vlastnosti, než jaké nabízela tehdejší konkurence.

Škoda navíc ukázala světu něco nevídaného – čtyři vozy Popular dojely z Prahy až do indické Kalkaty a další projely celou Afriku. V roce 1936 pak zazářil a výrazně potrápil konkurenci na slavné Rallye Monte Carlo.