Ikona italského automobilového průmyslu: Alfa Romeo Giulietta

Alfu Romeo má rád snad každý automobilový milovník a model jménem Giulietta je jednou z ikon této značky. Tento stroj ze starých dobrých padesátých let rozhodně patří stále mezi nejhezčí dosud vyrobené Alfy.

Motor

Nejen že Alfa Romeo Giulietta zaujme vzhledově, určitě si všimnete i italského stylového interiéru. Všechny verze poháněl 1,3litrový řadový čtyřválec, což z Giulietty dělá sportovně elegantní vůz. I přesto se však jedná o rodinné auto.

Převodovka byla samozřejmě manuální, buďto čtyř nebo pětistupňová. Alfa si také zachovala umístění motoru vpředu, který poháněl zadní kola.

Předtím než se pustíme na samotné modely, kterých vzniklo během pár let hned několik, bych rád doporučil všem, kteří mají Alfy rádi tak jako já tento článek, kde se dozvíte něco o prvních několika dekádách značky Alfy Romeo.

Sprint 

Začneme třídveřovým kupé pro čtyři lidi, které navrhl jistý Franco Scaglione. Giulietta Sprint byla představena v roce 1954 na Turínském autosalonu. Kvůli velké poptávce a oblíbenosti vyrobila Alfa Romeo prvních několik stovek kusů téměř celé ručně. Tím vzniklo hned několik rozdílů, kterými se tyto vzácné stroje liší od těch, které byly vyrobeny později, po zahájení sériové výroby, která probíhala v Grugliascu poblíž Turína. Tam se vyrobilo něco přes dvacet sedm tisíc kusů. Maximální rychlost modelu Sprint dosahovala 165 km/h.

Berlina

Nejprodávanějším modelem byla jednoznačně Berlina a od toho se odvíjel i počet vyrobených kusů, který činil přes 130 tisíc. Tento vůz byl představen v roce 1955 opět na autosalonu v Turíně. Jedná se o čtyřdveřový sedan, který byl vyráběn v Miláně. V roce 1957 udělala Alfa Romeo prvních několik změn, které se týkaly především výkonu. Giulietta se ale nevyhnula ani drobným úpravám na kapotě, zadních světlech a cifernících. Jméno se tedy změnilo také, a to na Giulietta T.I., tedy Turismo Internazionale.

Další verze byla představená v roce 1959, kdy se úpravy se týkaly opět motoru, kde inženýři posunuli palivové čerpadlo, do nižší polohy. Dále přemístili víčko nádrže ze zadní části vozu doprava dozadu a karoserii byly opět dopřány úpravy na kapotě i světlometech. Zadní světla se o něco zvětšila a i interiér se podařilo udělat o něco elegantnější. Mám na mysli nové čalounění, propracovanější rámečky pro rychloměr a u verze T.I. jste dokonce mohli vidět teplotu oleje.

Během tohoto roku stihlo ještě vedení Alfy Romeo změnit typové označení pro všechny modely ze 750 a 753 na 101.

Ke konci roku 1961 dostala jak verze Normale tak T.I. revidované motory a nové výfukové systémy. Díky tomu se zvýšil výkon na nějakých 70 koní, což znamenalo maximální rychlost téměř 160 km/h.

Spider

Přesně v polovině padesátých let byl představen další model Giulietty. Tentokrát dvoumístný roadster v kabrioletu od Pininfariny, který se vyráběl opět v blízkosti Turína, tentokrát ve městě San Giorgio Canavese. Celkově vzniklo okolo sedmnácti tisíc kusů, včetně verze Spider Veloce.

Promiscua

Nejvzácnější byl přesto všechno kombík nazvaný Promiscua. Milánská karosárna Colli totiž vyrobila pouhých 91 kusů. Pár dalších jich ještě postavila karosárna Boneschi, jejichž kombíku se říkalo Weekendia. Byl totiž prý přímo dělaný na výlety na „italské Mácháče” či ježdění na chalupy. Moc lidí si ho ale dopřát nemohlo.

Konec slavných 11 let

Za těchto jedenáct let, po sečtení vyrobených kusů všech modelů, stihla automobilka vyrobit 177 tisíc kusů.

Berlinu už během její výroby nahradila v červnu roku 1962 zčásti Alfa Romeo Giulia. Rozdíl tvořil jenom objem motoru, a tak se vyráběla Berlina Normale ještě jeden rok a verze T.I. až do roku 1965.

Ostatní, sportovní modely, jako Giulietta Sprint, Sprint Speciale a Spider dostaly pod kapotu 1,6litrový motor právě z nové Giulie. Do roku 1965 se dokonce pod názvem Giulia prodávaly, tedy dokud nebyly nahrazeny novějšími modely.