Wartburg 312

Automobily z východního bloku povětšinou nepatřily k těm, které by stálo za to na Západě kopírovat a z pravidla tomu bylo přesně naopak. Vývoj i výroba však často trvaly celé dekády a nové modely vozů zastarávaly ještě na rýsovacích prknech. To však v rámci východního bloku neplatí o východoněmeckých automobilech Wartburg, kterým se přezdívalo východoněmecký mercedes. I přes nesnadné podmínky centrálně plánované ekonomiky, tak za železnou oponou vznikala na svou dobu technicky vcelku unikátní, pohodlná a relativně spolehlivá vozidla, která hlavně designem karoserie často předčila i vozy západní provenience.

Zrození poválečného Wartburga

V roce 1952 bylo v rámci centrálního plánování rozhodnuto, že ve fabrice DKW v Eisenachu budou vznikat nejnovější typy vozů, které měly soupeřit s imperialistickým automobilovým průmyslem.

V roce 1954 začali projektanti z Eisenachu pracovat na vývoji nového vozu. Automobil přejal název hradu nacházejícího se u Eisenachu a jeho silueta byla použita v logu této značky. Automobilka tím tak navázala na slavnou historii, jelikož první automobil toho jména vznikl v Eisenachu již v roce 1898. Jeden exemplář z těchto průkopnických let automobilismu vyrobených v roce 1899 dnes můžeme obdivovat v Národním technickém muzeu v Praze.

Popelnice přitažlivého vzhledu

Nový automobil, který byl autorským počinem východoněmeckých konstruktérů a nebyl jen nějakou lacinou napodobeninou, způsobil na východoevropských trzích rozruch. Většina technických prvků pocházela z předchozích modelů IFA F8 a F9, ale tvar karoserie, který byl tak odlišný od všech starších modelů, způsobil doslova senzaci. Model 311 se však zúčastnil několika evropských automobilových soutěží a v souboji se západoevropskými vozy Wartburg pohořel. Tříválcový dvoudobý motor o obsahu 900 cm³ s termosifonovým chlazením podával maximální výkon 37 koní. Model 311 dosahoval maximální rychlosti 115 km/h a do 100 km/h zrychloval za ideálních podmínek 43 sekund.. Vyloženě špatné výkonnostní výsledky mu ovšem neubíraly na popularitě, v rámci celého východního bloku. Wartburgy se exportovaly i do západních zemí, jako byla Velká Británie, Švédsko, či USA. Wartburgy 311 byly vyráběny převážně jako čtyřdveřové sedany avšak Wartburg nabízel i verze užitkové, jakými bylo například třídvéřové, nebo pětidvéřové kombi. Nechyběl ani pick-up a kupé. Tyto karosérie se objevily i u následujícího modelu 312 a jeho variantách.

Kastle “kulaťák“, podvozek 353

Slabinou modelu 311 byl podvozek a dvoudobý motor, který v 60. letech už přestával být aktuální. Na vývoj čtyřdobého motoru však chyběla politická vůle a finance a konstruktéři se pokoušeli alespoň o modernizaci dvoudobého motoru. V roce 1962 zvětšili jeho obsah na 992 cm³. K větším technickým změnám na Wartburgu došlo v roce 1965, kdy byl oficiálně představen na lipském veletrhu tzv. Mezityp – Wartburg 312/1. Firma už totiž připravovala výrobu zcela nové modelové řady a prvním krokem v těchto přípravách byla výroba nového podvozku. V nové konstrukci bylo použito nové nezávislé zavěšení všech čtyř kol a odpružení vinutými pružinami na obou nápravách na rozdíl od dosavadních příčných listových per, což přispělo k výraznému zlepšení jízdních vlastností a manévrovacích schopností vozu. Rovněž se zmenšil průměr pneumatik z původních 15″ na 13″, přičemž karosérie až na uchycení podvozku zůstala v nezměněné podobě. Ve Wartburgu 312 zůstal motor z nejnovější verze 311 o objemu 992 cm³ o výkonu 45 koní, a rovněž čtyřstupňová převodovka je z předchozího typu, ponecháno bylo i řazení pod volantem. Model 312 však dostal zcela nový výfuk, čímž bylo docíleno lepších hodnot vnitřního hluku, vyladěno bylo řízení a i motor a převodovka se dočkaly jistých, i když méně podstatných vylepšení. Použit byl i nový plastový volant miskovitého tvaru.

Současnost

„Třistadvanáctek“ všech typů se do roku 1967, kdy automobilka přešla zcela na výrobu nového modelu 353, vyrobilo přibližně 40 000 kusů. Do současné doby se těchto vozů příliš nedochovalo a ty v originálním stavu a s původními komponenty jsou dnes raritou. Díky svojí unikátnosti, nadčasovosti a kráse jsou dnes třistadvanáctky vysoce ceněné a jejich cena vám může vyrazit dech. V nálezovém stavu koupíte vůz kolem 50 000 Kč a zrenovovaný kousek s původními komponenty vás může přijít na několik set tisíc korun.