Fiat Uno představuje více než jen malý automobil; je to legenda, která překročila hranice běžného vozidla a stala se ikonou motorismu. Jeho cesta od představení v roce 1983 až po globální úspěch ukazuje, jak může inovativnost, dostupnost a trvanlivost proměnit jednoduchý hatchback v milovaný a historicky významný model. Podívejme se na příběh Fiatu Uno, malého auta s nezapomenutelným dědictvím, které ovlivnilo generace řidičů a automobilový průmysl.
Co se v článku dozvíte Zobrazit
Dlouhá léta produkce
Fiat se odjakživa zabýval výrobou malých aut a ani Uno nebylo výjimkou. Budeme se bavit o tří nebo pětidveřovém hatchbacku z osmdesátek. Fiat Uno byl představen v roce 1983, a to na mysu Canaveral na Floridě. Proto má tohle mrňě fotky s vesmírnými rakety Spojených států. Jak je ale známo, obyvatelé USA mají rádi spíše velká a silná auta, takže Uno se tam vůbec neprodávalo. Za to Evropa a Jižní Amerika si ho oblíbila.
Hned druhý rok výroby byl Fiat Uno prohlášen autem roku. O rok později, tedy v roce 1985 bylo už vyrobených přes milion kusů. Toto číslo jen a jen dokazuje jeho popularitu mezi malými rodinnými vozy.
Fiat Uno měl nahradit svého předchůdce nesoucí jméno Fiat 127. Výroba v Itálii trvala jen do poloviny 90. let, kdy následoval Fiat Punto. V Polsku se pak vyráběl ještě dalších 7 let. Jedna z těch největších „poboček“ sídlila v Brazílii, kde se vyráběly mimo hatchbacky i sedany, či kombíky s označením Duna. Tam s produkcí skončili až v roce 2013, což je přesně 30 let od zahájení výroby.
Do roku 2021 se tam ještě vyráběla novější verze, která se ale nijak moc nelišila od Fiatu Panda. Dá se tedy říct, že Fiat Uno se vyráběl necelých 40 let dlouho, a to se jen tak nevidí…
Když ne Lancia, tak Fiat
Autobianchi (známá také jako Lancia) A112 Abarth už bylo považováno za zastaralé auto, a proto tato automobilka požádala Giorgia Giugiara, aby navrhl malé, novější auto. Ten jejich úkol splnil, jenže kvůli neshodám v automobilce se konstruktéři do výroby nepustili.
Auta pro mě rozhodně nejsou jen dopravním prostředkem. Věřím totiž, že mají duši. Především ta stará. Zvuk motoru mě už od mala uklidňuje. I proto mi dělá radost, si jen tak pročistit hlavu jízdou po okreskách. Rád se ale také podívám s obytňákem kamkoliv po Evropě.