Ford Model T (1908–1927): Auto, které postavilo svět na kola

Jedním z takových vozů je právě Ford Model T. Automobil, který přivedl auta z luxusního zboží pro bohaté mezi běžné lidi a doslova postavil svět na kola. Dnes se podíváme na příběh vozu, který změnil způsob dopravy i samotnou výrobu automobilů.

Automobil, který změnil pravidla hry

Ford Model T byl jedním z prvních automobilů na světě, jehož výroba se stala skutečně masovou. Právě díky tomuto vozu dnes známe výrobní linky automobilů, které fungují po celém světě. Někdo ale musel začít – a tehdy to byl právě Ford se svým Modelem T.

Tento automobil byl skutečným game changerem v historii automobilismu. Ne proto, že by byl technicky výrazně dokonalejší než ostatní vozy své doby, ale především proto, že se stal dostupným pro širokou veřejnost.

Když Henry Ford přišel s myšlenkou Modelu T, jeho cílem nebylo vyrábět nejluxusnější nebo nejdražší auta na světě. Jeho myšlenka byla mnohem prostší – chtěl vyrábět vozy pro všechny. Takové, které si může dovolit dělník, lékař, farmář nebo obyčejná rodina.

Z této na první pohled jednoduché myšlenky vzniklo něco, co tehdejší svět prakticky neznal. Automobil se z luxusního zboží pro bohaté stal dopravním prostředkem pro široké vrstvy obyvatel.

Do té doby byla automobilová společnost spíše výsadou bohatých. Ford Model T ale změnil způsob, jakým lidé vnímali dopravu. Díky němu se automobil stal běžnou součástí života milionů lidí.

Zároveň tím vznikl i nový segment trhu – praktické a dostupné vozy pro každodenní použití. A právě tato kategorie je dodnes jednou z nejprodávanějších. Ne každý totiž touží po luxusu nebo vysokém výkonu. Mnoha lidem stačí jedno – spolehlivě se dostat z bodu A do bodu B.

Ford Model T (1908–1927): Technické parametry

• Motor: Řadový čtyřválec o objemu 2,9 litru, výkon přibližně 15 kW (20 koní).
• Karoserie: Model T byl dostupný v mnoha variantách – od otevřeného runaboutu přes touring, uzavřený sedan až po různé užitkové a nákladní verze.
• Rozměry: Délka přibližně 3400 mm, rozvor náprav 2550 mm.
• Úložný prostor: U verze touring se zavazadla často jednoduše ukládala na podlahu vozu nebo na stupátka. U některých užitkových verzí byla k dispozici také nákladní korba.
• Počet vyrobených kusů:Přibližně 15 až 16,5 milionu vozů, což z Modelu T udělalo jeden z nejprodávanějších automobilů své doby.

Při dalších úpravách se často měnila i hlava motoru a rozvody z původního SV (side valve) na OHV systém, například pomocí známé úpravy Frontenac. Takto odlehčené a upravené vozy dokázaly dosahovat rychlosti přes 130 km/h, což bylo na svou dobu velmi působivé.

První montážní linka

Montážní linka nevznikla současně s uvedením Fordu Model T na trh. Objevila se až v roce 1913, kdy se Henry Ford při hledání efektivnější výroby inspiroval systémem práce na jatkách v Chicagu, kde se zpracovávané maso posouvalo po jednotlivých stanovištích.

Stejný princip pak Ford přenesl do automobilové výroby. Díky zavedení montážní linky se čas potřebný na výrobu jednoho vozu dramaticky zkrátil – z přibližně 12 hodin na pouhých 93 minut.

Neméně zásadní byl dopad na cenu. Ta postupně klesla z původních 825 dolarů na přibližně 260 dolarů, což bylo na svou dobu naprosto revoluční. Automobil se díky tomu stal dostupným pro mnohem širší skupinu lidí.

Proč byl Ford Model T tak oblíbený

Ford Model T měl pověst poměrně bytelně postaveného automobilu, ale zároveň měl několik silných trumfů, díky nimž si získal srdce zákazníků po celém světě.

• Průjezdnost terénem: Díky úzkým kolům, vysoké světlé výšce a relativně lehké konstrukci dokázal Ford Model T projíždět blátem i sněhem často lépe než mnohá moderní auta. V době jeho vzniku totiž téměř neexistovaly asfaltové silnice, takže vůz byl v podstatě připraven na tehdejší „off-road“ podmínky.

• Jednoduchá opravitelnost: Henry Ford chtěl, aby si automobil dokázal opravit prakticky každý farmář. K základní údržbě a opravám často stačilo kladivo, šroubovák a několik klíčů. Náhradní díly byly navíc relativně levné a dostupné téměř v každém železářství.

• Vanadiová ocel: Ford při výrobě používal pevnou ocel s příměsí vanadia, která byla na svou dobu velmi pokročilým materiálem. Díky tomu byl Model T překvapivě odolný vůči nárazům i únavě materiálu.

Kde měl Model T své limity

Bohužel i ten nejlepší stroj, vzniklý s těmi nejšlechetnějšími cíli, může mít své slabiny. Ani Ford Model T nebyl výjimkou a vedle svých předností měl i několik nedostatků, které dokázaly řidiče občas potrápit.

• Neobvyklé ovládání: Model T neměl pedály tak, jak je známe dnes (spojka, brzda a plyn). Vůz používal tři pedály s úplně jinou funkcí. Jeden sloužil pro jízdu vpřed v rámci dvourychlostní planetové převodovky, druhý pro zpátečku a třetí pro brzdu, která brzdila převodovku, nikoli přímo kola. Plyn se navíc ovládal páčkou na sloupku řízení. Pro řidiče zvyklé na jiná auta bylo téměř nemožné s tímto vozem bez předchozího tréninku odjet.

• Chlazení bez vodní pumpy: První modely neměly vodní čerpadlo. Chlazení fungovalo na principu termosifonu, kdy horká voda stoupá vzhůru a chladnější se vrací zpět do motoru. V kopcovitém terénu se však vůz mohl poměrně snadno přehřívat.

• Startování klikou: Až do roku 1919, kdy byl zaveden elektrický startér (nejprve jako příplatková výbava), se motor startoval ručně pomocí kliky. To bylo poměrně nebezpečné – pokud motor při startování „kopl“ zpět, mohla klika řidiči snadno zlomit ruku nebo zápěstí. Tomuto zranění se dokonce přezdívalo „Fordův zlomený loket“.

• Palivový systém: Palivová nádrž byla umístěna pod sedadlem a benzín se do motoru dostával samospádem. Pokud bylo v nádrži málo paliva a auto jelo do prudkého kopce, motor mohl přestat dostávat benzín. Řidiči proto někdy museli zvláštní situaci řešit tak, že do kopce vyjížděli pozadu.

Jak reagovala konkurence

To, co nastalo po příchodu Fordu Model T, vyvolalo menší automobilovou revoluci. Ostatním výrobcům začalo být rychle jasné, že pokud nepřizpůsobí výrobu novým podmínkám, nebudou schopni uspět – alespoň ne v masovém měřítku.

Zpočátku byla konkurence pravděpodobně v šoku, ale netrvalo dlouho a začala hledat vlastní způsoby, jak Fordu čelit. Někteří výrobci se pokusili přejít na podobně efektivní výrobu, jiní se snažili zákazníky zaujmout jiným přístupem.

• Chevrolet a barvy: Alfred P. Sloan z koncernu General Motors pochopil, že lidé nechtějí jen levné auto, ale také možnost odlišit se. Zatímco Ford dlouho trval na černé barvě karoserie – především kvůli rychlému schnutí laku na výrobní lince – Chevrolet začal nabízet vozy v různých barvách a s luxusnějšími doplňky.

• Roční obměna modelů: Konkurence také zavedla koncept modelového roku, kdy se vzhled a výbava automobilu každý rok alespoň částečně měnily. Ford naopak vyráběl Model T téměř 19 let v podobné podobě, což ho postupně stálo část tržního podílu.

• Technický náskok konkurence: Další výrobci začali dříve nabízet modernější technická řešení, například třístupňové převodovky nebo výkonnější motory. Ke konci své éry tak Ford Model T začal působit technicky zastarale.

Více než jen automobil

Dnes známe vozy, které nám pomáhají při práci, nebo takové, ve kterých lze dokonce i přebývat. Už tehdy ale Ford přemýšlel nad tím, že by Model T mohl být jakýmsi automobilovým „švýcarským nožíkem“.

Lidé totiž Model T nepoužívali jen k jízdě. Po sundání zadního kola bylo možné nasadit řemen a automobil pak poháněl například pily, mlátičky obilí nebo vodní čerpadla. Existovaly dokonce speciální sady, které dokázaly vůz přestavět na traktor nebo sněžný skútr.

Na svou dobu šlo o neuvěřitelně univerzální stroj. V dnešním světě je něco podobného spíše výjimkou a jen málokterý výrobce nabízí automobil, který by dokázal plnit tolik různých funkcí.

Jak to vlastně bylo s tou černou barvou?

Často se traduje slavný výrok Henryho Forda:
„Každý zákazník si může vybrat jakoukoli barvu, pokud bude černá.“

Ve skutečnosti to ale nebyla úplně pravda. Na začátku výroby se Model T prodával také v červené, šedé nebo zelené barvě. Černá se stala jedinou dostupnou variantou až přibližně mezi lety 1914 a 1925.

Důvod byl čistě praktický. Používaný černý lak (tzv. japonský lak) schnul na výrobní lince nejrychleji, což výrazně zrychlovalo výrobu. Ford sice experimentoval i s jinými barvami, ty však byly buď dražší, nebo schnuly příliš pomalu, což by zpomalovalo celý výrobní proces.