Porsche 356: Jak z lidového Brouka vznikla první legenda značky Porsche

Co má 356 společného s Volkswagenem Brouk

Začněme ale tím, co jsem vyzdvihl už v nadpisu. Jde o známý fakt, který zde ale nesmím vynechat – 356 byla postavena na základech slavného lidového auta jménem Volkswagen Brouk. Motor tedy nebyl umístěn nikde jinde než vzadu, poháněl samozřejmě zadní kola, skládá se ze čtyř válců a je chlazený vzduchem. Podvozek byl nový, stejně tak jako karoserie. Je však dost dobře vidět, že karoserii pro Brouka i pro 356 navrhnul jeden a ten samý Erwin Komenda.

S plynoucím časem se od sebe tyto dva vozy začaly čím dál tím víc lišit. Výrazně k tomu přispělo, že hned v onom roce 1948 se jen pár dní po získání silniční certifikace 356 účastnila závodu v Innsbrucku, který vyhrála. Pro Porsche to byl pochopitelně významný moment a tento triumf pomohl položit základy závodní tradice automobilky, která pokračuje dodnes.

Dlouhý začátek

Ferry Porsche se aktivně věnoval, hlavně díky svému otci, autům celý život. Jeho snem bylo postavit svůj vlastní sporťák, což se mu nakonec povedlo, a to ve svých 39 letech (3 roky před smrtí jeho otce). Píše se rok 1948 a z dílny v Korutanech vyjíždí první prototyp. Výroba prvních 50 vozů pak trvá nekonečně dlouhé 2 roky – výroba probíhá ručně v malé továrně v rakouském Gmündu. 

Po dvou letech byla továrna přestěhována do Zuffenhausenu, kde se přešlo z dosavadních hliníkových karoserií na ocelové. Tyto karoserie měla na starost společnost Reutter, ze které se mimochodem po jejím odkoupení automobilkou v roce 1963 stalo Recaro – část podniku si ponechala na výrobu sedadel.

Už začátkem 50. let se začal model prodávat ve větší míře, a to i v zámoří. Zákazníci totiž ocenili snadnou ovladatelnost, kvalitu konstrukce vozu i perfektní aerodynamiku. Teď tedy zpátky k závodění. V roce 1951 vyhrálo Porsche 356 ve své třídě Le Mans, což jen potvrzuje, jak skvělé podmínky pro jízdu auto nabízí. Jeho majitelé se tedy často účastnili menších závodů.

První generace

Celkových 17 let produkce se rozdělilo na čtyři generace – pre-A, A, B a C. Převodovka byla pro všechny čtyřstupňová. První generace v sobě vozila motor o objemu něco málo přes 1,1 litru. Jak jsem psal, než 356 dosáhla trochu většího úspěchu trvalo to dva roky a byl s tím dost spojen i výkon vozu. V roce 1951 se tedy objem zvedl nejdříve na 1,3 a poté na 1,5 litru. Následně až do roku 1955, kdy tuto prvotní řadu vystřídala 356 A, probíhaly na voze spíš jen designové úpravy.

Vsuvka o typech karoserií

Kupé i kabriolety se vyráběly od úplného začátku. Kupéčka se přestaly vyrábět v polovině 50. let, zatímco kabrio verze dokázala nějakou tu dobu tvořit i přes 50 % celkové produkce. Bylo tedy jasné, co lidé chtějí. Pro některé možná známý Vídeňák Max Hoffman proto v roce 1954 automobilce poradil, že by se v USA mohla zákazníkům líbit o něco levnější verze s otevřenou střechou. Porsche na něj dalo, a tak započalo výrobu verze známé jako Speedster. Vyrobeno bylo ani ne 5000 kusů, takže asi nemusím popisovat, jak vzácný takový jeden kousek je.

Po čtyřech letech vystřídala Speedstra verze „Convertible D“, která poskytnula posádce více místa i se zataženou střechou, pohodlnější sedadla a stahovací okýnka. Hned další rok byla tato verze vystřídána dalším známým pojmem Roadster (356 B). Ta zákazníky ale už nijak moc nebavila, protože si za těch pár let prostě zvykli na sportovní Porscháky.

Druhá a třetí generace

Ve druhé generaci od roku 1955 se už 1,1litrové motory vůbec nepoužívaly, nejčastější zde byly 1,6litrové čtyřválce s 8 ventily, které tvořily 60 koní a s modelem se táhly až do konce výroby. S tímto rokem a s touto řadou se v nabídce objevil také čtyřvačkový motor Carrera, který dosud používala automobilka jen pro závodění. Tento motor dokázal s lehoulinkou 356 dosáhnout maximální rychlosti 210 km/h. Čelní sklo bylo tentokrát zakřivené, což je jeden z mála znaků, jak rozpoznat první řadu od druhé. Výroba probíhala do roku 1959. 

S touto generací, označovanou jako 356 A přešla automobilka z číselného označení 356 na Type 1. Kusů s tímto označením bylo vyrobeno opravdu málo, poté přešla automobilka z T1 zpátky na 356. Po jednotlivých faceliftech se „číslo za T“ ale i nadále měnilo a u zákazníků si získalo svou popularitu. 

S následným příchodem třetí generace a novější karoserií na konci padesátých let se na trhu objevila 356 B T5. V polovině roku 1962 se zákazníci dočkali dvou vyhezkaných mřížek na zádi vozu a zatímco do té doby se pro doplnění paliva musela otevřít kapota, nyní bylo víčko nádrže umístěno na pravém předním blatníku (T6). Co se motorů týče, ty si béčko ponechalo 1,6litrové. Objevil se zde ale také dovulitr Carrera (2000 GS Carrera 2) s maximální rychlostí 200 km/h. Šlo o první vůz 356, a tedy i automobilky Porsche, který se dostal z 0 na 100 za méně než 10 sekund.

Ukončení produkce

V posledních dvou letech produkce stihla automobilka přidat ještě generaci 356 C. Zprvu se lišila od T6 jen kotoučovými brzdami na všech kolech (dosud byly používány bubnové). Další novinkou na trhu byla možnost motoru s více než sto koňmi. Tato verze se označovala SC – Super Carrera a i ona měla pod zadní kapotou uložený 1,6litrový čtyřválec.

V roce 1964 debutoval dnes všem známý model 911. Automobilka však pokračovala v prodeji 356 až do následujícího roku, jelikož po něm zákazníci zkrátka stále prahli. Celkem bylo za těchto krásných 17 let vyrobeno přes 76 tisíc kusů, z nichž se jich dá dnes dohledat méně než půlka.