Dnes si bez něj neumíme představit jediné auto. Stačí pár milisekund a nafukovací polštář nám může zachránit život. Airbag – symbol moderní bezpečnosti, který ale dlouho nikdo nebral vážně. Věděli jste, že první pokus o airbag vznikl už před více než 70 lety? A že tehdy působil spíš jako šílený experiment z vědecko-fantastického filmu než reálná technologie?
První nápad, kterému svět ještě nevěřil
Možná to zní neuvěřitelně, ale myšlenka airbagu vznikla už na začátku padesátých let. Američan John W. Hetrick přišel s patentem na nafukovací ochranný polštář inspirovaný vojenskými letadly. O pár měsíců později si podobný nápad přihlásil Němec Walter Linderer. Oba vynálezy používaly stlačený vzduch, který reagoval příliš pomalu, airbag se začal nafukovat většinou až po nárazu. Geniální myšlenka, která však předběhla dobu.
Skutečný zlom přišel až v roce 1964, kdy Jasuzaburou Kobori z Japonska nahradil vzduch výbušnou patronou, která dokázala vak nafouknout během zlomku sekundy. Tento princip se s úpravami používá dodnes.
Skutečný průlom: Amerika, 70. léta a první odvážlivci!
Zlom nastal, když se k vývoji dostal americký inženýr Allen K. Breed. V roce 1969 získal patent na elektronický senzor nárazu, který dokázal reagovat během tisícin sekundy. Spojil ho s pyrotechnickou patronou, jež dokázala vzduchový vak nafouknout téměř okamžitě. Toto je princip, na kterém airbagy fungují dodnes.
Jenže automobilky zpočátku váhaly. Představa, že by se v interiéru odpálila malá výbušnina, působila spíše děsivě než bezpečně. „Kdo by chtěl mít v autě bombu?“ říkali tehdy skeptici z vedení firem. Přesto se našel někdo, kdo to riskl.
1973: Oldsmobile Toronado – první auto s airbagem
Byla to značka, kterou by čekal málokdo. Oldsmobile, tehdy součást koncernu General Motors. Právě její model Toronado z roku 1973 se stal prvním sériově vyráběným automobilem s airbagem.
Z dnešního pohledu by to byl obrovský krok vpřed, ale tehdy šlo spíš o experiment. Airbag byl volitelnou výbavou, a zákazníci si za něj museli připlatit. A to byl kámen úrazu. Lidé technologii moc nevěřili, báli se jí a většina ji považovala za zbytečný luxus, který stejně nikdy nevyužijí.
Prodeje byly mizerné a projekt se po několika letech tiše vytratil. Jenže svět už měl jasno: airbag funguje. A i když trvalo dalších dvacet let, než se stal samozřejmostí, právě Oldsmobile Toronado otevřel dveře éře moderní automobilové bezpečnosti.
Od nedůvěry k revoluci: Jak si airbag vydobyl respekt
První verze airbagu nebyly dokonalé. Měly velkou sílu, která by dnes neprošla žádným bezpečnostním testem. Inženýři museli ladit tlak, rychlost i chemii náplně, aby systém fungoval přesně.
Teprve v 80. letech se situace začala měnit. Když Mercedes-Benz uvedl v roce 1981 na trh luxusní třídu S (W126) s airbagem pro řidiče a napínačem bezpečnostních pásů, stal se z něj symbol bezpečnosti. Ukázal, že airbag není žádný experiment, ale technologie, která může zachraňovat životy.
Brzy ho následovaly i další značky BMW, Volvo, Audi a airbag se tak stal symbolem bezpečnosti.
Airbagy ve vozech Škoda: Třicet let zkušeností
Do Mladé Boleslavi dorazila tahle technologie v polovině 90. let. Prvním modelem byla Škoda Felicia, následovaná první generací Octavie, která už nabízela airbag nejen pro řidiče, ale i pro spolujezdce.
Zpočátku šlo o novinku, kterou si připlácela jen část zákazníků. Brzy se však ukázalo, že bezpečnost prodává, a airbagy se staly samozřejmostí i v běžných modelech. Dnešní vozy Škoda jich mají 6 až 9, včetně čelních, bočních, hlavových i kolenních.
Z výsměchu k samozřejmosti
Trvalo víc než čtyřicet let, než se z nápadu, který působil jako sci-fi, stal standard bezpečnosti. Dnes mají airbagy na svědomí miliony zachráněných životů a patří k nejdůležitějším vynálezům v historii automobilismu.
