Alfa Romeo 33 Stradale the First (1967) – Vyrobeno pouze 18 kusů

Jedná se o stejnojmennou Alfu z roku 1967. Za šestnáct měsíců výroby vzniklo pouze 18 kusů. To prý proto, že šlo prosím pěkně jen o ruční práci.

Dodnes se zachovalo asi 11 kusů. To se sice jen tvrdí a není to nijak dokázáno, ale ono se to dá celkem snadno dopočítat. Jeden kus leží v muzeu Alfy Romeo a dalších 6 bylo rozdáno.

Díky tomu je také tenhle veterán tak vzácný a momentálně není žádný na prodej nebo v kauci. 

O co se jedná a čím je tak doceňovaná

Toto kupé pro dvě osoby je poháněné zadními koly a svůj motor, ve kterém se nachází dvoulitrový osmiválec, vozí uprostřed auta. Kvůli tomuto vozu nechala Alfa Romeo konečně vyrobit jejich první šestistupňovou převodovku.

Jelikož už tenkrát bylo zvykem, aby se jednotlivé kusy stejného modelu lišily, i Alfa musela být “cool”. To znamenalo, co kus, to originál. Konstruktéři tedy měnili spoustu věcí. Od součástek použitých při výrobě karoserie přes počet stěračů až po počet světel v předních světlometech.

Tehdejší zákon neumožňoval mít světlomety tak nízko, a proto se musel počet světel snížit ze dvou na jedno.

Důležité údaje

Výkon této Alfy už dneska není tak vzácný, nicméně se jedná o 230 koní a točivý moment 206 Nm. Jak už jsem ale zmínil, jde o pouhý dvoulitr, takže to zas taková bída není, že?

Důležitá je hlavně lehkost. 33 Stradale vážila totiž pouhých 700 kg, díky čemuž se dokázala vyšvihnout z nuly na sto pod 6 sekund . Při osmi tisících osmi stech otáčkách za minutu mohla pak jet přes 260 km/h. S těmito údaji se tehdy stala nejrychlejším autem, se kterým se mohlo na veřejné silnice. Od toho se odvíjí i název. „Stradale” totiž znamená v italštině jízda na silnici.

Původ vs. tehdejší poměry

Tahle Alfa vznikla z Tipo 33, což byla ve své podstatě závodní verze Stradale. Ta reprezentovala Alfu Romeo v 60. a 70. letech letech na spoustě závodů ježděných na okruzích. Šéfové chtěli nabídnout ten zážitek z jízdy i “prostým” řidičům, a tak se konstruktéři v roce 1967 dali do práce. Prostým je v uvozovkách, protože takové auto si člověk ze střední třídy dovolit prostě nemůže. Stálo totiž 9 750 000 lir a tím se stala na několik let dokonce nejdražším autem. No zkuste si sami představit průměrného občana Itálie, který si chce na takové auto našetřit, když průměrný plat činil asi 150 000 lir ročně.

A i proto bylo vyrobeno jen 18 kusů. Ono o moc víc milovníků aut, co měli tolik peněz, snad ani nebylo.

Jedním z mnoha důvodů tak vysoké ceny je použití lehkého materiálu. Inženýři Alfy Romeo použili na výrobu karoserií hliník (do té doby používali ocel) a kola byla tvořená z hořčíkové slitiny. Zároveň na všechny kola nechali dát kotoučové brzdy. Dveře otevírané směrem šikmo nahoru také nejsou levná záležitost a o ceně motýlích dveří a ohnutých sklech přesahující až na střechu auta asi ani nemusíme mluvit.

Další čísla

Rozměry tohoto supersportu jsou také poněkud zajímavé. Na délku měl něco pod 4 m a na šířku 1,7 m. Vysoký byl pouze 99 cm. Měl tudíž hodně nízkou, až nebezpečnou světlou výšku.

Shrnutí

Pojďme se teď pobavit o první otázce. Je cena srovnatelná s kvalitou a krásou? 

Je sice pravda, že ať už jste nebo nejste milovník Alfy Romeo, tohle auto se vám prostě musí líbit. každopádně se dají najít i o několik milionů levnější automobily, které budou téměř srovnatelné s prvky této Alfy. Ať už výkonnostně, tak vzhledem.

Bezesporu tahle Alfa patřila nejen mezi nejhezčí auta na přelomu 60. a 70. let, ale i dnes by vám nejspíš spadla brada, kdyby se okolo vás prohnala. Kdokoliv v ní seděl, musel být zkrátka pirát silnic. Kort v době, kdy na okreskách nebyla omezená rychlost. Tak třeba v příštím životě!

Zdroj náhledového obrázku: By edvvc – Flickr: 1968 Alfa Romeo Tipo 33 Stradale, CC BY 2.0