Ojetiny pro velké rodiny

Nejrozumnější volba je dodávka

Pokud máme velkou rodinu a rádi s dětmi jezdíme na výlety, kdy jich máme větší počet a už to nejsou malé děti, je dodávka jasná volba. Nejenže si každý sedne na plnohodnotnou sedačku, ale dokážeme pojmout i velký objem zavazadel – a věřte, že i velké děti mají velké kufry. Jako otec tří dcer mohu potvrdit, že u žen je to spíš obráceně – čím jsou starší, tím více toho vozí. Dodávka tak zajistí dostatečné pohodlí pro celou posádku a zároveň vzdušnost kabiny.

U dodávkových vozů je možné vybírat mezi různými počty sedaček – od 2 až po 9. Pro přepravu více osob je však potřeba speciální řidičské oprávnění příslušné kategorie. My se ale podíváme na několik dodávkových speciálů vhodných pro velké rodiny, které rády výletují.

Ford Transit/Tourneo

Ford Transit si už nejednou vydobyl své místo na výsluní jako nejprodávanější dodávkový vůz. Má silnou pozici na trhu a jeho motory jsou poměrně spolehlivé. Pod kapotou většiny vozů najdeme vznětové motory s označením TDCi o objemu 2.0 nebo 2.2 litru. Na výběr je široká škála variant – od kratších po delší verze a také různé výšky karoserie. Velmi vzácně lze narazit i na modely s pohonem všech kol (4×4).

Sedačky bývají většinou uspořádány ve třech řadách po třech. Starší generace Transitů často trpěly na korozi, takže levnějším a starším kusům je lepší se vyhnout. Ideální rozpočet na slušně zachovalý Transit je kolem 650 tisíc korun – v této cenové hladině lze pořídit vůz starý přibližně pět let. K dispozici jsou samozřejmě i starší modely, některé i pod hranicí 100 tisíc korun, ale zde je nutné dávat pozor na míru koroze, nájezd motoru a celkový technický stav, zvlášť u „vybydlených“ kusů.

Nevýhodou oproti konkurenci je méně propracovaný interiér ve verzích určených pro přepravu osob – většinou nebývá tak dobře vybavený. Řešením může být model Tourneo od Fordu, který je lépe odhlučněný, i když nenabídne tolik prostoru do výšky jako Transit. Délkově se však verze „Long“ vyrovná Transitu a i při 9 místech k sezení poskytne velmi slušný zavazadlový prostor. Tourneo také působí celkově modernějším dojmem a pro mnoho rodin bude naprosto dostačující.

Rozpočet na zachovalý vůz je u obou modelů zhruba stejný, stejně tak i nabídka motorů. V rámci značky Ford si tedy velké rodiny mohou vybírat z poměrně široké palety variant.

Renault Trafic

Trafiky jsou oblíbené mezi širokou veřejností a na cestách jich potkáme poměrně dost. Většina tzv. civilních verzí je velikostně srovnatelná s výše zmíněným Tourneem. Existuje i speciální varianta „Passenger“, která je velmi dobře vybavená a přizpůsobená pro přepravu osob – představuje tak mírnou konkurenci pro Multivan.

Pod kapotou najdeme širokou škálu motorů. Ve starších vozech se objevují jednotky 1.9 dCi, 2.5 dCi a 2.0 dCi. U novějších modelů je nejčastější volbou 1.6 dCi nebo 2.0 dCi. Z hlediska spolehlivosti jsou na tom nejlépe právě motory 2.0 dCi. Ze starších variant je 1.9 dCi dobrou volbou v případě, že má vůz jasně dohledatelný původ a bylo o něj dobře postaráno. Pokud je ale možnost, doporučil bych volit 2.0 dCi – už jen kvůli robustnějšímu vodnímu chlazení. I u novějších vozů bych se držel osvědčené 2.0 dCi.

Samozřejmostí jsou i verze „Long“. Starší kusy mohou opět trpět na korozi. Cenové rozpětí je poměrně široké a záleží na tom, kolik jste ochotni investovat. Pěkné, novější vozy se pohybují zhruba kolem půl milionu korun. Pokud toužíte po zánovním kousku, za cca 850 tisíc korun lze sehnat téměř nové vozy. U starších modelů je nutné dávat pozor na korozi, kvalitu interiéru a především na jasný původ a historii servisů – zejména motoru.

Obecně platí to samé co u většiny ojetin. Cenově je Trafik přívětivější než Ford. Pokud bychom chtěli zůstat u značky Renault, ale potřebujeme větší vůz, můžeme sáhnout po Renaultu Master, který je rozměrově srovnatelný s Transitem od Fordu.

Volkswagen Transporter – a samozřejmě Multivan

Multivan je synonymem luxusu a přepravy většího počtu osob. Nejeden táta od rodiny po něm zatoužil. Transporter je známý v celé škále svých generací, přičemž mezi ty nejlegendárnější patří první generace, kdysi populární jako „hippie kára“. Dnes ho využívají i záchranné složky, a pod jeho kapotou se vystřídala celá řada motorů. Zaměříme se jen na ty, které stojí za zmínku – a na pár těch, kterým je lepší se vyhnout.

Transporter může být v devítimístném uspořádání, ale pozor na výbavu a konkrétní typ. Začněme od základní verze: klasický Transporter je v podstatě jen „plechovka se sedačkami“. O něco lépe je na tom varianta Caravelle – ta nabízí více komfortu, lepší výbavu, někdy i cestovní či kempingové vychytávky. Samozřejmě si za ni také připlatíte, což u Volkswagenu znamená, že cenovka rychle roste.

Nejvyšší a nejluxusnější verze nese jméno Multivan – ten je ovšem dostupný pouze v sedmimístném provedení. Pokud hledáte komfort pro sedm lidí, jen těžko najdete něco lepšího. Jenže jsme u Volkswagenu, takže platí: Multivan není auto pro chudé. Nové kusy bez problému atakují hranici dvou milionů korun.

Transportery jsou dostupné i s pohonem všech kol (4×4). Mezi nejlepší motory, které se pod kapotami těchto vozů objevily, patří starší 1.9 TD a 1.9 D – spolehlivé, jednoduché jednotky. Následovníci 1.9 TDI-PD nejsou vůbec špatní, zejména pokud nejsou vybaveni filtrem pevných částic. Za legendu lze považovat motor 2.5 TDI V5, který se montoval například do Multivanu T4 – pozor, neplést s 2.5 TDI, jenž se objevil v T5, protože ten je podle mnohých „velké špatné“.

Modernější motory 2.0 TDI s technologií Common Rail už mají lepší pověst a nejsou špatnou volbou. A dokonce ani benzínové jednotky TSI v novějších vozech nejsou nutně krokem vedle.

Cenovku u Transporteru je těžké přesně stanovit – záleží na verzi a výbavě. Rozpětí je skutečně obrovské: od 50 tisíc korun za staré kousky až po více než dva miliony za nové vozy. U starších modelů je opět nutné dávat velký pozor na korozi. Zejména u oblíbených Multivanů T4, které často rezly doslova před očima. Pokud zatoužíte po zachovalém T4, počítejte s investicí kolem 350 tisíc korun. Ale pokud se pro něj rozhodnete a máte pořádný rozpočet, čeká vás skutečně výjimečné svezení.

Hyundai H1

Tento „nošovický zázrak“ často seženete ve výrazně lepším stavu než konkurenční modely – a navíc s nižším nájezdem. Není sice tak rozšířený, takže nabídka ojetin není příliš široká, ale zato bývají vozy podle mého názoru lépe udržované.

Hyundai H1 rozhodně není špatnou volbou. Starší modely s motorem 2.5 CRDi sice nejsou vzorem nízké spotřeby, ale jinak jde o spolehlivou jednotku s dostatkem síly. H1 vyniká velmi slušným komfortem a v poměru cena/výkon patří k nejzajímavějším kandidátům. Karoserie navíc nebývá tolik náchylná ke korozi jako u některých konkurentů.

H1 také nebývá tak často nasazována ve firemních flotilách, což zvyšuje šanci na lepší stav nabízených vozů. Nabízí i možnost obytných přestaveb nebo pohon 4×4. Slušné ojetiny zhruba z roku 2016 lze pořídit kolem 300 tisíc korun.

Modely poslední generace navíc vypadají opravdu dobře – až mám pocit, že se někdo lehce inspiroval u Volkswagenu.

K dispozici je i benzínová verze s motorem 2.4, ale ta je určena opravdu pro velmi klidné řidiče. Motor jako takový je sice spolehlivý, ale pokud se pokusíte zrychlit, stihnete si mezitím v klidu uvařit dva turky.

Vyhněte se raději starším dieselům z počátku výroby s označením D4H – měly konstrukční nedostatky. Pozdější verze s common-railem už byly v pořádku.

 A co takhle chuť Ameriky?

Americká plnokrevná SUV jsou jako stvořená pro velké rodiny – nabízejí nejen spoustu prostoru, ale také osobitý charakter a docela zajímavou alternativu k evropským dodávkám. Pojďme se tedy podívat na jednu americkou vlaštovku, která stojí za pozornost.

Ford Expedition

Většina těchto „zvířat“ má pod kapotou poctivou plnokrevnou V8. Jde o bytelný, lety prověřený motor, který nemá mnoho slabých míst. Samozřejmě – jak se říká, hospodář se stará, hospodář má – ani ten nejodolnější motor není nesmrtelný. Dobrou zprávou je, že snáší přestavby na LPG, což dělá z modelu Expedition velmi zajímavou volbu. Starší ročníky navíc ještě neměly přímé vstřikování, a tak je přestavba ještě jednodušší. Ani u novějších modelů to ale není problém – pokud zvolíte správný systém, fungují na LPG velmi dobře.

Co ovšem přestavbou na LPG nezměníte, je spotřeba. Počítejte s 20 a více litry na 100 km. Tohle auto „žere i trávu podél cesty“. Ale pokud bydlíte na horách, každý den táhnete vlečku dřeva a zároveň chcete naložit čtyři děti, manželku a pár věcí navrch – proč ne? Expedition zvládne až sedm míst k sezení, komfort je velmi slušný, podvozek typicky americky houpavý a jízda pohodová.

Motor táhne plynule, a i když někteří tvrdí, že „to není žádná raketa“, za mě bohatě stačí. Expedition není žádné rychlopřesouvadlo – je to auto, které si prostě užíváte. Má své odpůrce i nadšené příznivce – stejně jako jeho vzhled. Pokud vám je spotřeba ukradená a na ekofanatiky máváte prostředníčkem, pak se vám tenhle dinosaurus bude líbit.

Pozor ale na korozi u starších kusů. Dále může být problém s dostupností některých dílů – ne vždy je to jednoduché. Všechny verze jsou vybaveny automatickou převodovkou, což nemusí vyhovovat každému.

Oproti některým svým americkým bratrům je Expedition o něco menší – například Chevy Suburban působí o fous větší (aspoň pocitově). Ale věřte mi – Expedition rozhodně není malé auto. Ani zvenčí, ani zevnitř. Tečka! To má ovšem i svou nevýhodu – jen tak s ním někde nezaparkujete. Ale pokud máte dům za polem a asfaltku nepotřebujete, směle do toho.

Brzdy? No, ty jsou laděné spíš na americké a kanadské cesty – přímé a klidné. Na evropských silnicích působí trochu slaběji, ale dá se s tím žít.

Interiér je naopak vzdušný, robustní, ideální pro cestování do přírody. Světlá výška potěší, a na kouli za autem utáhnete opravdu hodně. V plném sedmimístném uspořádání je kufr spíš menší, ale ve verzi s pěti sedadly se z něj stává doslova gigantický prostor. Pokud by vám to nestačilo, můžete se porozhlédnout po ještě větším „Amíkovi“ – třeba Lincoln Navigator Long, který nabídne i extra velký kufr v plném obsazení.