Proč z aut zmizela rezerva a co máte místo ní

Proč výrobci rezervu vynechávají

Hlavní tlak přichází z homologace. Auta se dnes měří v přísných cyklech, kde se hlídá spotřeba i emise CO2, a dvacet kilo navíc se do výsledku propíše. Méně hmotnosti znamená lepší čísla na papíře a to je pro automobilku hodnota sama o sobě.

Druhý důvod je prostor. Kufr se stal marketingovým argumentem a mělká vana pod podlahou vypadá v katalogu lépe než hluboká díra s kolem. U elektromobilů je situace ještě jasnější, protože prostor pod podlahou často zabírá baterie nebo elektromotor a rezerva by se tam fyzicky nevešla.

Třetí důvod je ekonomika. Při sériové výrobě se i pár desítek eur na jednom autě násobí statisíci kusů. A pak přichází elegantní obchodní krok. Rezervu z výbavy odeberou a nabídnou vám ji zpět jako placený doplněk.

Co dostanete místo rezervy

Náhrady jsou v zásadě tři a každá funguje jinak.

Lepicí sada je dnes nejčastější. V taštičce najdete lahvičku s těsnicí hmotou a malý kompresor do dvanáctivoltové zásuvky. Hmota se napustí do pneumatiky, kompresor kolo dofoukne a vy dojedete do servisu.

Runflat pneumatiky jsou jiná filozofie. Mají zesílenou bočnici, která auto unese i po ztrátě tlaku. Po defektu tak můžete pokračovat v jízdě, aniž byste u silnice cokoli řešili.

Dojezdová rezerva, lidově dojezdovka, je úzké nouzové kolo s často červeným diskem. Je menší a lehčí než plná rezerva, ale princip je stejný. Vyměníte kolo a jedete dál.

Co z toho reálně funguje při defektu

Tady se teorie a praxe rozcházejí. Lepicí sada zvládne jen malý defekt v běhounu, typicky zaražený hřebík. Na proraženou bočnici, delší trhlinu nebo utrženou pneumatiku je krátká. Těsnicí hmota navíc má datum spotřeby a po použití se kolo často už nedá klasicky opravit, musí se vyčistit i senzor tlaku. Je to nouzovka, ne oprava.

Runflat vás dostane dál. S píchnutou pneumatikou obvykle ujedete zhruba 80 km, a to rychlostí do 80 km za hodinu, což na dojezd do servisu stačí. Háček je, že poškozený runflat se nedá opravit a musí se vyměnit, a nová stojí víc. Podmínkou je také funkční systém kontroly tlaku, protože jinak defekt na měkké bočnici ani nepoznáte.

Dojezdovka je poctivé nouzové kolo. Platí u ní pravidlo, že jedete maximálně 80 km za hodinu a nejlépe ne víc než 80 až 100 km. Není určená na dálnici přes půl republiky, ale na výměnu u krajnice a klidný dojezd do pneuservisu. Právě proto je z celé trojice nejspolehlivější.

Ať máte kterékoli řešení, defekt se nejhůř řeší tam, kde je nejméně času a bezpečí. Jak správně zastavit, kam postavit auto a kdy volat pomoc, jsme rozebrali samostatně.

A jestli vás defekt potká v cizině, kde neznáte čísla ani pravidla, vyplatí se vědět dopředu, jak postupovat na místě.

Jak zjistíte, co máte v autě vy

Nemusíte hádat. Zvedněte podlahu kufru. Pokud tam leží úzké kolo s barevným diskem, máte dojezdovku. Když najdete taštičku s lahvičkou a kompresorem, je to lepicí sada. A pokud v kufru není nic a auto má systém kontroly tlaku, jde nejspíš o runflat pneumatiky. Poznáte je i podle značení na boku pláště, kde bývá zkratka jako RFT, ROF, RSC nebo SSR.

Jistotu dá manuál k autu, který u každé varianty popíše i postup. Pokud rezervu chcete a auto ji nemá, u řady modelů se dá dokoupit dojezdové kolo jako doplněk. Než ho pořídíte, ověřte, jestli se vejde do vany pod podlahou a jestli k němu máte zvedák a klíč. Bez nich je kolo k ničemu a výměnu si nacvičte dřív, než ji budete potřebovat za tmy u silnice.

Závěr

Rezerva z aut zmizela kvůli hmotnosti, emisím, místu a penězům, ne proto, že by ji řidiči přestali potřebovat. Náhrady mají smysl, ale každá jinak. Lepicí sada je nouzovka na malý defekt, runflat vás dostane do servisu a dojezdovka zůstává nejjistější, když ji auto má. Nejdůležitější je vědět, co ve svém autě vozíte, ještě než na to přijdete až u píchlé pneumatiky.