Toyota Supra - japonská legenda

První generace

Supra byla poprvé ukázána v roce 1970. Byla to taková vyšší silnější verze Celicy. Celý název proto byl Celica Supra. Oproti klasické verzi byla o 20 cm delší, ale kabina se splývající zádí zůstala téměř totožná. Prodloužena byla i přední část, aby se do ní vešel řadový šestiválec. Ten byl totožný s tím v modelu Crown a kupé 2000GT.

Ze začátku se na trh dodávala pod názvem Toyota Celica XX. Měl to být hlavní konkurent Datsunu 240Z. Poháněl ho šestiválec 2,0 litru nebo šestiválec 2,5 litru. Byly vybaveny rozvody OHC a na každém válci byly dva ventily. Vstřikování paliva ale bylo elektronické, takže se maximální výkon dostal na 110 koní.

Výkon se na zadní kola převáděl přes manuální převodovku s 5 stupni nebo manuálem se čtyřmi. Obě verze měly rychloběh. Bezpečnost zajišťovaly kotoučové brzdy a stabilitu vinuté pružiny na předních kolech. Měly také elektricky ovládaná okna a zamykání.

Druhá generace

I během druhé generace používala Supra jako základ model Celica. Dostalo se jí ale výrazné změny vzhledu a línií karoserie. Dostala stylové výklopné světlomety a zvětšila se šířka. Supra tak již kompletně opustila označení kompakt.

Na americký trh se dostala ve dvou různých verzích. Technicky byly stejné, ale odlišovala je úroveň pohodlí. Byly pojmenovány Performance Type a Luxury Type. Šestiválce o objemu 2,7 litru vozům propůjčovaly výkon 145 koní. Pérování s vinutým pružinami bylo navíc naladěno anglickým Lotusem. Kotoučové brzdy samozřejmě zůstaly.

V roce 1983 byl výkon navýšen an 150 koní. Celica Supra navíc dostala elektronicky řízenou převodovku s označením ECT. Na výběr byl nově režim Power. Ten byl uzpůsoben pro rychlejší akceleraci a sportovnější použití. Doplněn byl klasickým Normal. O rok později se výkon zvýšil na 160 koní.

Třetí generace

Třetí generace znamenala osamostatnění se Supry. V roce 1986 se tak stala samostatným modelem. Celica přešla v přednímu pohonu, ale Supra samozřejmě zůstala zadokolka. Na vzhled a velikosti se toho moc nezměnilo. Výklopné světlomety zůstaly. Navíc se Supra prodávala s odnímatelným dílem střechy označeným Sport Roof nebo Targa Top.

Změny ale proběhly a motoru. Šestiválec zůstal, ale výkon se díky objemu 3 litry zvýšil na 200 koní. V roce 1987 navíc dostal přeplňování, což zajistilo výkon 235 koní. Maximální rychlost se tak dostala až na 245 km/h. Byly to výborné motory, ale jméno jim kazily měděné těsnění pod hlavou motoru.

V roce 1988 přišel model Supra Turbo A, který byl připraven pro japonské mistrovství cestovních vozů. Dostal novou hlavu, nové turbo a mezichladič. Výkon byl díky úpravám zvýšen na 269 koní. Jeho konkurencí byl slavný Nissan Skyline GT-R R32.

Zatím poslední

Zatím poslední generace Supry byla představena roku 1993 na autosalonu v Chicagu. Dostala stylové oblé tvary karoserie. Ty vznikly spoluprací amerických a japonských designérů. Stala se tak širší, nižší ale kratší. Nesmíme opomenout ani velké křídlo na pátých dveřích.

Třílitrový šetiválec měl výkon 223 koní (atmosférický) nebo 330 koní (dvě turba). Převodovky zůstaly manuální s pěti nebo šesti stupni nebo automat se 6. Verze 3,0l Twin Turbo dosahovala maximální rychlosti 285 km/h. Pro Japonsko byla omezena na 180 km/h, přičemž pro ostatních trhy byla ponechána na 250 km/h.