Bazarová loterie roku 2026: 5 lákavých aut, ze kterých se vám po koupi protočí panenky

Do 100 000 Kč: Renault Megane III / Clio IV (případně Dacia) s motorem 1.2 TCe (H5Ft)

Za tyhle peníze sehnat pěkného, moderního Francouze s tichým, přeplňovaným čtyřválcem, co má slušný zátah a papírově nízkou spotřebu, zní pro rodinu, nebo na dojíždění do práce skvěle. Navíc většina jiných motorizací u těchto modelů, je doopravdy spolehlivá a překvapí nás. Tyhle auta nebývají tak ojeté, jako koncerny a za peníze dostaneme ročník, o kterém se nám ani nesní. Pak příjde to velké “ALE”.

Tento motor s přímým vstřikováním je doslova továrna na karbon. Pokud s ním předchozí majitel jezdil krátké trasy, motor se pomalu zahříval a nespálený benzín mu stékal do oleje. Výrobce navíc nastavil nesmyslné intervaly výměny oleje (až 30 000 km). Výsledek? Olej ztratí viskozitu, hydraulický napínák povolí, rozvodový řetěz se vytahá a hlavně se zapečou pístní kroužky. Motor pak začne žrát olej po litrech, ventily zarostou karbonem a kvůli fenoménu LSPI (předčasné zapálení směsi) dochází k fatálnímu propálení pístů. Oprava? Často jedině nový motor. 

Do 150 000 Kč: BMW řady 3 (generace F30, cca 2012–2014) s motorem 320d (N47)

Generace F30 vypadá i dneska neskutečně nadčasově a draze. Ostré světlomety, dravá silueta, uvnitř systém iDrive a na kapotě modrobílá vrtule. Za 150 tisíc máte pocit, že kupujete luxusní manažerskou káru, se kterou budete na silnici za šéfa. Navíc si řeknete, že kupujete prémiovku, takže to má určitě větší punc, než levnější značky. Z venku to vypadá naprosto idilicky, než příjde opětovně “ALE”.

Za tyhle peníze kupujete kousky, které mají na hrbu klidně 300 000 kilometrů a víc, zkrátka mají najeto ranec. Prodejce vás samozřejmě uklidní, že se jedná o diesel a ten zvládne “milion” je to přeci BMW. Pod kapotou vrčí naftový dvoulitr N47. Ten sice skvěle jede a žere pět litrů, ale jeho slavné rozvody jsou umístěné na zadní straně motoru u převodovky. U takto olítaného kusu je to čistá ruská ruleta. Jakmile unavený řetěz praskne, potkají se písty s ventily a motor můžete vyhodit. Pokud byste si řekli, že toho mazlíka zachráníte, vězte, že abyste udělali rozvody motor musí ven a to nebude levná záležitost a vy se rázem ocitnete s cenovkou vozu přes 200 tisíc “jen to fikne”.

K tomu si připočtěte drahé piezo-vstřikovače na odchodu, unavené turbo, ucpané DPF a nedej bože, pokud má auto pohon všech kol xDrive, kde ráda odchází rozvodovka. Servis téhle ojeté prémie vás finančně svleče donaha a vyfouká vám tolary z kapsy přesně dle vzoru té vrtule na kapotě.

Do 200 000 Kč: Mazda 6 (generace GJ, od roku 2013) s naftovým motorem 2.2 Skyactiv-D

Neskutečně krásné auto. Designový jazyk Kodo z téhle Mazdy dělá jedno z nejatraktivnějších aut na silnici. Vypadá jako sportovní japonský samuraj, skvěle řeže zatáčky, interiér působí prémiově a výbava bývá královská. Za dvě stě tisíc korun máte pocit, že jste vyhráli v jackpotu. Navíc ty kousky nebudou mít moc najeto a dokonce místy, až podezřele málo. Vše vypadá, že vzhledem k roku, výbavě a vzhledu Mazdy děláte “kauf” století! Do doby, než zjistíte, že máte pod kapotou něco, co jste neměli chtít, ani za darmo….

Tenhle naftový motor je mechanická noční můra. První série trpěly na fatální opotřebení vačkových hřídelů kvůli špatné povrchové úpravě, piliny z vaček pak zničily podtlakové čerpadlo a obě turba. To ale není všechno. Podfukující těsnicí podložky pod vstřikovači a propouštějí spaliny do oleje, ten se přepaluje a vzniklý karbon spolehlivě ucpe sací koš v olejové vaně. Motor přestane mazat a bez varování se zadře na klice.

Když k tomu přidáte masivní ředění oleje naftou při nedokončených regeneracích DPF, držíte v ruce černého petra, jehož oprava znamená klidně 100 tisíc korun za nový polomotor. O tom už bylo mnoho napsáno v diskuzích od uživatelů, kteří si tento motor a nejen v Mazdě 6 vybrali a následně hořce plakali nad výdělkem a jen horko těžko se domáhali vrácení peněz. Zkrátka, když Mazdu, tak jedině s benzínem.

Do 250 000 Kč: Peugeot 308 / 3008 (případně Citroën/Opel) s motorem 1.2 PureTech

Za čtvrt milionu koupíte designově fantastické, moderní a relativně mladé auto s nízkým nájezdem. Uvnitř vás čeká digitální i-Cockpit, futuristická tlačítka a pocit, že jedete v autě z budoucnosti. Tříválec je tichý, má slušný výkon a jezdí za málo. Na první pohled jasná výhra! Splňuje to totiž většinu prvotních předpokladů, mladé, hezké, málo jeté a za rozumné peníze. Kde by vlastně mohl být problém?

Motor je totální, neskutečný průser. Konstruktéři totiž vymysleli, že rozvodový řemen bude máčený přímo v motorovém oleji (tzv. mokrý řemen). Jenže při městských jízdách nespálený benzín ředí olej a tenhle chemický koktejl začne rozvodový řemen doslova leptat a rozpouštět. Guma se začne loupat a ty malé černé cáry a kousky gumy spolehlivě ucpou sací koš olejového čerpadla.

Auto pak, ztratí tlak oleje, přestane mazat a motor se za jízdy okamžitě zadře. K tomu si přidejte masivní spotřebu oleje přes pístní kroužky a praskající zapalovací svíčky, jejichž úlomky dokážou zničit válec. Koupit tenhle motor s nájezdem kolem 100 000 km bez jasné servisní historie je čistá finanční sebevražda. Neponůže vám ani měnit častěji olej i samotné rozvody. Je to zkrátka špatně vymyšleno a tenhle systém se bohužel dříve, či později pokazí. 

Do 300 000 Kč: Audi A8 (generace D4, cca 2010–2014) nejčastěji s motorem 3.0 TDI nebo 4.2 TDI

Vrchol luxusu. Auto, které jako nové stálo tři miliony korun. Vyhřívané a masážní sedačky, hliníková karoserie, dvojitá akustická skla, podvozek, jako na obláčku a status ředitele zeměkoule. Za 300 tisíc korun to v bazaru vypadá jako splněný sen pro každého, kdo chce reprezentovat. Navíc za cenu normálních novějších dojíždědel můžete mít tohle?! To musí být výhodný kauf! Ten vzhled, který říká, nezapadnu a ty to víš. 

Tohle už není bazarová loterie, to je finanční poprava. Karoserie je vyrobena z hliníku (Audi Space Frame). Pokud do vás někdo na křižovatce drcne, běžný klempíř to nespraví, svařování hliníku vyžaduje drahé specialisty. Auto je doslova prošpikované elektronikou, má přes 100 řídicích jednotek. Stačí, aby se ucpaly odtokové kanálky střešního okna, natekla voda pod sedačky a z auta máte nepojízdný elektroodpad. Vzduchový podvozek na všech kolech po letech zákonitě propouští, kompletní výměna měchů a kompresoru stojí raketu. A motory? Legendární naftové vidlicové šesti a osmiválce mají extrémně složité rozvody otočené směrem k převodovce. Jakmile začnou chrastit, motor musí ven a vy v servisu necháte klidně 70 až 100 tisíc korun. Tohle auto vás nesežere zaživa, to vás spolkne na jedno polknutí. Dejme tomu, že šestiválec se vám alespoň vyplatí, ale v naftovém osmiválci naleznete past vedle pasti. Ten motor měl problémy, jako nový a nyní, na vás čeká, jako bubák pod postelí a pokud si myslíte, že vás jeho výkon natolik oslní, věřte, že si z toho úplně na zadek nesednete.