Kdo to již někdy zažil. Na jaře ze sklepa vytáhnete kanystr s benzínem, ale v půli cesty na schodech se zastavíte. Vždyť tam ten benzín leží minimálně půl roku, můžu ho tedy ještě použít? Přece si kvůli dvěma litrům benzínu nezničím sekačku. To stejné platí o sezónních autech. Už se klepete nedočkavostí až zase vytáhnete naleštěný kabrio veterán, ale vidíte, že má ještě půl nádrže starého benzínu. Takže co teď?
Co nám říkají normy?
Jako každá ropná frakce i benzín má omezenou životnost. Dokonce ji máme i přesně popsanou. Hovoří se v ní, že bezolovnatý benzín (i nafta) uzavřený v nádobě bez přístupu vzduchu i světla má záruku až 24 měsíců na svou kvalitu. Zároveň musí být uložen v teplotě od 10 do 20 stupňů. To se dá dodržet v případě uschování v kanystru. Uložíme ho do tmavého sklepa a máme po starostech. Ale co s tím veteránem? Dodržení těchto podmínek se stává výrazně těžším.
Proč se benzín kazí
První musíme pochopit samotnou podstatu benzínu. Jedná se o směs uhlovodíků s bodem varu mezi 30 až 210 stupni. Těkavé látky, které se v benzínu nacházejí a umožňují jeho hoření se postupně odpařují, čímž se benzín stává hůře a hůře spalovatelným. Nejvíce to jde poznat například při startování. Na základě těchto těkavých látek také rozlišujeme tři druhy benzínu. Letní (A), zimní (B) a přechodový (C1). Odlišují se také různými hodnotami tlaků par.
Pozor na usazeniny
Během dlouhého uskladnění se navíc tvoří usazeniny, které jsou nejvíce citelné u starých aut s plechovými nádržemi. Uvolňující se rez může vážně poškodit palivové čerpadlo nebo mechanické vstřikování. Tato potíž byla z části vyřešena používáním plastových nádrží u moderních vozů.
Zimní přestávka by neměla být problém
Podle těchto údajů můžeme dojít k závěru, že vůz stojící šest měsíců ještě nemusíme vypouštět. To se týká zrovna odstávky během zimních měsíců. Benzín bude i po této době v pořádku, ale jedná se téměř o hraniční dobu. Podle znění normy EN 228 by měl benzín mít ty stejné vlastnosti ještě následující tři měsíce (celkově tedy 9).
A co ta sekačka?
Tady se dostáváme k tomu náhlému vnuknutí při cestě do schodů s kanystrem v ruce. Nejde o to, že by v kanystru benzín degradoval rychleji. Lidé spíše rychleji zapomínají jak dlouho tam skutečně je. Natankovaný kanystr se uloží do police garáže nebo sklepa a o měsíce později čicháme k obsahu s tím, že co v něm vlastně je. Do auta ho lít nebudeme a do trávy taky nepůjde.
Ve většině případů tento benzín skončí v sekačce nebo pile. Však on si to ten malý motor „vezme“. Motory těchto strojů jsou většinou jednoduché, takže se zdá, že se tam nemá co pokazit. Opak je ale pravdou. Kvůli svým malým objemům a malým částem jsou náchylnější na poškození než motor v autě.
Zadření dvoutaktu?
Začneme nejhorší variantou. Dvoutaktní motor. Lijeme do něj míchanou směs, která se skládá z benzínu a oleje. Poměr záleží na motoru, ale nejčastěji se požívá rozmezí 25-50:1 (benzín:olej). Problémem je, že starý benzín ztratí schopnost olej dokonale rozpustit. A nezředěný benzín ve dvoutaktu většinou končí zadřením.
A zase ty usazeniny
U čtyřtaktů nastane problém už při startování. Větší problém ale mohou způsobit již zmíněné usazeniny, které ucpou kanálky v karburátoru. To se projeví nevyrovnaným chodem a špatnými volnoběžnými otáčkami. Karburátor je možné dle stupně zanesení pročistit ultrazvukem.
Kam ho tedy odevzdat?
Nepoužitelné palivo nelijte do kanálu, na zem ani do umyvadla. Chceme zachovat přírodu i nadcházejícím generacím, takže ji zaneste do sběrného dvoru. Odevzdání by mělo být bez poplatku. Dejte si ale pozor na to, že kapalinu budete muset odevzdat i s nádobou. Takže ji raději z použitelného kanystru přelijte do plastové lahve.