Škoda už v minulosti emisní skandál zažila

Automobilky se odjakživa předhánějí. Chtějí mít lepší vozy než konkurence, modernější výbavu, nižší spotřebu a tak podobně. Jedna z oblíbených disciplín je prokazovat jen minimální emise. Nízké emisní limity prostě táhnou a automobilky to vědí. Proto se také někdy stane, že se některá automobilka rozhodne emisní limity obejít. I v historii mladoboleslavské automobilky Škoda se stal jeden emisní skandál.

Podvádět se nevyplácí

Můžeme si to ukázat třeba na kauze Dieselgate. Jeden čas to koncernu VW pěkně vycházelo. Nové modely patřily do skupiny vozů s minimálními emisemi. Poté to ale prasklo a projevil se onen dlouhodobý dopad podvádění. Následoval dlouhodobý pokles zájmu zákazníků v Evropě o auta na diesel. Koncern se také dostal do velice nepříjemné pozice. A těžko se jim z této pozice dostává. A to i přes to, že jejich moderní dieselové motory s filtrem pevných částic produkují výrazně méně emisí než moderní benzínové filtry bez filtru DPF.

Emisní skandál VW není ničím ojedinělý

Samozřejmě najdeme více automobilek, které se snažily nelegálně popostrčit prodej jejich produktů. Podle průzkumu se po silnicích prohání až 750 000 vozů Mercedes s tímto upraveným softwarem. Vyšetřování podvodů se týká i automobilek Opel, Fiat a Renault. Dle klubu ADAC jsou ale zapojeny v podstatě všechny automobilky. Vlastně nás to ani nemůže překvapit. Jen vezměte v úvahu tlak, který je na automobilky kladen. Vyvíjí ho úřady v Bruselu a podivná pravidla.

Škoda a cesta na kanadský trh

Podobnou situaci ale zažila Škodovka při pokusu o proniknutí na trh v Kanadě. Proč zrovna tam? Pro západ byly tyto vozy levné a disponovaly dobrými vlastnostmi na sněhu. Měly tak velkou šanci na úspěch. Automobilka se tedy spojila s podnikem Motokov a byla založena společnost Skocar Inc. Její úkol byl dovoz aut a náhradních dílů do země javorového listu.

Nízká cena ale emisní nepříjemnosti

Škoda 120 byla na prodej za 5 200 dolarů. Situace ale tak jednoduchá nebyla. V Kanadě byly v té době velice přísné emisní limity. Velice přísné. A Škoda 120 jim nevyhovovala. Vůz proto měl být přepracován a upraven, aby dopovídal požadavkům kanadského trhu.

Příliš profesionálně na to nešli

Bohužel se nevydali cestou promyšlených konstrukčních změn. Spíše se čarovalo. Ve zkušebně tak dlouho experimentovali s motorem, dokud aspoň jeden z devíti testů nedopadl úspěšně. A na tom jednom postavili celý hodnotící protokol. To samozřejmě podmínkám neodpovídalo. V Kanadě musel měření odpovídat každý vůz. A to i po nájezdu 100 tisíc kilometrů.

Co to bylo za kouzla?

Okamžitě se projevilo několik problémů. Karburátor Jikov byl během používání velice nestabilní, neboť se vlivem tepla roztahoval. Docházelo tak k velkým odlišnostem. Karburátor vyměněn nebyl, nýbrž ho vybavili podtlakovým systémem uzavírání škrtící klapky při ubrání plynu. To pomohlo snížit nedokonalé spalování uhlovodíků.

Zpočátku to byl úspěch

Tato úprava pomohla škodovce odpovídat kanadským normám. Minimálně to tvrdily výsledky z měření. To znamenalo, že prodej modelu 120 na kanadské půdě mohl započít. A začal velice slibně. Prodávaly se stovky aut a situace vypadala tak, že vše dopadne podle plánu. Až do chvíle, kdy si zkušebna zakoupila ojetou škodovku. Změřili ji a výsledky samozřejmě neseděly. Mohla to být jen chyba kusu, tudíž otestovala několik dalších vozů. Všechny ale dopadly stejně.

Řešení přišlo na poslední chvíli

Mohlo to dopadnou tak, že všechny vozy budou muset být naloženy na loď a poslány zpět domů. Dlouho se totiž neukázalo žádné řešení. Přebytek paliva z karburátoru vletěl do katalyzátoru, čemuž klasický katalyzátor neobstojí. Jednoduše vyhoří. Naštěstí se začaly vyrábět ocelové katalyzátory, jež odolávají mnohem vyšším teplotám. Po jejich instalaci procházely škodovky emisní kontroly i s rezervou.