Ještě nedávno patřilo automatizované řízení do světa sci-fi z futuristických filmů. Dnes je to realita s přesným datem. Od 1. ledna 2026 se na českých silnicích oficiálně otevírá nová kapitola – provoz automatizovaných vozidel. Nejde o testování ani experimenty, ale o běžný silniční provoz.
Volant zůstává, řidič také, ale jeho role se mění. Co to znamená pro řidiče za volantem? A kde končí odpovědnost řidiče a začíná odpovědnost systému?
Auto přebírá řízení. Řidič čeká na výzvu!
Od 1. ledna 2026 vstupuje v platnost nová legislativa, která na českých silnicích oficiálně otevírá dveře 3. stupni automatizace řízení. Na vybraných úsecích, zejména na dálnicích, tak může vozidlo převzít řízení zcela samostatně – bez nutnosti, aby řidič aktivně zasahoval.
V praxi to znamená, že automobil sám zrychluje, brzdí, drží jízdní pruh, hlídá bezpečný odstup a průběžně vyhodnocuje dopravní situaci. Systém zároveň kontroluje, zda jsou stále splněny podmínky pro bezpečný provoz v automatizovaném režimu.
Řidič po celou dobu zůstává sedět za volantem, ale nemusí sledovat provoz ani držet ruce na volantu. Jeho role se mění – z aktivního řidiče se stává dohlížející osoba. Jakmile vozidlo vyhodnotí, že si s konkrétní situací nedokáže poradit samo, automaticky vyzve řidiče k převzetí řízení. Od této chvíle je opět plná odpovědnost na člověku.
Kdo nese odpovědnost, když auto udělá chybu?
Právě tady přichází jeden z největších zlomů. V okamžiku, kdy vozidlo jede v autonomním režimu, nenese řidič odpovědnost za jeho chování. Zní to neuvěřitelně, ale přesně tak to nová pravidla nastavují.
Pokuty, přestupky nebo jiné prohřešky, ke kterým dojde během automatizované jízdy, nejdou za řidičem, ale přecházejí na výrobce vozidla a tvůrce systému. Stát tím vysílá jasný signál: kdo řídí, ten nese odpovědnost! A pokud řídí software, odpovědnost leží na jeho autorovi.
Součástí změn je i větší transparentnost. Policie a úřady budou moci zpětně ověřit, zda v konkrétním okamžiku řídil vůz člověk, nebo automatický systém. Stejnou povinnost mají i výrobci vozidel, kteří musí poskytovat data o provozu automatizovaných funkcí. Právě jasné rozlišení mezi řidičem a systémem má být klíčem k tomu, aby nový způsob řízení mohl fungovat i v praxi.
Ale pozor! Nejde o úplnou svobodu. Reagovat musíte, a hned!
Autonomní jízda neznamená, že můžete „vypnout“ a jít si lehnout na zadní sedadlo. Řidič sice v určitých chvílích nemusí aktivně řídit, ale má novou a zásadní povinnost: být kdykoliv připraven okamžitě převzít řízení. Autopilot tak není náhradou řidiče, ale pouze jeho dočasným zástupcem.
Systém sám průběžně vyhodnocuje situaci na silnici. Jakmile usoudí, že autonomní režim už není bezpečný – například kvůli počasí, hustému provozu nebo blížícímu se sjezdu – vyzve okamžitě řidiče k zásahu. V ten moment se role obrátí a odpovědnost se okamžitě vrací zpět za volant.
Kdo z toho bude těžit jako první?
Automatizované řízení bude povoleno jen tam, kde to dává smysl – na dálnicích bez chodců a cyklistů, s oddělenými směry jízdy a rychlostí až 130 km/h. Týkat se bude pouze moderních vozidel, která projdou schválením a budou jako automatizovaná zapsána v registru.
Tichá revoluce
Rok 2026 nepřinese auta bez řidiče. Přinese, ale zásadní posun v tom, kdo vlastně řídí. Auto se stává partnerem, a ne jen strojem, a zákon mu poprvé dává jasně vymezenou roli i odpovědnost.
