Proč se dnešní auta nedožijí veteránského věku: tichý zabijáci moderních vozů

Digitální Alzheimer aneb smrt softwaru

Tohle je ohromný strašák, protože dnešní vozy jsou tak protkány elektronikou, že i selhání softwaru může zkomplikovat situaci. A bohužel k němu s velkou pravděpodobností jednoho dne dojde.

Vozy z 90. let trápily poruchy rádií nebo třeba problémy s imobilizérem. Pořád to byl ale systém, který se dal buď vyřešit výměnou, anebo poměrně snadno (na dnešní dobu) opravit. Pokud byste však vlastnili „veterána“ z roku 2020 a odešel vám centrální displej na obsluhu topení, infotainmentu a dalších věcí, bude to dost velký problém. Navíc se u některých modelů mění třeba výška podvozku nebo jízdní režimy, a pokud bude systém „černý“, neuděláme nic. Vzhledem k (ne)opravitelnosti, ceně a rychlosti inovování technologií tyto věci seženeme v dohledné budoucnosti jen horko těžko.

Srdce na hraně a ta pravá role downsizingu

Dřívější vytrvalce spojovaly podobné parametry, jako je velký objem, atmosférické sání a jednoduchost. Dnes se snažíme minimalizovat objem, ale maximalizovat výkon, kdy „z malinkého vytáhneme něco ohromného“. Samozřejmě se to dá, ale snížíme tím životnost. Například malé supervýkonné tříválce s velkým turbem jsou sice úsporné a nebývale výkonné, nicméně materiálně i fyzikálně se drží na limitech. Bývalé motory V6 nebo s obsahem 2.0i sice neměly turbo, ale měly sílu a jen se převalovaly, zatímco tento malý tříválcový sportovec jede naplno. Tento maličký tříválcový motor dře jako kůň od první chvíle.

Hybridní a bateriová únava

V době, kdy jsou pod kapotou bateriové systémy chrlící stovky koňských sil, je to trochu jiné, než to bývalo. Od roku 2020 nastal masivní nástup plug-in hybridů, mild hybridů a elektromobilů. Všechny tyto novodobé věcičky spojuje pár věcí, a to elektromotor a bateriové úložiště. Výkonově a účinností je to určitě skvělé. Elektromotor má skvělý výkon a jeho reakce jsou takřka okamžité. U elektromobilů jsou tyto čistě elektrické reakce naprosto famózní. Bohužel to má i své nevýhody. U hybridů je ještě kombinace se spalovacími motory, ale už mají baterie. Čistokrevný elektromobil už jede pouze na elektřinu. Nevýhodou těchto strojů jsou především baterie, které kvůli ceně, jež mnohdy dosahuje minimálně 50 % ceny původního vozu, odsuzují tyto ojetiny do šrotu. Navíc je třeba podotknout, že baterie degraduje sama o sobě. To znamená, že i kdybychom šetřili elektrovůz a chtěli z něj mít „veterána“, po letech by nám baterie možná vydržela na pár metrů výjezdu před garáž a zpět.

Fenomén bioplastů

Poslední dobou se stále více upřednostňuje recyklace, a je to rozhodně dobře. Horší však je, že tzv. „bioplasty“, většinou tvrdé, jsou lepené recyklovanými lepidly, a to si následně vybírá velkou daň. Každý plast křehne, ale tyto plasty křehnou o něco rychleji. To znamená pazvuky, praskání a vyblednutí dříve, než by bylo zdrávo. Navíc ta biolepidla a bioplasty chutnají hlodavcům o něco víc.

Exkluzivita

Ten, kdo zažil devadesátky, ale i léta předtím, ví, že vozy měly, řekněme, uměleckou „duši“. Atmosféra let dýchala a výstřelky též. Experimenty se vzhledem a technikou nebyly neobvyklé. Velké motory a ukřičené výfuky nebyly ničím až tak neobvyklým. Dnes jsou vozy krásné, o tom bez debat, ale už jich je méně, zkrátka méně „exkluzivních“. Mnoho koncernů se slilo do jednoho a produkuje jeden vůz, jen v jiném obalu. Ne že bychom i dnes tohle všechno nedokázali, ale svazuje nás stále více pravidel a taky poptávka. To, jak vypadají naše dnešní vozy, je taky odkazem na to, co zkrátka společnost chce.

Paradox lidových aut

Paradoxně se statusu veterána mají v dnešní době šanci dožít právě ty nejobyčejnější vozy, mnohdy nižší kategorie. Ideálně ty s atmosférickými motory a nevybavené zrovna tou nejmodernější technologií. Je to trochu zvláštní, ale jak zaznělo výše, mnohdy méně je více. Ve své podstatě sázejí na stejné karty jako ti současní veteráni. Ale pozor, na podobné predispozice ještě dnes sází některé japonské značky a pár dalších.

Kam jsme se posunuli?

Abychom nevypadali, že je vše v tahu, svět nám hoří a auta se nedožijí důchodu, je třeba říct, že to není vyloženě zlé. Jak zaznělo výše, je to zkrátka pohled téhle doby a často se myslí na to, že až to doslouží, tak to opět zrecyklujeme. Ale pozor, antikorozní ochrana, i když ji mnozí kritizují, se obecně posunula velmi dopředu a vozy zkrátka drží. Největší skok pak nastal v pasivní bezpečnosti, kdy moderní bórová ocel ochrání mnohem lépe než většina legend z 90. let. Posun samozřejmě nastal, a to neskutečně skokový, i v aktivní bezpečnosti. Moderní vozy mají několik asistentů. Světlomety moderních vozů mají mnohem lepší svítivost a dokážou lépe pomoci v nepřehledných situacích. Jako poslední bychom mohli vyzdvihnout například kultivovanost. Moderní vozy jsou většinou krásně tichounké, lehké na ovládání a zkrátka mají sice pocit „ztráty duše“, ale punc luxusu.