Jak funguje adaptivní tempomat? A jaké má výhody a nevýhody?

Adaptivním tempomatem je vybaveno spoustu moderních vozidel. Jaké nám tento systém přináší výhody a v čem jsou jeho slabé stránky? Zjistěte, co to vlastně adaptivní tempomat je a jak funguje.

Starý systém CC, předek adaptivního tempomatu

Systém CC neboli Cruise Control je označení pro klasický tempomat. Není to žádná novinka, používá se už déle než 60 let. Adaptivní tempomat je jeho novějším vylepšením.

Klasický tempomat byl vytvořený proto, aby řidičům usnadňoval jízdy na dlouhé vzdálenosti. Udržoval stanovenou rychlost, ať už auto jelo po rovině, stoupalo či klesalo, a řidič do řízení zasahoval jen minimálně.

To sice zní jako idylka, ale v praxi se tento systém neukázal jako příliš efektivní. Zejména proto, že jste stejně museli dávat dobrý pozor a v případě potřeby auto sami zabrzdit. Například když vůz před vámi zničehonic zastavil, zpomalil atd.

Adaptivní tempomat je vylepšený a efektivnější

S tímto problémem se klasický tempomat vypořádat nedokázal. Jeho nástupce, adaptivní tempomat (Adaptive Cruise Control), už si však v těchto situacích poradit dokáže. Napojuje se na brzdný systém a je vybavený kamerami nebo laserem, které vyhodnocují dění na silnici.   

Nejen, že udržuje stanovenou rychlost. Ale navíc neustále monitoruje cestu a dává pozor na to, co se před vámi děje. Pokud dojde k nenadále události, dokáže reagovat a auto sám bez vašeho zásahu zpomalit, případně úplně zabrzdit. Příliš krátký odstup od vozidla před vámi vám dá najevo i tak, že rozsvítí příslušnou kontrolku v autě.

Výhody a nevýhody adaptivního tempomatu

Největší výhodou adaptivního tempomatu je větší bezpečnost. Dokáže se efektivně přizpůsobit aktuální dopravní situaci a auto v případě potřeby zabrzdit. Další výhody a nevýhody vyvstanou podle toho, jako technologii pro měření vzdálenosti vozidel a monitoring situace na silnici používáte. Výrobci využívají následující zařízení:

• radar
• lidar
• laserový senzor
• stereokamera

V následujícím textu se podíváme na jejich silné a slabé stránky, což ovlivňuje i spolehlivost samotného adaptivního tempomatu.

Radar

Radar využívá radiové vlny, aby monitoroval vzdálenost ostatních vozidel od vašeho auta. Vlny se odráží a vrací zpět k zařízení a podle odezvy vyhodnocuje situaci.

Hlavní slabinou radaru je, že nedokáže detekovat měkké tkáně, pouze tvrdé objekty. Takže na chodce nebo zvířata nereaguje. Problémem je i umístění radaru, kvůli kterému je náchylný na zničení. S čímž se pojí i vyšší havarijní pojištění, které kvůli této jednotce musíte platit. Zároveň je sám o sobě poměrně drahý.

Lidar

Lidar monitoruje silnici pomocí laserové diody. Vysílá světlo a reaguje na odrazové plochy vozidel před vámi (reflexní registrační značky atd.). Měření má velký rozsah a ve srovnání s radarem zaměří na větší vzdálenost. Nevadí mu špatné počasí (hlavně silný vítr) a do okolí nevypouští elektrický smog.

Bohužel neumí moc dobře vyhodnotit rychlost ostatních aut. Navíc potřebuje další senzor, neporadí si sám o sobě. Většinou se jedná o videokameru.

Laserový senzor

Některé modely značky Škoda a Volkswagen využívají k monitorování vozovek laserové senzory. Ty ovšem fungují jen při nižších rychlostech. A navíc mají dosah jen 10 m. Pro adaptivní tempomat jsou tak vlastně nepoužitelné.

Stereokamera

Kombinace dvou stereokamer se v praxi ukázala jako přesnější než radar nebo lidar. Narazíte na ně u značky Subaru. Nejen, že objekty před sebou detekují. Ale dokonce i rozpoznají, o co vlastně jde.

Pozor na špatné počasí, to představuje pro systém kamer problém. Další potenciální nevýhody? Stereokamery mají své nároky na software. Pořízení záznam se přeci jen musí nějak zpracovat. A pak je tu otázka ceny. Ta je v tomto případě poměrně vysoká.