Nízké slunce za volantem: Jak přežít oslnění

Proč je oslnění tak nebezpečné

Oslnění není jen nepříjemný pocit. Když do oka náhle vnikne prudké světlo, přesytí se světločivné buňky na sítnici a chvíli trvá, než se zase vzpamatují. Jde o krátké oslepení po záblesku, které trvá řádově vteřiny. Právě těch pár vteřin je zrádných. Běžná reakční doba řidiče, tedy čas od okamžiku, kdy nebezpečí uvidíte, do sešlápnutí brzdy, se pohybuje kolem jedné vteřiny. Oslnění ji prodlouží o další zlomky vteřiny a k tomu vám na okamžik sebere schopnost vůbec něco zaregistrovat.

Zkuste si to přepočítat na dráhu. Při 90 km/h urazíte za jedinou vteřinu pětadvacet metrů. Když vás slunce na dvě vteřiny oslepí, projedete naslepo padesát metrů. To je dost na to, aby se před vámi objevila kolona, cyklista nebo dítě u přechodu, a vy o tom až do poslední chvíle nevíte.

Nejhorší je situace na úsecích orientovaných na východ a na západ, kdy jedete přímo proti slunci. Oslnit vás ale umí i odražené světlo, třeba odlesk od mokrého asfaltu po přeháňce, od kapoty protijedoucího auta nebo od světlé fasády. Pozor si dejte hlavně tam, kde se odlesky a špatný výhled potkají s deštěm, protože na dálnici v přívalovém dešti se rizika snadno sčítají.

Co dělat v okamžiku oslnění

Klíčové je nezmatkovat a získat zpět kontrolu, ne rychlost. Postupujte takto:

• Zpomalte. Sundejte nohu z plynu a plynule přibrzděte. Nižší rychlost znamená kratší dráhu, po kterou jedete se zhoršeným výhledem.
• Zvětšete odstup. Čím dál jste od auta před sebou, tím víc času máte zareagovat, když prudce zabrzdí.
• Sklopte sluneční clonu. Stínítko nad čelním sklem je k oslnění to nejrychlejší, co máte po ruce. Bočního slunce se dá clonou také částečně zbavit.
• Dívejte se k pravému okraji vozovky. Vodicí čára a kraj silnice vám pomůžou udržet směr, i když do dálky nevidíte.
• Nebrzděte prudce bez rozmyslu. Pokud za sebou máte auto, které oslněné není, tvrdé dupnutí na brzdu může způsobit náraz zezadu.

Pokud je oslnění tak silné, že opravdu nevidíte, nejrozumnější je zastavit, ideálně mimo vozovku, a počkat pár desítek vteřin, než slunce zajde za strom nebo budovu, případně než se sami posunete jinam.

Kdy za nehodu můžete vy

Tady je potřeba být přesný. Oslnění sluncem se nedá použít jako výmluva, která by vás zbavila odpovědnosti. Vychází to z pravidel o rychlosti jízdy podle zákona o silničním provozu (paragraf 18 zákona číslo 361/2000 Sb.). Ten říká, že řidič musí přizpůsobit rychlost mimo jiné povětrnostním podmínkám a svým schopnostem a smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled.

Přeloženo do praxe: pokud vás slunce oslní a vy nevidíte na cestu, znamená to, že se váš rozhled zkrátil. Zákon pak po vás chce, abyste zpomalil natolik, abyste stihl zastavit na tu kratší vzdálenost. Když místo toho jedete dál stejně rychle a naboříte, porušil jste tuhle povinnost a jako viník nesete odpovědnost, klidně i za škodu a případné zranění. Argument, že vám nešlo nic vidět, je proto spíš přitěžující než polehčující, protože jste měl reagovat zpomalením.

Pokud i přes opatrnost k nehodě dojde, řiďte se standardním postupem při dopravní nehodě, tedy zajistěte místo, ověřte zranění a sepište záznam nebo přivolejte policii.

Jak si pomoct předem

Většině oslnění se dá výrazně ubrat správnou přípravou. Dvě věci fungují nejlépe.

Čisté sklo zevnitř i zvenku. Tohle je nejpodceňovanější trik vůbec. Na čelním skle se zevnitř časem usadí mastný film z odpařených plastů a zvenku prach a hmyz. Když do takového skla praští slunce, nečistoty a šmouhy světlo rozptýlí do mléčného závoje a vy nevidíte skoro nic. Dokonale vyleštěné sklo rozptyl světla znatelně sníží. Věnujte pozornost hlavně vnitřní straně, na kterou se často zapomíná.

Kvalitní sluneční brýle, ideálně s polarizací. Polarizační filtr blokuje horizontálně odražené světlo, tedy přesně ty odlesky, které vznikají na mokrém asfaltu, kapotách aut nebo vodní hladině. Za volantem proto vidíte kontrastněji a méně vás unavuje mhouřit oči. Jeden tip navíc: fotochromatické brýle, které samy tmavnou na světle, v autě fungují hůř, protože čelní sklo zadrží většinu ultrafialového záření a právě to je spouští. Pokud řešíte brýle hlavně kvůli řízení, sáhněte po klasické polarizaci, ne po samozbarvovacích čočkách.

Základ je ale stejně tak jednoduchý jako u dalších záludných situací na silnici. Předvídat, zpomalit a nepřeceňovat vlastní výhled. Nízké slunce vás v tuhle roční dobu potká skoro každý den, takže se vyplatí mít clonu po ruce, brýle v přihrádce a sklo vyleštěné dřív, než vyjedete.