Auta první republiky: Čím jezdilo Československo

Kolik aut v republice vůbec jezdilo

Když v březnu 1922 proběhlo první sčítání motorových vozidel, napočítalo se v celé republice 4 928 osobních aut. Na podzim 1926 jich bylo necelých 17 tisíc a v polovině 30. let kolem 90 tisíc. Jedno auto tehdy připadalo zhruba na 150 obyvatel. Velké rozdíly byly mezi regiony: v roce 1926 měla Praha jedno auto na 130 lidí, Podkarpatská Rus jedno na více než 2 600. Pro představu o cenách: průměrná měsíční mzda přes všechny profese činila v roce 1930 podle dobových statistik 789 Kč. Čistě dělnická mzda byla nižší, v roce 1936 dosahovala kolem 515 Kč.

Tatra: trubka, vzduch a aerodynamika

Kopřivnická Tatra byla technicky nejodvážnější. Tatra 11 z roku 1923, kterou navrhl Hans Ledwinka, zavedla koncepci, která se stala poznávacím znamením značky: centrální nosnou rouru místo klasického rámu, výkyvné poloosy a vzduchem chlazený motor. Dvouválec o objemu 1 056 cm³ měl 12 koní a vůz jel až 70 km/h. Otevřená verze stála v roce 1923 39 600 Kč a do konce roku 1926 jich vzniklo přes 3 500. Celý příběh značky najdete v článku o historii automobilky Tatra.

Ve 30. letech se lidovým vozem stala Tatra 57, přezdívaná Hadimrška. Čtyřválec 1 155 cm³ měl v sériové verzi 18 koní. Roadster stál v roce 1932 24 700 Kč, limuzína 29 700 Kč. Původní verze dosáhla do roku 1935 asi 6 000 kusů a vylepšená 57 A do roku 1938 přes 8 000.

Opačným pólem byla Tatra 77, představená v březnu 1934 v Berlíně. Proudnicová karoserie, vzadu uložený vzduchem chlazený osmiválec o objemu 2 970 cm³ a výkonu 60 koní, nejvyšší rychlost 150 km/h. Za tehdejší pojmy šlo o senzaci a T77 dodnes patří mezi nejrychlejší česká auta své doby. Vyrobilo se zhruba sto kusů a dalších asi 150 vylepšených 77 A.

Myšlenky Tatry se nezastavily na hranicích. Proč se o nich mluví v souvislosti s Volkswagenem, popisuje článek co má společného Brouk a Tatra.

Laurin & Klement a Škoda: z Boleslavi pro lidi

Mladoboleslavská firma Laurin & Klement byla v březnu 1922 domácí jedničkou s podílem přes 23 % registrovaných aut. Po požáru továrny v roce 1924 se v roce 1925 spojila s plzeňským koncernem Škoda a vozy od té doby nesly jméno Škoda. Následovala pásová výroba a ve 30. letech hity jako Škoda Popular, představená na jaře 1934 za 17 800 Kč. Do roku 1938 se jich vyrobilo přes 13 tisíc. V roce 1936 už Škoda předstihla Tatru a stala se nejprodávanější značkou.

Praga a Aero: malá auta pro střední třídu

Pražská Praga Piccolo přišla v dubnu 1924 s malým čtyřválcem o objemu 707 cm³ a cenou 34 000 Kč za otevřený vůz. Motor postupně rostl až na 995 cm³ a cena klesala. V roce 1927 začínala na 25 000 Kč. Do podzimu 1931 Praga prodala 10 tisíc Piccol, což z něj dělá jeden z nejúspěšnějších vozů meziválečné republiky.

Letecká firma Aero vstoupila do světa aut levnými dvoutakty. Aero 30 z dubna 1934 mělo kapalinou chlazený dvouválec o objemu 998 cm³, výkon 30 koní, pohon předních kol a nejvyšší rychlost 100 km/h. Přední pohon byl tehdy v malém autě vzácný. První ho u nás v sériové výrobě nabídla brněnská Z 4 (1933), Aero 30 přišlo o rok později. Do roku 1945 vzniklo asi 7 400 kusů.

Walter, Z a Wikov: luxus, zbrojovka a kapka

Walter z pražských Jinonic vyráběl auta od roku 1913 a ve 20. letech patřil k největším domácím značkám. Jeho vrcholem byl Walter Royal z roku 1931 s dvanáctiválcem o objemu 5 879 cm³ a výkonu 120 koní. Limuzína stála 198 000 Kč, vznikly ale jen tři podvozky a ani jeden vůz se neprodal zákazníkovi.

Brněnská Zbrojovka vyráběla pod značkou Z malé dvoutaktní vozy. Model Z 4 dosáhl 2 750 kusů, menší Z 6 Hurvínek a sportovnější Z 5 Express se vyráběly jen ve stovkách kusů. Ve druhé polovině 30. let Zbrojovka výrobu aut ukončila.

Prostějovský Wikov (Wichterle & Kovářík) vyráběl auta v letech 1925 až 1937 v malých sériích. Proslavil se v roce 1931 modelem Wikov 35 s aerodynamickou karoserií přezdívanou Kapka, kterou tisk přijal velmi příznivě. Vzniklo jich jen pár kusů.

Co přežilo a kde to uvidíte

Část značek (Z, Wikov, Walter) skončila s osobními auty už ve 30. letech, zbytek dorazila válka a znárodnění. Výjimkou byl Aero, jehož nástupnická Aero Minor se vyráběla ještě v letech 1946 až 1952. Dlouhodobě pak osobní auta vyráběly hlavně Škoda a Tatra, která aerodynamickou tradici rozvíjela i po válce. Připomíná to třeba prototyp Tatra JK 2500. Prvorepublikové vozy ale můžete vidět naživo:

• Technické muzeum Tatra, Kopřivnice: zhruba 70 automobilů včetně Tatry 11 z roku 1923 a Tatry 77.
• Škoda Muzeum, Mladá Boleslav: historie Laurin & Klement i prvorepublikových Škodovek.
• Národní technické muzeum, Praha: Tatra 11, prezidentská Tatra 80, vozy Z 4 a Z 5 Express, Aero i sbírka vozů Praga. Pobočka NTM v Plasech vystavuje restaurovanou Tatru 77 A z roku 1937.
• Veteran Arena, Olomouc: největší ucelená sbírka vozů Wikov (sedmnáct exemplářů). Otevírá sezónně, zhruba od konce dubna do poloviny října (v listopadu a přes zimu je zavřeno), aktuální dobu ověřte na webu muzea.
• Technické muzeum v Brně: expozice historických vozidel s moravskými značkami.

Shrnutí

Československo mezi válkami zvládlo to, co dnes umí jen velké země: vlastní lidová auta, technické experimenty i luxus. Tatra 77 předběhla svou dobu aerodynamikou, Škoda Popular a Praga Piccolo dostaly za volant střední třídu. Auto ale zůstávalo luxusem, za který se platilo desítkami platů. Pokud máte o víkendu volno, výlet do Kopřivnice nebo Mladé Boleslavi je nejlepší způsob, jak tuhle éru zažít.