Tempomat si patentoval v roce 1945 Američan R. R. Teetor. První auto se systémem Cruise Control byl Chrysler Imperial vyrobený v roce 1958. Zatímco dříve šlo o luxusní záležitost, dnes se s tempomaty setkáte mnohem častěji. Stále však patří do příplatkové výbavy. První adaptivní tempomat mělo Mitsubishi Diamante z roku 1995.
Klasický tempomat byl vytvořený proto, aby řidičům usnadňoval jízdy na dlouhé vzdálenosti . Udržoval stanovenou rychlost, ať už auto jelo po rovině, stoupalo či klesalo, a řidič do řízení zasahoval jen minimálně.
To sice zní jako idylka, ale v praxi se tento systém neukázal jako příliš efektivní . Zejména proto, že jste stejně museli dávat dobrý pozor a v případě potřeby auto sami zabrzdit. Například když vůz před vámi zničehonic zastavil, zpomalil atd.
Adaptivní tempomat je vylepšený a efektivnější
S tímto problémem se klasický tempomat vypořádat nedokázal. Jeho nástupce, adaptivní tempomat (Adaptive Cruise Control) , už si však v těchto situacích poradit dokáže. Napojuje se na brzdný systém a je vybavený kamerami nebo laserem , které vyhodnocují dění na silnici.
Nejen, že udržuje stanovenou rychlost . Ale navíc neustále monitoruje cestu a dává pozor na to, co se před vámi děje. Pokud dojde k nenadále události, dokáže reagovat a auto sám bez vašeho zásahu zpomalit , případně úplně zabrzdit . Příliš krátký odstup od vozidla před vámi vám dá najevo i tak, že rozsvítí příslušnou kontrolku v autě .
Výhody a nevýhody adaptivního tempomatu
Největší výhodou adaptivního tempomatu je větší bezpečnost . Dokáže se efektivně přizpůsobit aktuální dopravní situaci a auto v případě potřeby zabrzdit. Další výhody a nevýhody vyvstanou podle toho, jako technologii pro měření vzdálenosti vozidel a monitoring situace na silnici používáte. Výrobci využívají následující zařízení:
radar lidar laserový senzor stereokamera
V následujícím textu se podíváme na jejich silné a slabé stránky, což ovlivňuje i spolehlivost samotného adaptivního tempomatu.
Radar
Pracuje ve vysokých rychlostech
Umí detekovat jen tvrdé objekty, nikoliv chodce a zvířata Zranitelnost jednotky radaru Vyšší náklady na havarijní pojištění Cena
Radar využívá radiové vlny , aby monitoroval vzdálenost ostatních vozidel od vašeho auta. Vlny se odráží a vrací zpět k zařízení a podle odezvy vyhodnocuje situaci.
Hlavní slabinou radaru je, že nedokáže detekovat měkké tkáně, pouze tvrdé objekty. Takže na chodce nebo zvířata nereaguje . Problémem je i umístění radaru, kvůli kterému je náchylný na zničení. S čímž se pojí i vyšší havarijní pojištění, které kvůli této jednotce musíte platit. Zároveň je sám o sobě poměrně drahý.
Lidar
Větší rozsah měření Poradí si ve špatném počasí Nevzniká elektrický smog
Je potřeba propojit s dalším senzorem Měření rychlosti není tak přesné
Lidar monitoruje silnici pomocí laserové diody . Vysílá světlo a reaguje na odrazové plochy vozidel před vámi (reflexní registrační značky atd.). Měření má velký rozsah a ve srovnání s radarem zaměří na větší vzdálenost. Nevadí mu špatné počasí (hlavně silný vítr) a do okolí nevypouští elektrický smog.
Bohužel neumí moc dobře vyhodnotit rychlost ostatních aut. Navíc potřebuje další senzor, neporadí si sám o sobě. Většinou se jedná o videokameru.
Laserový senzor
Aktivní dosah jen 10 m Hodí se pouze do města (nižší rychlost)
Některé modely značky Škoda a Volkswagen využívají k monitorování vozovek laserové senzory. Ty ovšem fungují jen při nižších rychlostech. A navíc mají dosah jen 10 m. Pro adaptivní tempomat jsou tak vlastně nepoužitelné.
Stereokamera
Dvě kamery jsou v měření přesnější než lidar a radar Rozpozná objekty před sebou
Méně spolehlivý ve špatném počasí Vysoké nároky na software – záznam se musí zpracovat Cena
Kombinace dvou stereokamer se v praxi ukázala jako přesnější než radar nebo lidar. Narazíte na ně u značky Subaru . Nejen, že objekty před sebou detekují. Ale dokonce i rozpoznají, o co vlastně jde.
Pozor na špatné počasí, to představuje pro systém kamer problém. Další potenciální nevýhody? Stereokamery mají své nároky na software. Pořízení záznam se přeci jen musí nějak zpracovat. A pak je tu otázka ceny. Ta je v tomto případě poměrně vysoká.