Škoda Favorit 136 L/A: 4 vítězství v Monte Carlu

Nevýrazný ale velice rychlý

Přitom byste to na první pohled ani neřekli. Závodní verze se totiž v mnohém blíží klasickému produkčnímu Favoritu. Platí to ale doopravdy jen při letmém zhodnocení. Začít můžeme hned karosérií, jež byla vytvořena z výrazně slabšího plechu. Tím pádem se auto odlehčilo ale zároveň „změklo“. Tuhost proto doháněl pevný certifikovaný bezpečnostní rám. Dieta se držela i v případě dalších částech vozu, díky čemuž se závodní hmotnost dostala na pouhých 750 kilogramů.

Skla z produkčního Favoritu

To si vyžádalo odstranění veškerého čalounění a zadních sedaček. Možná vás ale překvapí to, že polstrování dveří i zasklení bylo naprosto shodné s produkční verzí. To stejné platilo i v případě palubní desky. Upraveny byly pouze přepínače a přístroje. Jejich pozice byla pozměněna tak, aby na ně dosáhl i spolujezdec.

Více výkonu a vyšší rychlost

Tento lehký 750-kilogramový závodní vůz poháněl motor typu OHV. I v jeho případě se v mnohém shodoval se sériovou verzí, ale byl upraven pro maximální výkon. Objem motoru se zvětšil na 1,3 litru. Ostrojen byl závodními vačkami, ojnicemi a dalšími komponenty. Míchání paliva se vzduchem zajišťoval dvojitý karburátor Pierburg. Výkon se proto dostal až na 88 kW, což je 118 koní. Na kola se výkon přenášel přes pětistupňovou a později šestistupňovou převodovku. Dle převodování se maximální rychlost pohybovala mezi 150 – 210 km/h.

Škoda Favorit 136 L/A a obrovské úspěchy v Monte Carlu

S posádkou Sibera a Gross dokázal tento vůz zvítězit na Rallye Monte Carlo čtyřikrát v řadě ve své kategorii. V roce 1994 dokonce vyhráli celkový žebříček továrních týmů v poháru FIA Formule 2 v kategorii vozů do 2 litrů s pohonem jedné nápravy. O rok později už Favorit nahradila Felicia.