Auta na vodík: O co jde a jaké mají výhody a nevýhody?

Jak funguje vodíkový automobil

Vodíkový automobil se vyráběl hned ve dvou typech.

1. Vůz se spalovacím motorem, který místo benzínového paliva využívá vodík. Motor má buď zážehový nebo vznětový.
2. Vozy s elektromotorem, které vyrábí elektřinu pomocí chemické reakce vodíku s kyslíkem v palivovém článku. Součástí výbavy je baterie. Jediným vedlejším produktem je pára, tedy čistá voda.

První typ se do výroby vlastně nikdy nedostal, zůstal pouze na úrovni prototypů. Ukázalo se, že je to sice technicky možné, ale vysoce neefektivní. Proto vodíkové automobily, které se dnes vyrábí a používají i na silnicích, jsou vlastně jen jiný druh elektromobilů.

Bohužel, bez baterie se neobejdou. Samotný palivový článek totiž pro jízdu nestačí, nedokáže vygenerovat dostatek energie pro dynamičtější akci jako je například předjíždění, kdy je průměrná spotřeba mnohem vyšší.

Baterie se dobíjí průběžně jako u hybridních vozidel. Dostatečně výkonný palivový článek by byl bohužel příliš rozměrný, nepraktický a pro většinu zákazníků také ekonomicky nedostupný.

Krátká historie vodíkových automobilů

První typ vodíkového automobilu, o kterém jsme si pověděli v předchozí kapitole, je historicky starší než druhý typ. A to není všechno. Jeho prototyp byl zkonstruovaný již v roce 1807. Stal se tak prvním spalovacím motorem na světě, čímž předstihl i klasická benzínová auta.

Kdo za ním stojí? Švýcar Francois Isaac de Rivaz. Vynalezl tehdy pístový spalovací motor s elektrickým zapalováním, který jako palivo využíval vodík a vzduch. Namontoval ho na vozidlo se čtyřmi koly a první vodíkové „vozítko“, které už v mnohém připomínalo dnešní automobil, bylo na světě.

Po de Rivazově vynálezu se vodíkový automobil vyvíjel velmi pomalu, jelikož ho ostatní typy zastínily. Dalším důležitým milníkem je až rok 1860, kdy Belgičan Jean Joseph Etienne Lenoir zkonstruoval vůz Hippomobile. Jeho motor se počítá mezi první komerčně úspěšně.

Jako nouzovku ho využili i Sověti při obraně Leningradu před nacisty. Přestavěli nákladní vozidla na vodíkový pohon. Vodíku totiž měli z obranných balónů nadbytek, zatímco běžných pohonných hmot byl nedostatek.

Výhody a nevýhody vodíku

Čisté pohody mají oproti benzínu nebo naftě spoustu výhod. Ale bohužel i nevýhod. Ač vodíkový automobil zní jako píseň budoucnosti, některé automobilky od něj zcela upustily. V mnoha ohledech je totiž poměrně nepraktický a elektromobil se mu vyrovná.

Výhody

Jednou z největších výhod, kromě šetrnosti k životnímu prostředí, je rychlé tankování a dlouhý dojezd. Např. Hyundai Nexo natankujete (v ideálním případě) za 5 minut, přičemž dojezd je až 666 km. Elektromobily už ale vodíkové vozy v této oblasti dohánějí a rozdíly se stírají.

Nevýhody

Infrastruktura je základ a zároveň jednou z největších výzev. Zatím to s ní není nijak valné. Tak například v Česku vodíkové čerpací stanice teprve vznikají. Okolo roku 2023 bychom jich měli mít 6 až 8 a pokryly by potřeby až 90 000 vozidel. Možnosti tankovaní jsou proto v současnosti jednou z nevýhod. Oproti elektromobilu si vodíkový automobil zkrátka nenabijete doma v garáži.

Vodíkové stanice jsou omezené plnícím výkonem. Pokud bude čerpat jedno vozidlo za druhým v krátkém časovém intervalu, doba tankování se prodlouží i dvojnásobně. Takže tvrzení, že nabíjení zabere jen pár minut, v praxi může vypadat úplně jinak.

Poměrně nepraktický je pohonný systém, který zabere spoustu místa. Zároveň musíte počítat s menším místem v kufru kvůli nádržím. S tím se pojí i vysoká hmotnost vozidla. A samozřejmě vysoká cena. Ta se u vodíkových automobilů pohybuje od 1 milionu až ke 2 milionům Kč. Náklady na výrobu jsou totiž až dvakrát vyšší než u elektromobilu.

Otázkou je také to, nakolik je výroba vodíku ekologická. V současnosti na tom v tomto ohledu není zrovna nejlépe, ovšem v budoucnu by se měl vodík vyrábět čistě udržitelnými procesy.

Mají vodíkové automobily budoucnost?

Co se osobních vozů týče, tak budoucnost bude nejspíš patřit spíše elektromobilům, které jsou v mnoha ohledech praktičtější, nabízí nižší náklady na spotřebu a ve vývoji jdou neustále kupředu. Vodíkový pohon se bude nejspíš využívat hlavně v průmyslu a dálkové dopravě.