Moderní auta jsou dnes doslova pojízdné počítače. Hlídají nás, opravují naše chyby, pípají, blikají a občas se tváří, jako by věděla líp než my, co máme dělat. Asistenční systémy v autech vznikly s jasným cílem – zvýšit bezpečnost a ulehčit řízení. Jenže ruku na srdce: ne všechny asistenty máme rádi! Některé bychom nevypnuli ani za nic, jiné bychom nejraději poslali na doživotní dovolenou…
Kteří asistenti jsou skutečně k nezaplacení – a kteří nás dokážou spolehlivě vytočit?
Asistent rozjezdu do kopce: Malá věc, velká úleva
Asistent rozjezdu do kopce neboli HSA patří přesně k těm systémům, které berete jako samozřejmost – až do chvíle, kdy ho nemáte. Auto po uvolnění brzdy necouvne ani o centimetr, vy máte pár vteřin klidu na přidání plynu a rozjezd bez stresu, bez nervózního sledování zpětného zrcátka a bez obav, že skončíte v nárazníku auta za vámi.
Pro začátečníky je to doslova záchrana nervů, ale ruku na srdce – ocení ho i zkušení řidiči, hlavně ve městě, v kolonách nebo v prudších kopcích. Funguje tiše, nenápadně a přesně tak, jak má. Žádné pípání, žádné zásahy do řízení. Prostě udělá svou práci a nechá vás v klidu jet.
ABS: Tichý hrdina, o kterém ani nevíte
ABS je přesně ten typ asistenta, kterého celý rok vůbec neřešíte… dokud nepřijde krizová situace. Stačí prudce sešlápnout brzdu na mokru, sněhu nebo ledu – a auto zůstane ovladatelné, místo aby se bezmocně svezlo rovně rovnou do problému.
ABS vás neotravuje žádným pípáním, nemluví vám do řízení a nijak se nepředvádí. Prostě zasáhne v tu jedinou chvíli, kdy na tom opravdu záleží, no a pak zase v klidu zmizí…
Automatické přepínání světel: Dobrý nápad, horší realita
Automatické přepínání potkávacích a dálkových světel má řidiči ulevit od neustálého „cvakání“ páčkou. V ideálním světě funguje perfektně – včas zhasne dálková světla, nikoho neoslní a vy se můžete soustředit jen na řízení.
V reálném provozu ale často reaguje pozdě, někdy přepíná světla při každé lampě v obci a jindy si dálková světla drží až nepříjemně dlouho. Výsledkem jsou problikávající protijedoucí řidiči, nervózní atmosféra a lehký stud za volantem, i když za to vlastně nemůžete…
ESP: Asistent, který vás vytáhne z maléru
ESP je takový ten věrný kamarád, co vás chytí za límec ve chvíli, kdy už to začíná jít špatným směrem. Ustřelí zadek auta? Prudký vyhýbací manévr? Kluzká silnice? ESP zasáhne dřív, než si stihnete říct „tohle už nedobrzdím“.
Možná vám občas vezme pocit, že máte auto plně pod kontrolou, ale realita je jasná – bez ESP by dnes spousta řidičů dojela mnohem hůř, než si chtějí připustit.
Adaptivní tempomat: Pohodlí, které si rychle zamilujete
Jakmile si na adaptivní tempomat zvyknete, není již cesty zpět. Auto samo zpomalí, zrychlí, drží bezpečný odstup a na dálnici vás zbaví neustálého hlídání plynu. V kolonách je to malý zázrak – hlavně u aut s automatickou převodovkou.
Ano, občas brzdí dřív, než byste chtěli… Ano, někdy vás jeho „přehnaná opatrnost“ dokáže lehce vytočit… Ale na dlouhých trasách? Je to velký komfort, který šetří nervy i pozornost.
Parkovací asistenti: zachránci nárazníků (a nervů)
Pípání, kamery, barevné čáry na displeji… Parkovací asistenti patří mezi ty, které si rychle oblíbíte – hlavně ve městě. Ne každý má odhad na centimetry a ne každý chce při každém parkování riskovat nový škrábanec na nárazníku.
Automatické parkování? Funguje, ale ne vždy rychleji než zkušený řidič. Zato parkovací senzory a kamery jsou dnes pro spoustu lidí téměř nutností – zvlášť v úzkých ulicích, podzemních garážích nebo přeplněných parkovištích.

Mrtvý úhel: Asistent, který vidí víc než vy
Kolikrát už se stalo, že v zrcátku „nic“ – a přitom tam někdo je… Motorka, auto v rychlejším pruhu nebo cyklista, kterého prostě nemáte šanci vidět. Asistent mrtvého úhlu tohle řeší elegantně – v autě je malá kontrolka, jasné varování a minimum zbytečného rušení. Nenápadný, ale extrémně užitečný pomocník – hlavně na dálnici a při častém přejíždění mezi pruhy.
Hlídání jízdních pruhů: dobrý sluha, ale špatný pán
Tady se názory řidičů lámou. Na dálnici fajn. Při únavě dobrý pomocník. Jenže na okreskách, při objíždění výmolů, cyklistů nebo při horším značení… auto vám najednou tahá volantem, jako by si myslelo, že jste zapomněli řídit. Naštěstí jde většinou snadno vypnout – a mnoho řidičů tuto možnost využívá hned po prvním nečekaném zásahu.
Start-stop systém: Ekologický hrdina, řidičský nepřítel
Start-stop patří k nejnenáviděnějším asistentům vůbec. Myšlenka je jednoduchá – při stání na křižovatce se motor vypne, ušetří se palivo a emise. V praxi ale často přináší spíš cukání, zpožděné rozjezdy a nepříjemný pocit, že auto neustále „chcípá“.
Ve městě s častým popojížděním dokáže být vysloveně otravný a mnoho řidičů má obavy i z jeho dlouhodobého vlivu na startér a baterii. Není divu, že tlačítko pro jeho vypnutí patří mezi první, po kterých řidiči po nastartování sáhnou.

Čtení dopravních značek: Chytré, ale ne vždy bystré
Systém, který vám připomene aktuální rychlostní limit, zní skvěle – dokud se nedostane do reálného provozu. Problém nastává ve chvíli, kdy auto „vidí“ značku z vedlejší silnice, dávno neplatné omezení po opravách nebo zapomenutou třicítku, která zmizela spolu s pracovníky na stavbě. Řidič ví, že jede správně, ale auto má pocit, že právě páchá přestupek století – a dává to najevo varováním nebo pípáním.
Nouzové brzdění: Asistent, který může zachránit život
Tenhle systém patří k tomu nejlepšímu, co moderní auta mají. Když řidič zareaguje pozdě nebo vůbec, auto může samo zabrzdit. Chodci, cyklisté, kolony – přesně tady má technologie obrovský smysl. Ano, občas zabrzdí „zbytečně“. Ale raději jednou zbytečně než jednou pozdě.
Hlídání únavy řidiče: starostlivý spolujezdec
Auto, které vám řekne, že byste si měli dát pauzu? Zní to trochu drze, nemyslíte? Ale po několika hodinách za volantem často trefí hřebíček na hlavičku – zvlášť při dlouhých dálničních přesunech nebo noční jízdě. Ne vždy je stoprocentně přesné, ale jako připomínka odpočinku funguje překvapivě dobře.
Akustická upozornění na rychlost: pípání, které leze na nervy
Upozornění na překročení rychlosti se tváří jako nenápadná pomoc. Realita? Pípání při každém drobném překročení limitu – často i v místech, kde systém špatně rozpoznal značku nebo reaguje na omezení, které už dávno neplatí. Řidič ví, že jede bezpečně, ale auto má jiný názor – a dává ho hlasitě najevo. Není divu, že tento asistent patří mezi první, které lidé po nastartování vypínají, pokud to vůbec jde.