Další hrdina francouzského automobilismu
V našich častých toulkách historií slavných automobilů jsme nedávno narazili na francouzskou čtyřkolovou legendu Citroën 2CV. V našem dnešním putování se opět vypravíme do Francie dvacátého století. Na rozdíl od výletu z „kachnou“ se ale nebudeme vracet do předválečného období. Dnes nám stačí vrátit se na počátek sedmdesátých let. Právě v tomto období se totiž začíná psát osud automobilu, který se zaryl hluboko do srdcí obrovského množství jeho uživatelů a který se nesmazatelně zapsal zlatým perem do historie světové rally.
Náhrada za „čtyřku“
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století patřil francouzský Renault mezi první automobilky, které prosazovaly automobily s poháněnou přední nápravou. V tomto období ale Renault nabízel pouze zastaralou „čtyřku“ (bez ohledu na to, že byl tento vůz zastaralý již v roce 1970, jej Renault stáhl z výroby až v roce 1990, vyrobeno bylo více než 8 milionů kusů) a prostorný Renault 6. Automobilka se proto rozhodla, že je na čase postavit nový kompaktní hatchback – Renault 5.
Revoluční design zádi
Design vozu dostal na starosti Michel Boué. Manažery Renaultu zaujalo jeho elegantní a zároveň jednoduché pojetí karoserie vozu. Michel Boué se ale do paměti všem vryl společně se svým dítětem, Renaultem 5 a jeho zadními světly. Ty Boué neumístil do zadního nárazníku nebo těsně nad něj do vodorovné linie, jak bylo tehdy zvykem. Namísto toho umístil zadní světla do svislé polohy na spodní části C-sloupku.
Boué se bohužel nedožil slavnostní premiéry svého velkolepého díla. V roce 1971, pouze několik měsíců před slavnostní premiérou vozu, Michel Boué prohrál svůj souboj se zákeřnou rakovinou.
„Skoro“ Auto roku
„Pětka“ se světu představila v roce 1972. Ačkoli se chlubila moderní samonosnou karoserií, nedokázala v sobě zapřít viditelné úspory v rozpočtu. Krom zmíněné moderní samonosné karoserie, byl totiž základ vozu jakousi „složeninou“ z dílů používaných na jiných modelech Renaultu.
Pod kapotou jsme mohli najít hned několik možných agregátů, při čemž všechny byly opět přejaty z Renaultu 4 či většího, luxusnějšího a hlavně silnějšího Renaultu 8.
Úsporná opatření v podobě „recyklace“ dílů z jiných modelů se Francouzům očividně vyplatila. O vůz byl enormní zájem a v roce 1973, Renaultu 5 jen tak tak utekl titul Evropského auta roku, který mu jen těsně „vyfouklo“ Audi 80.
Foto: Wikipedia.com
