Tyto vozy neodmyslitelně patří k historii českého a slovenského národa. Pokud nejste mladší patnácti let, jistě si velice barvitě vzpomínáte na dlouhé kilometry ujeté na zadním sedadle dědečkovy škodovky. Pojďme se tedy společně připomenout, kdy a za jakých okolností vůbec tato legenda, jenž se až do roku 2002 držela na špici tabulky automobilů přihlášených k provozu na českých, pozemních komunikacích, vznikla.

Náhrada Škody 110

Škodovky, které dnes nazýváme jako „stopětky“, patří do modelové řady s interním označením 742. Celá tato řada je odvozena z vozů Škoda 100 a Škoda 110. Oba zmíněné vozy na počátku sedmdesátých let působily ve srovnání se svou konkurencí zastarale a bylo tak nezbytné přijít s mezigenerační obměnou.

Inženýři si proto při tvorbě nového vozu položili tři základní cíle:

Vůz musí splnit požadavky budoucích předpisů, týkající se bezpečnosti, které vstoupí v platnost během sériové výroby vozu.

Vůz musí na první pohled působit hodnotně a stylově, aby dokázal obstát v souboji s konkurenčními vozy ze západní Evropy.

Při výrobě musí být použito nových technologií, které zvýší kvalitu produktu a zároveň sníží ekonomickou náročnost produkce.

První úspěšné prototypy

Práce na novém modelu byly zahájeny již v roce 1971. O rok později byly v továrně Škody postaveny dva první prototypy s označením Škoda 727. Prototypy prezentovaly nový, hranatější a dynamičtější design v porovnání se zastaralou Škodou 100. Tento tvar přinesl novince kýžené snížení aerodynamického odporu. Snížit se podařilo rovněž i množství vznikajících zplodin z motoru, stejně jako hluk proudícího vzduchu pronikajícího do kabiny.

V Čechách nadchla, v zahraničí propadla

V roce 1976 byl při příležitosti brněnského strojního veletrhu představen zbrusu nový model Škoda 105. Svou zahraniční premiéru si vůz prožil na mezinárodním autosalonu v Paříži v témže roce. Koncepčně vůz vycházel, stejně jako prototypy 727, z modelu 110. To tedy znamenalo použití zastaralé filozofie „vše vzadu“. A právě pro umístění motoru nad zadní poháněnou nápravou si Škoda 105 mezi svými konkurenty ze západní Evropy, nezískala velký respekt. Ostatní zavedené automobilky totiž v této době již dávno přešly na bezpečnější pohon předních kol, stejně jako na uložení motoru nad přední nápravu.

Ve stejném roce, kdy byla Škoda 105 představena, byla i zahájena její výroba. Dle ročního výrobního plánu Škody bylo v ten rok vyroben 160 000 nových automobilů. Ale drtivá většina z nich byly stále „stovky“. Pouze 5 procent z celkového objemu výroby náležela novému modelu. Teprve o rok později se tento poměr obrátil.

Jedním z cílů vývojářů vozu bylo i zvýšení efektivity výroby. Té bylo dosaženo díky menšímu potřebnému množství dílů karoserie, inovovanému systému sváření a zcela novému systému lakování vozu. Nově vybudovaná lakovna dokázala svými kvalitami konkurovat mnohým lakovnám ze západní Evropy. Zákazníci se díky ní dočkali odolného laku karoserie, jehož základ tvořila hmota na bázi PVC. Tento systém lakování vozu byl v Mladé Boleslavi využíván po mnoho let a své místo si našel i na výrobní lince modernějšího Favoritu a dokonce posloužil i pří výrobě Felicie.

Foto: wikimedia.com