V dnešní době se vcelku bez diagnostiky novějších vozů neobejdete. Nejen, že nám může za pomocí různých funkcí otestovat komponenty ve vozidle, ale díky čtení dat v reálném čase můžeme odhalit spousty dalších problémů. Také nám může být nápomocná k obecnému mazání závad, ovšem neznamená, že pokud nám diagnostika vypíše závadu, musí se zcela přesně jednat o onen vadný komponent.
Kam zapojit diagnostiku
Diagnostika se napojuje ve většině případů do tzv. OBD2 vstupu. Tento vstup umožňuje komunikaci s řídící jednotkou vozu i její programování. Dále je tento vstup nepostradatelný při měření emisí. Většinou se tento vstup nachází v oblasti volantu a řidičových nohou, či ve středovém panelu.
Sériová a paralelní diagnostika
Sériová
Tento způsob diagnostiky je nejrozšířenější v nynějších vozech. Většinou je zastoupena 16 piny. Cca do roku 2000 měl každý výrobce svoji koncovku, například BMW – mělo kulatou, Iveco – kulatou, Mercedes – jakoby zvětšený konektor OBD, atd.. Všechny Tyto koncovky, jdou na náš zmíněný klon dokoupit a nebo, jsou jeho součástí, již při zakoupení. Celá sada těchto koncovek stojí okolo 1500 Kč. Navíc nám sériová diagnostika umožňuje vyčtení obecných závad, kódování, aj.
Pareální
Tato diagnostika nedokáže kódovat, ani pokročilé funkce čtení. Umí číst hodnoty konkrétních čidel. K tomu však potřebuje ještě například přístroj Osciloskop, můžeme však použít i ampérmetr. Dále také neumožňuje mazat paměť závad. Dá se ovšem užít ke čtení specifických závad, kdy potřebuje například změřit odpor určitého komponentu a tím pak vydedukovat jeho správnou funkci.