Stodvacítku pak následovala stotřicítka, auto, které čekala velká budoucnost zejména v závodech na okruzích, ale také do vrchu i v soutěžích. Na vývoji kupé s továrním kódem 735 se podílelo celkem asi pětadvacet lidí. Otcem stotřicítky je bývalý soutěžní spolujezdec a konstruktér Leo Hnatevič (zemřel loni v lednu v 77 letech), techniku měli na starosti Jan Nepomucký a Karel Jabornický, kteří navrhli zadní nápravu s vlečenými rameny a šikmou osou. Na spalovacím prostoru motoru o objemu 1289 ccm pracoval, dokonce ve vlastních prostorách, závodník Josef Michl.

Aby nebyla stotřicítka těžká, byly některé její části z hliníku – přední kapota, střecha a vnější části dveří. Okna, kromě čelního, měla kvůli odlehčení pro změnu z makrolonu. Pro lepší využití výkonu vozu byla vyvinuta nová, pětistupňová převodovka a spolu s ní dostala škodovka i novou, odolnější a jednodušší spojku.

Škoda 130 RS byla původně homologována jako čtyřmístný vůz, sériová verze měla v roce 1975, tedy v roce homologace, celých 74 kW neboli sto koní. O dva roky později byla pětistupňová převodovka kvůli změně pravidel a nové homologaci nahrazena čtyřstupňovou, a tehdy se do aut začal montovat motor se zvětšeným vrtáním. Objem stotřicítky se zvýšil na 1299,3 ccm a její výkon dosáhl 142 koní.

Úspěchy Škody 130 RS

Na okruhu se představila Škoda 130 RS již v roce 1975, první oficiální závod odjely na Velké ceně Brna s pětistupňovou převodovkou. V roce 1976 změnila FIa pravidla a tak po nové homologaci stotřicítky startovaly opět až v roce 1977. O rok později se účastnily již dvě stotřicítky Poháru míru a přátelství a také Mistrovství Evropy značek, za jejich volantem se střídali jezdci ing. Josef Michl, Milan Zapadlo, Josef Samohýl, a také Angličanka Sue Tucker Peake, kterou v Zolderu nahradila Christine Becker. Na konci sezóny Škoda získala v seriálu  třetí pozici.

Největšího úspěchu dosáhly stotřicítky v roce 1981 a to za celkem nepříjemných podmínek – automobilka přestala být závodění, spíše tedy osobám závodníků, nakloněna a tak si jezdci museli servis řešit sami a k tomu bojovali s komunistickou mašinerií. Přesto se oběma týmům ve složení Zdeněk Vojtěch, Břetislav Enge, Jan Šenkýř, Václav Bervid, Petr Samohýl a Josef Michl podařilo získat absolutní vítězství a titul Mistrů Evropy značek v závodech na okruzích. Po konfliktech s vedením automobilky byl závodní tým nakonec rozpuštěn a jezdci se o své vozy začali starat sami doma. Díky tomu úplně nezmizely z povrchu zemského a například stotřicítka Josefa Michla jezdí dodnes – po dvaceti letech v garáži se opět postavila na start s historickou homologací a od té doby už desetkrát vyhrála Mistrovství Evropy v závodech historických automobilů do vrchu.

„Stotřicítka“ jako vítěz Rallye Monte Carlo

Stotřicítka uměla jezdit i soutěže – už v roce 1976, kdy se představila, s ní dvojice Václav Blahna – Lubislav Hlávka zvítězila ve třetím ročníku Rallye Škoda. O rok později tatáž dvojice zvítězila v Rallye Monte Carlo ve své třídě A do 1300 ccm (kde tovární vozy nedojely) a začal s  ní jezdit známý seveřan John Haugland. Až do roku 1983, kdy skončila stotřicítkám homologace, úspěšně závodily na evropských rally, na Rallye Akropolis se dokonce umístily na osmém a devátém místě v absolutním pořadí!

Škoda 130 RS je dodnes nesmírně populární, a to nejen v našich končinách, ale také po celé Evropě, což mohou dosvědčit všichni majitelé těchto historických závodních aut. Pokud chcete i vy vidět stotřicítku v akci, zajeďte si v červnu do Šternberka, kde se koná Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu.

Kultovní auta: Lancia Delta Integrale – 2. díl

Kultovní auta: Audi Quattro – 3. díl

Kultovní auta: Peugeot 205 Rallye – 4. díl

Kultovní auta: Lancia Stratos – 5. díl

Kultovní auta: Ford RS2000 – 6. díl