Nejpreve Darracq Italiana

Jak jsme zmínili, historie Alfy Romeo začala psát již v roce 1907. Tehdy se ale společnost jmenovala Darracq Italiana. Nejednalo se totiž o samostatnou automobilku. Šlo pouze o jednu z poboček automobilky, vlastněnou Alexandrem Darracquem. Toto partnerství, stejně jako Darracquova společnost doznalo konce.

Anonima Lombarda Fabbrica Automobili = ALFA

Mladá italská automobilka se tak přesunula z Neapole do bývalých Darracquových továren v Portellu, nedaleko Milána. Přesídlení nebyla jediná změna, kterou společnost prožila. Po ukončení partnerství s Francouzy byl logicky změněn i název společnosti, která od tohoto okamžiku byla známá pod jménem ALFA (Anonima Lombarda Fabbrica Automobili).

24HP se 42 HP

V roce 1910 vyrobila nově zrozená ALFA svůj první osobní automobil. Ten vznikl pod taktovkou nového šéfinženýra Giuseppeho Merosi. Jeho první dílo neslo název 24HP, který byl odvozen od odhadu výkonu pro daňové účely. Ve skutečnosti byl výkon vozu 42 koňských sil, které mu poskytoval jeho čtyřválcový litinový motor.

Merosi ve svých návrzích robustních automobilů s výkonem mezi 40 a 60 koni pokračoval několik dalších let. V jejich průběhu dosáhla automobilka vysoké kvality i spolehlivosti svých strojů. V roce 1911 se dokonce dva stroje 24H účastnily úspěšně závodu Targa Florio.

Válečná přestávka

Úspěchy Alfy a její prodejní růst byly ovšem zastaveny rokem 1914 a vypuknutím první světové války. V její průběhu byla zcela zastavena výroba až do roku 1916. Tehdy byla ALFA převzata podnikatelem Nicola Romeo, který automobilovou výrobní linku nechal upravit a v milánských továrnách byla zahájena výroba leteckých motorů, kompresorů a generátorů, jenž vycházely z technického základu automobilových motorů ALFA.

Zrození názvu Alfa Romeo

Po ukončení válečného konfliktu v Evropě získal Nicola Romeo, díky penězům, které vydělal během války, nad společností plnou kontrolu a roku 1919 se zde opět rozbíhá výroba osobních automobilů pod názvem Alfa Romeo. Své místo, šéfinženýra, opět zaujal Giuseppe Merosi a stvořil několik skvostných silničních i závodních strojů.

Merosi nahrazen Janem

Postupem času se ale ukázalo, že Merosi již není schopen stavět konkurence schopné vozy, které budou vyhovovat stále náročnější evropské klientele. Stárnoucí Merosi byl v roce 1923 nahrazen Vittoriem Janem, který dosud pracoval pro konkurenční Fiat. Pravou rukou Jana se stal nadějný závodník Alfy Romeo – Enzo Ferrari.

Závodní legenda – P2 Grand Prix

První dítkem Vittoria Jana pod křídly Alfy Romeo byl závodní vůz P2 Grand Prix, který dokázal v roce 1925 zvítězit ve světovém poháru a přinesl tak Alfě její první velké vavříny. Závodní speciál P2 Grand Prix těžil především z lehké konstrukce svého šasi a výkonného dvoulitrového řadového osmiválce. 

Nové motory

Tento jedinečný motor s dvěma řadami ventilů uložených pod úhlem 100° se stal základem pro novou generaci motorové rodiny, kterou Jano vyvinul. Ty se nabízeli v provedení V4, V6 a V8. Motory se vyznačovaly lehkou litinovou konstrukcí, kterou byla Alfa Romeo pověstná. Přinášela ale i technické inovace jako polokulové spalovací komory se svíčkami uloženými v jejich středu. Díky moderní konstrukci se tyto motory Alfa Romeo ukázaly jako nebývale spolehlivé a výkonné.

Alfa Romeo – neohrožený závodní tým

Dva roky po příchodu „pé dvojky“ spatřilo světlo světa první sériové auto z pera Vittoria Jany. Šlo o model 6C 1500. Ten byl poháněn řadovým šestiválcem, který se krom počtu válců naprosto shodoval s osmiválcem ze závodního stroje P2 Grand Prix. Zmíněný řadový šestiválec našel své uplatnění i u následovníka patnáctistovky – u modelu 1750, který se stal neohroženým vládcem závodních podniků napříč celou Evropou. Tento úspěšný závodní model byl nahrazen slavným modelem 8C 2300, vycházející opět z modelu P2 Grand Prix. Mezi poslední a největší Janovi výtvory patřily modely P3 Grand Prix a 8C 2900.

Finanční problémy a zásah Mussoliniho

I přes svou výbornou pověst a úspěchy na závodních tratích se Alfa Romeo neubránila finančním problémům. Ty nastaly v roce 1928 poté, co majitel společnosti, Nicola Romeo, svou společnost opustil prakticky na mizině.

Záchrana dorazila v roce 1933 v podobě italské vlády, která nad společností převzala kontrolu. Alfa Romeo se stala národním symbolem nové, lepší Itálie, kterou tolik propagoval diktátor Benito Mussolini. V této době se společnost věnovala stavbě zakázkových automobilů pro bohatou klientelu s karoserií od věhlasných karosáren Touring či Pininfarina.

Předválečná závodní velmoc

Ve stejné době se Alfa Romeo věnovala závodění více než samotné výrobě automobilů. Musilini se snažil díky závodnímu týmu Alfa Romeo, který v Evropě prakticky neměl konkurenci a vyhrával jeden podnik za druhým, vybudovat ve svém národě patřičnou hrdost. To se změnilo až kolem roku 1935, kdy svět závodních vozů ovládl německé stroje Mercedes a Auto Union, financované vládou Německa, které se ještě více snažilo dokázat svou nadřazenost.

Druhá světová válka měla na výrobu Alfy Romeo stejný dopad jako na ni měla ta první, ještě pod názvem ALFA. Opět byla zastaveny výroba osobních automobilů a rozeběhla se výroba vojenského vybavení. V roce 1944 byla prakticky celá továrna vybombardována.

Foto: WIkimedia